Chov obojživelníků je méně častý, nežli je tomu u plazů, ale není o nic méně zajímavý. Chovat se samozřejmě nesmějí u nás volně žijící druhy, jež jsou chráněné. V teple našich bytů by to ani dost dobře nešlo. Chovat však lze mnoho krásných tropických druhů žab. A to se vším všudy, od vajíčka přes pulce až po dospělce.

Žáby, kterým splníme všechny jejich životní nároky, se v akvateráriu i úspěšně rozmnožují. Potřebují k tomu ale určité specifické podmínky a naše znalosti.

Předně musíme umět rozlišovat pohlaví žab:

  • Samečci bývají obvykle menší, barevnější a jsou vybaveni ozvučnými vaky či zvětšenými bubínky, aby si mohli svým pověstně hlasitým kvákáním namlouvat samičky.
  • Často mají delší přední nohy a na nich navíc mozoly, které jim slouží k lepšímu přidržení samičky při rozmnožování, jež probíhá vnějším oplozením obvykle ve vodě. (Když samec vybojovanou samičku pevně obejme předníma nohama, bývá takřka nemožné jej od ní oddělit – což je i obrana proti dalším zájemcům o páření.)

Zranitelná plovoucí vajíčka

Žáby kladou vajíčka v ochranném slizu, v různých uskupeních, charakteristických pro daný druh. Obvykle plovou ve vodě, stromové druhy žab je však i zavěšují na listy nad vodou, do níž poté spadnou již vylíhlí pulci. Podle druhu chovaných žab proto musíme připravit vhodné prostředí pro kladení vajíček.

Některé druhy žab se sice o vajíčka (a někdy i pulce starají), většina rodičů je však ponechává svému osudu. Proto jich kladou takové množství – alespoň u části je šance, že se promění v pulce a ten dokonce dožije dospělosti.

V omezeném prostoru terária by žáby, jež o potomstvo nepečují, mohly vajíčka (a později i na pulce a žabky) sežrat, vajíčka proto oddělujeme do zvláštní nádrže.

Školka pro pulce

Voda v nádrži, do které umístíme vajíčka, musí splňovat určité parametry, aby se pulci mohli správně vyvíjet:

  • Musí být zcela čistá, avšak pozor na běžná filtrační zařízení, která mohou vajíčka i larvy nasát a zahubit. Bezpečnější je půdní filtr.
  • Musí mít neutrální nebo mírně kyselou reakci protože jinak by se rozpustné sloučeniny vápníku usazovaly a rostoucí pulci by je nemohli dostatečně čerpat – ke stavbě kostry žáby potřebují tohoto stavebního minerálu opravdu mnoho.
  • Teplota by se měla pohybovat okolo 18-22 °C – teplejší voda ztěžuje vstřebávání vápníku.

    Tip: Do nádrže můžeme navíc přidat sépiovou kost, která ještě více pojistí dostatečný přísun vápníku.

Jídelníček pulců

Pulci přijímají potravu od stáří tří až čtyř dnů. Do té doby vystačí se zbytky vajíčka, ze kterého se vylíhli. Jsou všežraví, v přírodě se krmí především řasami a různými zbytky. Můžeme jim podávat:

  • sekané nitěnky či komáří larvy
  • na prášek rozdrobené sušené kopřivy
  • jemně nasekaný špenát a salát
  • rozmělněné krmivo pro akvarijní ryby

Z vody na souš

Ihned po dokončení proměny musí mít malé žabky možnost vylézt na břeh. Vybudujeme jej s pozvolným sklonem a doplníme rostlinami s listy plovoucími na hladině. Žabky vylézají ještě předtím, než se jim oddělí ocásek a zpočátku neumějí dobře plavat.

Jídelníček žabek

Maličké žabky krmíme octomilkami či chvostoskoky, potravu postupně přizpůsobujeme jejich velikosti.

Potravu obohacujeme minerálními a vitaminovými přípravky pro terarijní zvířata. Krmný hmyz před podáním obalíme a poprášíme.

Dospělé žáby jsou výhradně masožravé a v přírodě loví všechny živočichy, kteří mají přiměřenou velikost. Vymrštitelným jazykem lapají hmyz, žížaly a dokonce i drobné hlodavce. Podobně pestrá by měla být i strava v zajetí, stále ji doplňujeme vitaminovými a minerálními přípravky.

Foto Shutterstock