Když ostatním letničkám dochází dech, begónie jsou v nejlepší kondici. Jediným nebezpečím je první mrazík, který je může poškodit, nebo i zcela zničit. Po něm však může být ještě celý měsíc krásné babí léto, proto je dobré begónie přikrýt netkanou textilií či starými novinami vždy, když se dozvíme, že by teploty měly klesnout pod nulu. Pokud se nám přesto rostliny nepodaří zachránit, nemusíme být smutní.

Hlíznaté begónie, jak název napovídá, vytvářejí hlízy, z nichž můžeme vypěstovat v následujícím roce mohutné rostliny, jež pokvetou již od konce dubna. Ale i když jedné podzimní noci klesne teplota několik stupňů pod nulu a rostliny zničí, hlízy zůstanou v půdě v bezpečí, protože je ještě vyhřátá. Pokud je však takových nocí více, půda postupně prochladne a hlízy již namrznout mohou, proto je uklidíme.

Ukládání hlíz ke spánku

  • Než je zahradnickou lopatkou vyjmeme, asi 5-10 cm nad zemí uřízneme lodyhy.
  • Hlízy vyrýváme s balem, abychom je nepoškodili.
  • Jednotlivé vyryté hlízy skládáme vedle sebe do truhlíku či do lísky, které pak přeneseme na místo s teplotou kolem 18 °C, třeba pod parapet do skleníku, do prádelny nebo na jiné vhodné stanoviště.
  • Hlízy nezaléváme, nepotřebují ani světlo.

Během asi 14 dní „zatáhnou“, stonky se začnou samy odlučovat. To je chvíle pro očištění a uložení k přezimování. Opatrně odrolíme substrát, dáváme pozor, abychom hlízy nepoškodili. Chybou je, když při čištění strhneme pokožku a obnažíme bílé pletivo. Zbytky stonků se většinou oddělí, můžeme i opatrně vylomit.

Do sklepa i do chladničky

Kde budeme hlízy skladovat? Klasický postup je založit je do rašeliny. Do truhlíčku dáme na dno vlhkou rašelinu, na ni vyskládáme v jedné vrstvě hlízy a přikryjeme je vrstvou rašeliny vysokou asi 3 cm. Důležitá je její vlhkost. Když je příliš vysoká, hlízy mohou zahnívat, když je nízká, mohou vyschnout. Optimální vlhkost zjistíme jednoduchým testem: z rašeliny nesmíme po zmáčknutí v ruce vymačkat vodu, naopak musí být napohmat vlhká. Truhlíček umístíme například do sklepa, optimální teplota je 6 °C. V průběhu zimy hlízy několikrát zkontrolujeme a případně rašelinu lehce navlhčíme.

Druhou možnost skladování využijí především milovníci květin, kteří mají jen několik hlíz a nemají vhodný sklep. Po očištění je vloží do mikrotenového sáčku a uloží do chladničky na místo určené pro zeleninu. Teplota však nesmí klesnout pod bod mrazu.

Jen zdravé hlízy

Při čištění hlíz se můžeme někdy setkat s chodbičkami, jež signalizují napadení drátovci, larvami brouka kovaříka. Takové hlízy neskladujeme, vyhodíme je. Vhodné ke skladování nejsou ani hlízy, které před sklizní namrzly, většinou začnou na horní straně hnít. Životnost hlízy při dobrém zacházení je několik let. Někteří pěstitelé se chlubí i hlízami staršími deseti let, to je však rarita. Takové hlízy jsou pak velké jako desertní talířek. Pro začátek si však nemusíme dávat tak vysoké cíle. V březnu či v dubnu (podle našich možností) nasadíme hlízy do květináčů a za další dva měsíce se budeme těšit z prvních květů. V době, kdy se teprve začínají prodávat v zahradnictví sazenice, bude náš truhlík osazený plně kvetoucími begóniemi.

Tip pro pěstitele

S přípravou můžeme začít již na sklonku léta. Základem prvotřídních květů jsou totiž dobře vyvinuté hlízy, odolné proti chorobám při skladování. A cestou k nim je úprava hnojení. K běžné zálivce hnojivem typu plod a květ, kterou provádíme jedenkrát týdně, přidáme další, začneme zalévat hnojivem s vysokým obsahem draslíku (prvek má velký vliv na kvalitu hlíz): jednou za 14 dní třeba rostliny zalijeme roztokem síranu draselného (2 g na 1 l roztoku). Zkracující se den je pro begónie signálem k vytváření zásob pro přezimování. Hlíza v těchto dnech roste skutečně před očima. To je důležité, protože hlízy menší než 4 cm se hůře skladují.