Cane Corso - válečný pes
Říká se mu také italský corso pes. Jeho historie sahá až do dob starověkého Říma, kde byl používán na válečné účely. Později se s těchto drsných čtyřnožců staly lovci divokých prasat. Nakonec ale většina z nich skončila jako ostraha středověkých farem a statků. Po modernizaci zemědělství tito psi měli namále a skoro vyhynuli. Jen pár desítek Cane Corso se našlo v Apullii, kde je v sedmdesátých letech minulého století profesor Francesco Balotta a doktor Antonio Marsiani navzájem zkřížili. První standard plemene vznikl v roce 1987 a čítal zhruba 100 psů.
Dnes je toto plemeno rozšířené po celém světě. Co si budeme povídat, Cane Corso je nejen svalnatý pes, ale také velký obranář své rodiny a majetku. Jeho ochranářský pud je tak silný, že na „svém území“ nesnese nikoho cizího – ať už je to člověk nebo zvíře. Tahle vlastnost může pak způsobovat zbytečné rozkoly například v případě návštěv nebo služeb zvenčí (pošta, opravář, donáška jídla). Pro majitele Cane Corso je výchova tohoto psa velkou výzvou. Proto není vhodný pro začátečníky. V některých regionech v Německu či Švýcarsku je kvůli své povaze akceptován pouze na základě splnění určitých podmínek. Na Bermudách je však zakázaný.
Cane Corso nesnese na svém území nikoho cizího.
Kangal - lovec lvů a koní
Svůj název získal podle karavanového města Kangal, kde údajně žilo nejvíc psů tohoto plemene. Jeho předkové byli v dávné Babylonii využíváni na lov lvů a koní. Proto není pochyb o tom, že kangal (známý také pod názvem anatolský pastevecký pes) není žádné „ořezávátko“. Má osvalené tělo, a když se postaví na zadní, převýší leckdy i svého majitele. Není divu, že jeho vyceněné zuby fungují spolehlivěji než ten nejdražší bezpečnostní systém. Ten, kdo má kangala, se o svůj majetek bát nemusí. V Turecku to vědí a využívají tohoto silného psa jako osvědčeného hlídače domů a zahrad. V některých zemích je zase využíván jako ochránce skotu před gepardy. Přes všechny své klady má poněkud „ostřejší povahu“ - nerad navazuje kontakt s jinými psy. Svou rodinu miluje, ale k „cizincům“ je, kulantně řečeno, odměřený. V některých případech mohou být jeho reakce k neznámým lidem až agresivní a nepřátelské. Proto je například v Dánsku pro kangala vstup zakázán.
Kangal má krutost vepsanou v očích.
Argentinská doga - hlídač otroků
Její původ vznikl zkřížením španělských bojových psů s mastify, boxéry, buldoky a bulteriéry. Není proto divu, že je to poměrně ostrý pes. Dříve byla argentinská doga využívána na amerických plantážích jako čtyřnohý hlídač černošských otroků. Mnozí ji také používali jako kumpána na lov divokých pum. Dnes je toto plemeno doporučováno jen do rukou zkušených chovatelů. Argentinská doga totiž má bojovnost v krvi a i při výcviku leckdy přežene své síly. Proto určitě není vhodná do rodin s dětmi či zvířaty. Ve Velké Británii, Španělsku a Norsku je její chov zakázán.
Argentinská doga byla využívána na lov divokých pum.
Neapolský mastin - pes s brněním proti nepříteli
Je to těžký a mohutný pes. Jeho průměrná váha je 70 kilo a v kohoutku má celých 75 centimetrů. Předkové neapolského mastina žili už ve 3. století a byli využíváni jako váleční psy, kteří měli zastrašit a pokud možno i zneškodnit nepřítele. Mastin na první pohled nepůsobí jako drsňák, ale pozor, zdání klame! Jeho roztomilé kožní záhyby fungují jako brnění proti atakům nepřítele. Tahle rasa patří mezi skvělé hlídače, ale bohužel leckdy – při nesprávné výchově – může napadnout i svého majitele. Proto se neapolský mastin nehodí do rodin s dětmi. A třeba v Rumunsku a některých státech USA, je zakázán.
Neapolský mastin vypadá mírumilovně, ale na svého protivníka dokáže dost agresivně zaútočit.
Brazilská fila jde po krku
Koluje v ní krev bloodhounda a mastifa. Má výborný lovecký pud a čich. Dřív sloužila jako hlídač usedlostí a plantáží, kde hlídala černošské otroky. Její jméno „fila“ znamená v portugalštině „uchopit“. Přesně tak se chovala ke své kořisti. Jakmile otrok chtěl utéct, okamžitě ho vystopovala a zakousla se mu do krku. Ve svém sevření nepolevila, až do doby než přišel farmář. Není divu, že tenhle drsňák vzbuzuje respekt i dnes. Fila své teritoriální pudy má i dnes. Své území brání a k cizím lidem je nesnášenlivá až nepřátelská. Protože jde o svéhlavou povahu, která si často dělá, co chce, vyžaduje pevnou ruku a zkušeného (nejlépe sportovně založeného) majitele. V Dánsku, Španělsku, Velké Británii i na Ukrajině je její vstup do země zakázán.
Brazilská fila kdysi hlídala na plantážích černé otroky.
