Tito malí temperamentní ptáci pocházejí z Austrálie, kde dodnes žijí v hojných počtech na travnatých pláních řídce porostlých keři a stromy. Živí se převážně drobnými semeny rostlin, zejména trav. Proto i potrava domestikovaných zebřiček je založena na semenných směsích, které lze koupit ve specializovaných prodejnách. Rády však mají senegalské proso v klasech, lesknici, řepku, mohár, z ovoce pak jablka, hrušky, meruňky či bobule révy vinné a ze zeleniny třeba nastrouhanou mrkev. Ptákům je třeba podávat kvůli vápníku sépiovou kost a grit, který obsahuje různé druhy vitaminů, ale hlavně písek potřebný pro lepší trávení. Zelené krmení zastupují pampeliška, sedmikráska, jitrocel, šťovík a ptačinec žabinec. Pokud budeme zebřičky chovat pouze pro radost, krmení v průběhu roku příliš měnit nemusíme, chceme-li však odchovávat mladé, musíme přizpůsobit krmnou dávku pro snášku vajíček, sezení na hnízdě a následující výživu vylíhlých zebřiček.
Pár zebřiček pestrých - samečka poznáte velmi snadno.
Jak je rozeznat
Chovatelé rozlišují dva druhy: zebřičku pestrou (australskou) a zebřičku timorskou (ostrovní). U nás se nejčastěji chová zebřička pestrá, což navíc ani není příliš náročné. Rovněž jednoduché je určit pohlaví. Samečka totiž poznáme na první pohled. Základ tvoří šedá, na lících má oranžové skvrny a zobáček výrazně červený. Oranžové skvrny má i na bocích a v nich bílé tečkování. Prsa mu zdobí zebrování, od něhož je odvozeno pojmenování tohoto druhu exotického ptactva. Samička se vyznačuje šedou barvou, bříško má bílé a zobák světle červený nebo oranžový. Pohlaví nepřepeřených ptáků rozezná i úplný začátečník – sameček totiž zpívá. A zajímavé je, že každý rozdílně a v různých tóninách.
Vhodné bydlení
Zebřičky se v Evropě chovají v zajetí už od první poloviny 19. století. Od té doby chovatelé vyšlechtili řadu barevných typů, kupříkladu skořicové, stříbrné, bílé, smetanové, strakaté, mramorové a například i černolící.
Tyto ptáky můžeme chovat v kleci a ve venkovní voliéře. Čím větší klec, tím je to pro ně lepší. Pro jeden pár se doporučuje klec o minimálních rozměrech 60x40x60 cm. Klec musíme umístit na světlé, klidné místo bez průvanu, který exotům velmi škodí. Nevyhovuje jim ani přímé letní slunce. Kvůli snadnému čistění a hygienickým nárokům doporučujeme klec s plastovou vanou. Voliéra má ptákům umožnit rozlet, ale také možnost úkrytu před deštěm, větrem a zimou, zejména když žijí ve voliéře celoročně. Zebřičky jsou poměrně odolné a bez újmy na zdraví vydrží teploty okolo 0 °C. Ideální však je, když neklesne pod 10 °C.
Zebřičky se nejlépe cítí v prostorné voliéře a dobré společnosti
Jak odchovat mladé
Pokud chceme odchovat mladé, musíme zebřičkám vyrobit hnízdní budku a poskytnout materiál na vystlání hnízda. Budka by měla být dřevěná, velká 10x10x15 cm a s částečně otevřenou přední stěnou. Je to lepší než vletový otvor, protože to páru umožňuje snadnější stavbu hnízda. Sameček přináší materiál a samička jej zpracovává. Shánějí především suchou trávu, mech, rozcupovaný papír nebo peří. Samička postupně snese do hnízda 4-6 bílých vajíček. Zpravidla na nich začíná sedět po snesení třetího a v sezení se pak rodiče střídají. Pro chov využíváme zebřičky ve stáří 10 měsíců, přestože pohlavně dospívají dříve (samečci ve věku 6 měsíců, samičky asi 8). Mláďata se líhnou po 12-14 dnech a jsou zcela závislá na péči rodičů. Zhruba po 21 dnech hnízdo postupně opouštějí, ale rodiče je ještě další dva týdny krmí. V době hnízdění a odchovu mláďat je třeba párům předkládat i vaječnou míchanici, která tvoří základní zdroj živočišných bílkovin. Mláďata jsou zbarvením podobná samičce, jsou šedá, mají bílá bříška a černý zobáček. Ve třech měsících jsou však už přepeřená a vybarvená. Po odstavení mláďat chovatelé ptákům dopřávají odpočinek a oddělují samečky od samiček. Doba závisí na zkušenostech, ale zpravidla jak exoti dlouho hnízdí, tak dlouho odpočívají.
Zebřičky se dožívají 6-8 let. Po třech letech života však klesá jejich rozmnožovací schopnost, snášejí méně vajíček a mnohá nejsou oplozená.
