Citroník cedrát (Citrus medica, syn. ponderosa) patří k nejstarším citrusům, které pěstovali již Médové, Peršané a obyvatelé starověké Palestiny. Prvními Evropany, kteří se s cedrátem setkali, byli Řekové a Římané. Řecký učenec Theofrastos dal této rostlině název jablko médské - Malus medica.

Cedrát je stálezelený trnitý keř či nízký stromek s nepravidelnou korunou. Listy jsou velké, lesklé. Květy jsou bílé, mají na vnější straně pět purpurově zbarvených okvětních plátků a velmi příjemně voní. Na stromě se současně vyvíjejí květní poupata, rozkvetlé květy a zelené i dozrávající ovoce. Mezi kvetením a dozráním plodu uplyne osm až šestnáct měsíců. Dozrálé plody několik měsíců neopadávají. Stejně se chová citroník v bytě, vytvoříme-li mu vhodné podmínky.

Obří citróny

Plody cedrátů jsou nezaměnitelné. Jsou nápadně veliké, oválného tvaru, do délky dorůstají až třiceti centimetrů a hmotnosti až jeden a půl kilogramu. Mají silné oplodí, které je ve zralosti žluté a těžko se loupe. Dužnina je poměrně malá, kyselá.

Z cedrátů se nejčastěji připravují chutné, lehce nahořklé a osvěžujících šťávy. Nejlépe tak, že rozmixujeme celé plody i s aromatickou kůrou.

Proslazovanou kůru lze koupit v obchodech. Je nezbytná například při pečení tradičních biskupských chlebíčků a dortů s kandovaným ovocem. Používá se i na pečivo pro židovský svátek sukot.

Pěstování cedrátů

Rostliny cedrátu se u nás dosud pěstují málo i přesto, že jsou velmi vhodné pro pěstování v bytě.

  • Cedrátům v létě vyhovují slunná teplá stanoviště na chráněných jižních balkonech či v zahradách (či u okna).
  • Na zimu je nutné květináče přenést do chladných, ale bezmrazých světlých prostor, které se dají dobře větrat - teplotu udržujeme v rozmezí od tří do patnácti stupňů Celsia. Nesnášejí ani chvilkový přímrazek a mrznou nenávratně, když teplota klesne na –2 °C.
  • V oblastech, odkud cedráty pocházejí, neznají období zimního klidu. Proto nemáme-li k dispozici vhodné prostory na přezimování, nemusíme se obávat umístit rostliny na zimu v teple. Pak je ovšem musíme častěji zalévat.
  • Jako všechny ostatní citrusy mají rády kyprou, dobře drenážovanou půdu, bohatou na živiny, s dobou strukturou, která dokonale propouští vzduch i vodu, nesléhá se zálivkou a nevytváří povrchový škraloup. Nejvhodnější je kvalitní substrát pro citrusy z odborné prodejny.
  • Vyvážené hnojení není dnes složité, v obchodech jsou k dispozici již hotová plná hnojiva vhodná pro citrusy.
  • Pozor na obsah vápníku v půdě! Citrusy jej nesnášejí.
  • Pokud je zemina v nádobě vyčerpaná, je potřeba rostliny přesadit (zpravidla po třech až čtyřech letech). Nejlepším obdobím pro přesazování je podzim nebo počátek zimy.
  • Cedráty se dají množit semeny, ale rychlejší i spolehlivější je však množení řízkováním. Nejvhodnější je koupit mladé rostliny ve specializovaném zahradnictví.
  • Kultivar cedrátu známý jako Budhova ruka (Citrus medica var. sarcodactylis) neobsahuje dužninu ani šťávu. Pěstuje se především pro svoji vůni a neobvyklý tvar, ale využití má i v kuchyni.

Zavlažovat je třeba s citem

K zálivce používáme zásadně měkkou dešťovou vodu. Během teplých nebo horkých letních měsíců mají rostliny v nádobách zvláště vysokou potřebu vody. Zavlažovat se musí dostatečně, ale s citem; citrusům víc škodí přelití, než přísušek. Před rychlým zaschnutím citrusy chrání jejich tuhé listy. Zaléváme proto jen tehdy, když je horní vrstva substrátu suchá do hloubky dvou až čtyř centimetrů.

Během přezimování a zimního klidu, kdy se teplota pohybuje mezi třemi až deseti stupni Celsia, je potřeba vody velmi malá. Úplně stačí zalévat jednou za měsíc. Zálivku a přihnojování postupně obnovíme opět na jaře, když venku stoupnou teploty, zvýší se množství světla a rostliny se probudí.

Bez řezu cedrát plodit nebude

Kdo pěstuje citrusy, musí pravidelně používat zahradnické nůžky. Pro tyto ovocné dřeviny je totiž charakteristické, že nasazují prodlužující se tenké výhony, na jejichž koncích se teprve po letech vyvíjejí květní pupeny. Bez řezu bychom se tedy plodů nedočkali.

  • Korunu citrusu tvarujeme v zimě nebo v předjaří před vyrašením pupenů.
  • Jednoroční výhony zkracujeme minimálně o třetinu, nemocné, suché a překážející větve úplně odstraníme.
  • V létě zakracujeme tenké výhony, které prorůstají do koruny, a podporujeme tak jejich boční větvení.

Hlavním smyslem řezu je vytvořit a udržovat základní kostru s dobrým rozvětvením, které umožní přístup světla a vzduchu do koruny. Platí zásada, že čím silnější řez, tím silnější růst výhonů. Slabší řez tedy lépe podporuje tvorbu květů a plodů.

Kandovaná (proslazená) cedrátová kůra

  1. 1000 g kůry z cedrátu
  2. 1000 g želírovacího cukru (krystalu)
  3. 350 ml vody
  4. Kůru vydrhneme pod tekoucí vodou, nakrájíme na pět centimetrů široké proužky, vložíme do kastrolu a zalijeme vodou.
  5. Uvedeme do mírného varu, necháme velmi jemně probublávat nejméně deset minut a scedíme (tím zbavíme kůru hořké příchuti).
  6. Znovu ji zalijeme čistou vodou, povaříme dvacet minut a přes sítko opět scedíme.
  7. Uvařenou a okapanou kůru vložíme do mísy, zalijeme čerstvou studenou vodou, přikryjeme a necháme čtyřiadvacet hodin v chladu.
  8. Další den kůru zase scedíme a necháme dokonale okapat.
  9. V kastrolu svaříme cukr s odměřeným množstvím vody, přidáme okapanou kůru a necháme jemně probublávat dvě až tři hodiny. Pravidelně mícháme. Kůra musí nasát veškerý sladký roztok, a tím „zprůhlední“.
  10. Směs kůry i se zbytkem nálevu vložíme do sklenic a pečlivě uzavřeme. Skladujeme na chladném a tmavém místě.
  11. Před použitím můžeme kandovanou kůru rozloženou na plechu osušit v troubě nebo ji necháme okapat na sítku a přímo spotřebujeme.

Foto: Shutterstock.com, Wikimedia Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported