Zajíc polní (Lepus europaeus) žije nejen na polích, ale také v lesích. S ušatým mistrem v běhu a skoku dalekém Setkáme se s ním hlavně v místech, kde nachází dostatek potravy a vhodných úkrytů.
Vybíravý vegetarián
Jako býložravec se živí různými rostlinami, které během léta pečlivě vybírá. Na podzim převládají v jeho jídelníčku rostliny s vysokou energetickou hodnotou, tedy především semena trav a kulturních plodin. Ty mu potom zajistí tvorbu tukových rezerv na zimu (tzv. sádla), které mohou dosahovat až 8 % z celkové tělesné hmotnosti. V zimě zase hladový zajíc okusuje letorosty a kůru nízkých dřevin, a to nejen listnáčů, ale také jehličnanů.
zaječí námluvy
Námluvy a průvody zajíců
Zaječí námluvy probíhají časně zjara. Je–li mírná zima, zajíci se začínají namlouvat již během ledna a zaječici prohání i více samců najednou. Můžeme spatřit celý průvod zajíců se samicí v čele. Nevšedně probíhá i samotný akt páření – když se samec přiblíží, samice se k němu obrátí, postaví se na zadní a dotěrného milence začne pohlavkovat předníma nohama; je to pro ni důležité, tím si totiž vyvolá ovulaci.
Zaječí supermatka
Zaječka je březí 42–44 dnů. Ovšem u zajíců se setkáváme také s takzvanou superfetací, což je další oplodnění ještě během březosti. Umožňuje to dvojitá děloha, takže se v těle samice vyvíjejí dva zárodky nestejného stáří. Zaječka rodí plně osrstěná a vidoucí mláďata na holou zem nebo do listí, v jednom vrhu mohou být dvě až čtyři mláďata a samice má během roku tři až čtyři vrhy. Po prvním nakojení zaječka odchází, aby u mláďat nezanechávala svůj pach a chránila je tak proti potenciálním predátorům, ale celý měsíc se k nim každou noc vrací, aby je znovu nakojila.
zajíc polní (Lepus europaeus)
Nepřátelům navzdory
Zajíc využívá k záchraně života a oklamání vetřelců hned několik způsobů. Aby zmátl predátora, který by ho mohl sledovat podle stop, neulehá do svého pelechu přímo, ale nejdříve různě kličkuje, vrací se po vlastní stopě, dělá obraty, po chvíli z přímého směru odskočí do strany, aby stopu slepě ukončil.
Před nepřáteli útočícími ze vzduchu využívá své nenápadné hnědavé zbarvení, kdy se přikrčí těsně k zemi a zůstává nehybně ležet. Aby toho nebylo málo, má ještě ke své záchraně v záloze dokonalou taktiku a rychlost běhu. Anatomická stavba těla mu totiž dovoluje vyvinout rychlost 60–70 kilometrů v hodině a navíc umí v plném běhu prudce měnit směr.
