Boxeři jsou známí svou hravou, energickou a inteligentní povahou. Jsou velmi oblíbení nejen v Evropě, ale i v USA. Jsou skvělí jako hlídací psi, jako psi doprovodní, ale hlavně vynikají tím, jak milují svou lidskou smečku. Nic je nepotěší víc než blízkost a pozornost členů jejich lidské rodiny. Jsou to takoví psí komedianti, kteří zásobují svého pána dennodenně různými klaunskými kousky. Člověk se s nimi rozhodně nenudí a skvěle se baví. Jsou to dokonale přizpůsobiví psi, kteří bez obav mohou žít v městském bytě.

Historie plemene

Historie plemene Německý boxer není zdaleka tak dlouhá, jako je tomu u jiných plemen. Boxeři se vyvinuli křížením dnes již vyhynulého plemene s dogovitými evropskými psy. Původním předkem boxerů byl středověký býkohryz. Ten se v Německu a Holandsku využíval k lovu divokých prasat a jelenů. Německý boxer je plemeno moderní, poměrně mladé. Dnešní boxeři pocházejí z křížení brabantských a gdaňských býkohryzů, kteří byli původně lovci, později honáckými psy a křížili se s bavorskými a dalšími plemeny. Historie tohoto plemene nesahá daleko před začátek 20. století. Tehdy se německá skupina chovatelů rozhodla vyšlechtit nové obranně-pracovní plemeno. K nám byl první boxer dovezen někdy mezi lety 1900-1902. První standard byl vydán v roce 1905.

Standard plemene Německý boxer

Boxeři patří svým zjevem k nejnápadnějším psům. Tělo boxerů má hluboký hrudník s dobře klenutými žebry. Bedra jsou krátká. Kohoutková výška psa se pohybuje mezi 57 a 63 cm, u feny mezi 53 až 59 cm. Jejich hranatá hlava má široký nos a zvednutý čenich. Široký čenich má černou barvu a mezi nozdrami rýhu. Spodní čelist je vždy delší než horní a navíc je mírně zahnutá dopředu. Boxeři mají předkus. Ovšem při zavřené tlamě jim nesmí být vidět zuby. Oči musí být tmavé a dostatečně velké. Krátká, hladká a lesklá srst boxerů těsně přiléhá k tělu. Zbarvení je povoleno pouze zlaté (hnědožluté)nebo žíhané, maximálně s 1/3 bílých znaků. Přední nohy mají boxeři rovné, postavené rovnoběžně, zatímco zadní nohy mají široce klenutá svalnatá stehna. Velké kompaktní tlapy mají silné prsty. Vysoko nasazený ocas nesou vztyčený. Při kupírování se obvykle zkracuje na pouhých 5 cm. Protože je ocas boxerů krátce kupírován, snaží se psi při radostném vzrušení vrtět celým tělem. Záď mají lehce spáditou. Velikost boxerů v různých zemích světa se nyní často liší, ovšem jejich povaha zůstává všude stejná.

Povaha boxerů

Tyto jedny z největších osobností psího světa jsou známy svou nepřebernou zásobou energie. Tito od přírody hraví (ale ne neklidní) a také silní psi musí být cvičeni pevnou rukou. Jejich majitelé musí mít pod kontrolou jejich tendenci k nespoutanosti. Jakmile jsou však boxeři vycvičeni, jsou to skvělí, loajální psi vhodní jak do rodiny, tak pro práci. Potřebují hodně příležitostí k pohybu ve venkovním prostředí. Ačkoli mohou boxeři svým vzhledem mnohdy budit hrůzu, mají i své velmi jemné povahové stránky. Jsou to psi spolehliví, ovšem se silně vyvinutým obranným instinktem. Tito psi nesnášejí nespravedlnost a příliš přísné tresty. Milují pozornost ze strany svých pánů, ale nejsou podlézaví. Výchova boxerů má směřovat k vyrovnanosti, přiměřenému sebevědomí a dobré ovladatelnosti. Počítejte s tím, že si boxeři po celý svůj život uchovávají chování štěněte. Vaše zahrada se tak obvykle stane pro vašeho psa ideálním hřištěm.

