Žluna zelená (Picus viridis) je jakoby menší datel, ovšem jinak a velmi krásně, pestře zbarvený. I týl má žluna podobně jasně červený, jinak je ale na rozdíl od černého bratrance vskutku zelená, s bříškem světlejším a kropenatým, žlutým kostřecem a černými (u samičky) či červenočernými (u samečka) tvářemi. Patří mezi šplhavce a po kmenech díky silným drápům a tuhým ocasním perům, o něž se opírá, šplhá vskutku bravurně.
Naši republiku obývá 10 až 18 000 párů a celoevropský pokles početnosti, jež žluny postihnul před rokem 2000, je naštěstí víceméně minul. Dává přednost spíše nižším polohám, vysoko do hor se nevydává.
Lep na mravence
Žluna zelená obývá nejraději staré sady, parky a aleje vzrostlých stromů, přirozené lesy vyhledává pouze otevřené, smíšené. Mezi stromy poletuje v ladných vlnách. Potravu ale nehledá pouze na větvích, kmenech a pod jejich kůrou, ale často i na zemi. Miluje mravence a jejich kukly a larvy a vůbec jí nevadí štiplavá kyselina mravenčí, kterou se někteří z nich brání, když je loví svým dlouhým lepkavým jazykem. Často si prohrabe do velkého mraveniště až půlmetru dlouhou chodbu, aby se ke své oblíbené potravě dostala. I při prohledávání stromů používá častěji než ostrý zobák pouze obratný jazyk, kterými prozkoumává nejrůznější škvíry.
žluna zelená s mládětem
Hnízdo v náruči stromů
obrázek z archivu ireceptar.cz
Pokud žluna najde znělou kovovou tyž nebo plech, bubnuje s radostí na tyto ozvučné nástroje.
Hranice svého území žluna ostatním sděluje bubnováním na znělou větev, i když tak nečiní tak často, jako třeba strakapoudi.
Pro rodinu si oba partneři vytesávají ve stromech dutinu, pokud tedy nenajdou vhodnou skrýš již hotovou. Vybírají si vždy staré trouchnivé kmeny a i tak mají s tesáním několik týdnů plno práce. Když jsou hotoví, dno vystelou dřevěnými třískami. Oba rodiče se v zahřívání vajíček střídají, samečci mají obvykle noční stráž, samičky denní. Podobně svorně oba krmí i vylíhlá mláďata.
žluna zelená přezimuje u nás
Jak přečkat zimu?
Odrostlá mláďata se po rozletu z hnízda ještě chvíli drží s rodiči pohromadě. S příchodem podzimu si pak mladé žluny postupně hledají svůj nový vlastní domov, kterému budou po celý život věrné. Žluny zelené na zimu do teplých krajů neodlétají. Někdy se však stahují do vesnic a měst, kde mají větší šanci najít něco k snědku, než jim skýtá nabídka volné přírody, jež je na staré stromy stále chudší.