Volavka má vskutku ladnou siluetu. Bez hnutí pózuje na dlouhých nohách, jako by si svou krásu prohlížela v zrcadle vody. Ve skutečnosti bedlivě pozoruje dění pod hladinou.
Krk ve smyčkách
Zobák volavky je dlouhý, mocný nástroj a funguje ve spojení s esovitě zahnutým krkem, který se náhle vymrští. Skládání krku do smyček a rychlý pohyb volavce umožňuje speciální úprava šestého obratle. Spatřit letící volavku s velkými křídly a dlouhým krkem poskládaným na hřbetě je podobně fascinujícím zážitkem jako pozorovat její elegantní postavu zrcadlící se na hladině.
Volavka neloví jen ryby
Volavky popelavé jsou u nás v současnosti poměrně hojné. Sice loví i ryby, škody na rybnících a sádkách však oproti hejnům kormoránů způsobují zanedbatelné. Volavky preferují menší plevelné a nemocné ryby, nepohrdnou ani rybou leklou. Nemocná ryba je pomalejší a harpuně volavky hůře uniká. Navíc volavky neloví pouze ve vodě. Na polích číhají na hraboše, kteří jsou především na podzim jejich hlavní potravou. V celkovém jídelníčku volavek bylo prokázáno dvakrát více hlodavců než ryb! Volavka trpělivě čeká u vchodu do nory, dokud hlodavec nevykoukne a pak ho bleskově udeří zobákem. Nepohrdne ani slimáky a hmyzem. Může se stát, že si oblíbí konkrétní sádky a malé ryby zde loví ve velkém. Nebývá ale těžké ji odehnat, zvláště pokud území hlídá vycvičený pes. Pomůže také překrytí menších nádrží sítí, ohrazení elektrickým ohradníkem nebo vytvoření ostrůvku z plovoucího materiálu, pod který se ryby schovají.
Hnízdo ve výškách
Volavky popelavé budují hnízda v bezpečné náruči stromů, vysoko nad zemí. Do stavby se budoucí rodiče pouštějí po příletu ze středomořských či afrických zimovišť (poslední dobou část volavek přečkává zimu i u nás).
- Až 70 cm široké hnízdo musí odolat větru a dešti a unést rostoucí mláďata.
Díky kroužkování bylo zjištěno, že volavky se mohou dožít téměř 25 let.
- Volavky hnízdo splétají z klacíků a proutků, může je tvořit až metr vysoká vrstva.
- Při sběru materiálu nevezmou každou větvičku, kterou najdou – musí mít velikost a tvar, který se jim hodí.
Stavba je pracná, volavky proto hnízda rády využijí i v dalších letech, pouze je trochu opraví.
Samička snáší 2–5 modrozelených vajíček, která oba rodiče téměř měsíc zahřívají. Při střídání se navzájem hlasitě zdraví. Když se mláďata vyklubou a rostou, je volavčí kolonie od rána do večera plná křiku a ani noční klid po desáté není dodržován. Rodiče potomkům zprvu potravu vyvrhují, pak pokládají do hnízda. Vykrmit všechna mláďata je stojí hodně úsilí…
Šedé, bílé, červené
Volavka popelavá (Ardea cinerea) u nás v současnosti hnízdí v mnoha koloniích.
Mnohem vzácnější je volavka bílá (Egretta alba), jejíž peří je skutečně od hlavy k patě bělostné. Ve svatebním šatě navíc rozvírá vějíř dlouhých per na hřbetě a je na ni úchvatný pohled. Krásná pera, používaná na ozdoby klobouků, jí byla málem osudná, ale po zákazu obchodu s nimi se stavy volavek bílých především v Severní Americe obnovily. Bělostnou volavku můžeme spatřit i u nás, na rybnících občas přistane, loví a odpočívá, ale nehnízdí, jediné zahnízdění před několika desítkami let bylo mimořádnou událostí.
Jako vzácný host se u nás vyskytuje i krásná a plachá volavka červená (Ardea purpurea), která byla možná inspirací pro vznik legendy o bájném ptáku Fénixovi. Hnízdí v rákosinách, u nás jen vzácně v počtu několika párů ročně.