Rpety na Berounsku. Několik milovníků přírody z této malebné obce pod Brdy se rozhodlo obohatit místní honitbu divokými králíky, kteří se tu dříve hojně vyskytovali. Zvířata získali od Vlastimila Fencla z Horní Břízy, který vlastní chov anglických divokých králíků. Rpetské zaujali především odolností proti nemocem, hlavně proti nebezpečné myxomatóze.

Králíci na mezi

„Mladé králíky vypouštíme od jara do léta ve stáří tří měsíců, kdy jsou již samostatní,“ říká Václav Kuška, chovatel a jeden z iniciátorů. „Jejich oblíbeným biotopem jsou remízky, stráně, okraje lesů, rádi osidlují staré lomy a pískovny. Za vesnicí vznikl po vybagrování rybníku asi třistametrový hliněný val široký až dvacet metrů, který sousedí s vodotečí. Během času zarostl křovinami, býlím a trávou a králíkům nabídl ideální prostředí. Ale i tak jim musíme pomoci, protože vyrůstají v domácích podmínkách. Pokládáme třeba dřevěné palety, které potáhneme nepromokavou fólií a pokryjeme suchou trávu nebo lisovanou vojtěškou. Králíci se v nich schovávají před pernatými dravci nebo před liškou, dokud si v okolí nenajdou noru nebo si ji nevyhrabou. Po zkušenostech z loňského roku jim vysekáváme pěšinky pro lepší orientaci a na ně pokládáme kameninové roury o průměru 150 mm. I v nich se mohou ukrýt. Škodná je dnes oproti drobné zvěři v přesile. Králíkům je nebezpečná i zemědělská technika: má široký záběr a jezdí rychle, zvířata nestačí včas utéct. A pak jsou tu lidé s neukázněnými psy a toulavé kočky.“

Domácí chov

Není složitý. Divoký králík je býložravec, který se živí zeleným krmením a senem. Nutně však potřebuje kvůli obrušování zubů tvrdé pečivo a větvičky, zejména z ovocných stromů. Pokud je nemá, začne ohlodávat králíkárnu. Důležitý je dostatek čisté pitné vody i při zeleném krmení, zabraňuje totiž přežírání a následným zdravotním komplikacím. Ostatně to platí i u domácích králíků.

„Divokým králíkům přidávám i černý oves, protože ten žlutý, tradiční, už u nás pěstuje málokdo,“ upřesňuje Václav Kuška. „Někdo tvrdí, že je vhodný spíše pro koně, ale mně vyhovuje. Chovatelé, kteří mají králíky pouze pro maso, využívají ty divoké k oživení chovů. Lze je totiž pářit mezi sebou. Potomci jsou pak zpravidla zdraví a žraví. Divocí králíci jsou velmi plodní, samice během roku porodí až pětkrát, a to vždy pět až osm mláďat. Já využívám pouze tři vrhy. Po zkušenostech ale nedoporučuji pouštět domácího králíka na divokou králici, opačně to funguje celkem dobře. Na kocení vkládám samicím do kotců boudičky, takzvaná kotišťata. Na hnízdo si natahají seno, slámu a vlastní srst. Je to pro ně přirozené. V přírodě si samice také přichystá noru, kterou před porodem vystele suchou trávou a chlupy. A pokud ji na čas opustí, noru trávou zakryje a označí močí. Totéž dělá i v kotci. Úkryt je důležitý, protože pud zvíře nutí ukrýt se, kdykoli se v jeho okolí něco pohne. Březost trvá 31 dní a ve třech týdnech králíčata kotiště opouštějí. Samice jsou dobré matky. Dávají hezké a vyrovnané vrhy. Nedoporučuji však kotiště kontrolovat, stres je pro tato zvířata kritický. Kotec čistím až po vypuštění králíčat a samici můžu do týdne opět zapustit.

Teoreticky se divocí králíci dožívají až deseti let, ale ve volné přírodě tomu tak zpravidla nebývá. Divoké králíky (většinou jejich křížence), lze koupit na burzách Českého svazu chovatelů, například ve Strakonicích, Soběslavi, Lysé nad Labem či v Kolíně.