Kupírování boxerů

V mnoha zemích se dosud můžeme setkat s boxery, kteří mají jak kupírovaný ocas, tak uši. Kupírovaní uší do špičky již zakázalo Německo i Velká Británie. V ČR je od roku 1993 kupírování uší u boxerů také zakázáno. Kupírování ocasu je povoleno dodnes, neboť jeho výhody převládají nad případnými škodami. Ke kupírování ocasu se přistupuje u štěňat již ve věku dvou až čtyř dnů. Jedná se o rychlý zásah. Rána se zaceluje rychle.

Pro koho se boxeři hodí

Boxeři jsou vždy naladěni jak na práci, tak ke hře. Díky své učenlivosti, inteligenci a radosti z učení se hodí pro plnění těch nejvšestrannějších úkolů. Charakteristická je pro ně velká odvaha, ale i ukázněnost, proto jsou skvělí jako strážní, nebo policejní psi. Nezdráhají se hlasitě oznamovat přítomnost blížících se neznámých osob. Nejsou však uštěkaní. Výborně se osvědčili také jako psi rodinní, protože jsou dobře přizpůsobiví a společný život v domácnosti s rodinou okoření svou oddaností a rovněž láskou k dětem. Mají velkou pohyblivost, kterou si zachovávají až do vysokého věku. Jejich krátká srst nevyžaduje přílišnou péči. Zajistíte-li jim doma útulné, teplé místo, budou vám za něj velmi vděční. Boxeři nejsou psi, kteří by byli určeni trvale k pobytu venku, nebo v kotci. Vzhledem ke krátké srsti nesnášejí trvale nízké zimní teploty a navíc bez úzkého kontaktu se svou rodinou by se trápili.

Zdravotní stav plemene

Svižný běh, dlouhé procházky a hodně pohybu venku, včetně her, například na přetahovanou udržují boxery v dobré fyzické i psychické kondici. Velké až vypouklé oči boxerů bývají často podrážděné a zanícené, případně i zraněné, neboť na rozdíl od jiných plemen jsou málo chráněné řasami nebo srstí. Zpozorujete-li u svého psa šikmé držení hlavy, nebo její časté třepání, pravděpodobně trpí některým ušním onemocněním. Jeho léčbu nikdy neodkládejte.

Dalším příznakem onemocnění uší může být jejich zápach. Krátká srst boxerů vyžaduje spíše častější kartáčování, ale málo koupání. Voda a mýdlo narušují přirozené vylučování tuku srstí, což jim příliš nesvědčí. Při péči o srst ji na závěr přetřete vlhkým koženým hadříkem. Opatrně mu očistěte i hlavu, pysky a záhyby na tlamě. Kožní obtíže a následné svědění nutí boxery k častému škrabání. Zvláště záhyby na tlamě a kolem čumáku boxerům často rudnou a vzhledem k tomu, že špatně větrají, musí se o ně zvlášť dobře pečovat.

Časté jsou u boxerů také projevy alergie. Může se jednat o potravinovou alergii, o alergii na prach, pyly nebo na roztoče, případně blechy. Bohužel boxeři trpí na alergie velmi často. Aby se neudržoval psovi na zubech zubní kámen, ošetřujte mu zuby pravidelně pomocí speciálního psího zubního kartáčku namočeného v citronové šťávě. Konzumuje-li váš pes potravu hltavě, neměli byste mu dopřávat kosti, mohl by se jimi zadusit. Především starší jedinci trpí na vředy a hypertrofii. Nádory se u nich mohou objevit kdekoli na těle, a to jak zevně, tak i uvnitř těla. U boxerů se poměrně často vyskytuje spondylóza, což je degenerativní onemocnění páteře. Pro dysplazii kyčelního kloubu mívají psi obvykle dědičné předpoklady. V průměru se boxeři dožívají věku 12 let.

Pro to, abyste si se svým psím společníkem dobře rozuměli, pátrejte vždy v mimice jeho výrazů. Zvlášť boxeři jich mají nebývale širokou škálu, díky níž dokážou vyjádřit velké množství různých pocitů. Počítejte také s tím, že většina boxerů se lépe cítí, jsou-li psími jedináčky. Neradi se totiž dělí o pozornost svého pána.