Ta bezmoc, když se ztratí domácí zvíře, je nepopsatelná. Člověku v tu chvíli proběhnou hlavou tisíce představ, co se asi mohlo stát, a přemýšlí, kde by mohl jeho svěřenec být, jak se asi cítí, zda má alespoň co jíst a neděje se mu něco špatného. Říká se, že první dny jsou klíčové. Pak už totiž mohou být pes či kočka desítky kilometrů daleko, a pokud je náhodou někdo naloží do auta a odveze, tak i stovky kilometrů. Hledání se tím podstatně ztíží. V dnešním technicky vyspělém světě už naštěstí existuje několik pomocníků, které můžete využít.

Když se pes ztratí během procházky

Už řadě pejskařů se stalo, že jim pes utekl během procházky. Ať už při chvilkové nepozornosti, nebo třeba za zvěří či za něčím zajímavým, kam ho přilákal jeho citlivý čich. Pokud se to stane i vám, zkuste nepanikařit a udělejte základní věci:

  1. Psa volejte jménem a nebojte se použít i jeho oblíbená slova (například „Alíku, na, pojď, bude piškotek“).
  2. Volejte vždy přívětivým hlasem, aby měl chuť se vrátit. K rozhořčenému páníčkovi, který nadává a z jeho hlasu je znát agrese, by se nechtěl vrátit ani jeho příbuzný, natož pes.
  3. Když máte u sebe i něco hlasitějšího (například píšťalku), nebojte se ji použít. Nezapomeňte, že pokud jste v přírodě, kde se hluk odráží od skal či stromů, může být i volání pro psa zmatečné.
  4. Jestliže se pes nevrací delší dobu, obvolejte místní myslivce a o ztrátě je informujte – můžete tak předejít tomu, že ho zastřelí. Kontakty na okresní myslivecké spolky najdete na internetové adrese Českomoravské myslivecké jednoty (www.cmmj.cz/okresni-myslivecke-spolky). Nejste-li právě k internetu připojení přes mobil, zjistěte si údaje předem, obzvlášť, když víte, že má pes k útěkům sklony.
  5. Neopouštějte místo, kde se pes ztratil – s velkou pravděpodobností se bude vracet právě tam a mohli byste se minout. Pokud i tak musíte z nějakého důvodu místo opustit, zanechte na něm alespoň nějaké své věci (například část oblečení) a ideálně i krmivo a snažte se na stejné místo co nejdříve vrátit – dost možná tam bude pes čekat.
  6. Pokud se nevrátí ani do hodiny a půl, volejte městskou policii a ztrátu jim nahlaste.
  7. Má-li pes čip, zavolejte také do Národního registru majitelů zvířat.

Co dělat pak?

Nebojte se oslovit lidi z místa, kde se vaše zvíře ztratilo. Zeptejte se, zda ho neviděli, a popište jim, jak vypadá, jak se chová, jak je velké, případně jakého je plemene. Ideální je, pokud jim můžete ukázat fotografie (např. v mobilu). Nechte jim na sebe kontakt pro případ, že by ho někde potkali. Zavolejte příbuzným a přátelům z okolí a poproste je, aby vám přišli s hledáním pomoci. Pokud jste blízko domovu a tiskárny, vyrobte letáčky a vyvěste je tam, kde se častěji shlukují lidé (u obchodu, zastávky autobusů, u školy apod.) – nezapomeňte na nich psa či kočku detailně popsat, přidat kontakt a ideálně i fotografii zvířete. Kontaktujte městský úřad a místní útulky v okruhu alespoň 30 kilometrů. Sdílejte informaci o hledání na sociálních sítích – například Facebook má opravdu široký dosah, obzvlášť, když příspěvek uveřejníte ve skupinách pátrajících po ztracených zvířatech.

Profesionální hledači ztracených zvířat

Doporučuju obrátit se také na profesionály. Asi nejznámějšími a nejúspěšnějšími u nás jsou lidé z Psího detektiva (www.psidetektiv.cz, horká linka: 602 74 09 74). Nabízejí řadu balíčků, v rámci kterých si můžete zaplatit rozeslání SMS informujících o ztrátě zvířete s popisem, kontaktem i místem ztráty v počtu 100–150 v jednom okrese, nebo rozeslání 200–300 e-mailů v okrese (samozřejmě to lze rozšířit i na více okresů). Rozeslání je velmi rychlé (v řádu několika minut) a ušetří vám mnoho času s hledáním správných kontaktů. Dále vám pomohou s vytištěním a umístěním letáků, kampaní na Facebooku, kontaktováním důležitých osob či osobně s pátráním, při kterém lze využít i letadlo (to především v odlehlých končinách, kde jsou louky a pole). Nejlepší se zdá být kombinace SMS a e-mailingu, která má až 70% úspěšnost. Hledat vám pomohou nejen psy a kočky, ale i další zvířata.

Když je hledání stále marné

Pokud jste ani za delší dobu psa či kočku nenašli, kontaktujte více útulků, veterinární kliniky (ideálně i s číslem čipu zvířete a jeho detailním popisem), tisk, myslivecké spolky v jiných okresech a nezapomínejte ani na sílu sociálních sítí. Obejděte sousedy z okolí, případně jim vhoďte do schránky leták s popisem zvířete a kontaktem. Je-li to zvíře s průkazem původu, kontaktujte také chovatelské kluby v ČR i okolních státech – i pro případ, že by chtěl někdo na vašem zvířeti vydělávat. Pes může být i odcizen, a neděje se tak zřídka, především ti čistokrevní se kradou přímo ze zahrad i zamčených kotců a často končí v překupnické síti, odkud jsou přeprodáváni na chov či výcvik do zahraničí.

Nejlepší je prevence

Je dobré nic nepodcenit už v začátku. Při pořizování zvířete byste měli myslet na psí známku, kde bude minimálně kontakt na vás, ideálně i jméno psa a místo bydliště. Zvíře byste měli mít očipované a zaregistrované v Národním registru zvířat (pouze registrovaný čip slouží tak, jak má – bez registrace se majitel nenajde). Pokud někdo psa či kočku najde a vezme je na prohlídku k veterináři, může veterinář čtečkou snadno zjistit, komu patří. Stejně tak policie, která je obvykle čtečkami čipů vybavená.

Máte-li psa na zahradě, ujistěte se, zda je plot zajištěný tak, aby ho nebylo možné přeskočit, přelézt, probořit ani podhrabat (především psi samci jsou schopní kdejakých kousků, když je láká vůně háravých fen). Jestliže se pes bojí hlasitých zvuků – například bouřky či ohňostrojů –, mějte ho vždy zabezpečeného, když tušíte, že by mohly přijít. Stejně tak na procházkách, především v přírodě, kde je plno zvířat, ho mějte pod kontrolou. Jestliže dobře nezvládá povel pro přivolání, nepouštějte ho z vodítka! Raději mu pořiďte dlouhou stopovací šňůru nebo samonavíjecí vodítko. Při nahánění zvěře se totiž nemusí jen ztratit, ale může skončit pod koly aut na silnici nebo pod palbou myslivců. Nehledě na to, že je to bezohledné k naháněné zvěři, jež často uhyne jen z šoku nebo následného zápalu plic. Zároveň se pes může při kontaktu s nakaženým zvířetem vystavit riziku přenosu nemoci (v ČR se na mnoha místech objevuje u divokých prasat Aujezskyho choroba, zvaná též pseudovzteklina, která je pro psy smrtelná). Lepší je tedy nic nepodcenit a raději stále předvídat než pak smutnit a vyčítat si, co jste mohli udělat jinak a lépe.

Zdroj: Časopis Receptář