Růže pro každou zahradu

Autor
Jana Bucharová

Růže jsou právem královnami - některé z nich jsou ale patřičně zhýčkané a vyžadují mnoho péče. Pokud se jim nechceme tolik věnovat, vybereme si růže odolné. Velké keře sadových růží mají často větší estetický efekt, nežli pracně udržované záhony. V neposlední řadě mohou být i rostlinami užitkovými…

Ovocné růže pro krásu i zdraví

Růžové keře s velkými šípky jsou často nazývány jako růže ovocné a ovoce vskutku plodí. Pěstovat můžeme hned několik druhů odolných růžových keřů, které jsou okrasné a užikové zároveň.

Růže dužnoplodá (Rosa villosa) pocházející z Balkánu se u nás často pěstuje v odrůdě Karpatia, která byla vyšlechtěna na Slovensku a je právem velmi oblíbená. Její šípky jsou sladké, bohaté na vitamín C i minerály a mimořádně velké, což například při zpracování na výtečnou šípkovou marmeládu oceníme. Ze vzrostlého keře sklidíme až 5 kg šípků. Vzpřímeně rostoucí velký keř kvete růžovými květy.

Jedinečná je také krásná a velmi odolná růže svraskalá, (Rosa rugosa), růže skořicová (Rosa cinnamomea) a růže Moyesova (Rosa moyesii).

Na větší zahradě můžeme v koutě pěstovat i keř „obyčejné“ růže šípkové (Rosa canina), původní druh naší přírody, který je pověstný prostou krásou a naprostou nenáročností.

Ovocným růžím svědčí slunné místo a hlinitá propustná půda. Růže dužnoplodá ocení dostatek vláhy, růže svraskalá sucho snáší výborně. Šípky sklízíme jakmile dozrají, v přezrálých plodech se snižuje obsah vitamínu C.

Tip: sadové růže můžeme pěstovat jako solitéry či přirozené živé ploty.

Odolné růže si poradí samy

Druhů a odrůd růží je nepřeberné množství. Některé jsou okouzlující ale zhýčkané, existují však i růže houževnaté a odolné. Pokud je pro nás nenáročnost na péči důležitější než šlechtěné květy, vybíráme původní, botanické druhy růží, ze kterých se nové odrůdy šlechtily (například růže alpská, galská). Jsou mrazuvzdorné a odolné vůči chorobám.

Test houževnatosti se v budoucnu vyplatí

Odolné jsou i růže historické, jež se podobně jako růže plané hodí například do venkovských zahrad více, nežli náročné čajohybridy. U každého druhu i odrůdy však budou stále existovat různě vitální sazenice. Pokud chceme pěstovat opravdu jen odolné růže, můžeme je podrobit nemilosrdné zkoušce:

•  Na podzim zasazené růže během prvního léta zalijeme pouze jednou na jaře a dále naprosto výjimečně, v případě extrémního sucha.
• Růže, které přežijí, jsou ty nejsilnější a v budoucnu budou vyžadovat minimální péči.

Pnoucí rosarium

Jedno z nejvděčnějších a nejromantičtějších použití růží je nechat plazivé druhy popínat po konstrukci u zdi, po loubí, pergole. Odolné odrůdy se vyplatí i zde, zvláště pokud jsou vystaveny větru. Mezi velmi oblíbené patří například plnokvětá, bohatě kvetoucí a bujně rostoucí růže Rosarium Uetersen. Vyhovuje jí spíše vlhčí půda a dobře snáší i polostín.

Růže lze před škůdci chránit mnoha způsoby

Pozor na to, že mladé šťavnaté výhonky růží velmi chutnají mšicím. Pokud proti nim včas nezakročíme, následuje deformace výhonku a někdy úplné poškození poupat, která pak ani nevykvetou.

Akutní zásah proto mšicím

Na výběr máme insekticidy chemické, ale i čistě přírodní, na bázi řepkového oleje a lecitinu, a tedy zdravotně naprosto nezávadné. Fungují tak, že škůdcům zalepí dýchací otvory – musí se proto aplikovat pečlivě na všechny části rostlin.

Prevence, aneb brnění z vůně

Vůně růží je legendární, ostatně tvoří ušlechtilý základ nejlepších parfémů. Vůbec ale neuškodí, pokud ji zkombinujeme s vůní aromatických bylin, jako je levandule, tymián, rozmarýnka, meduňka či estragon. Vonný růžový kout zahrady tak přinese nosu ještě větší potěšení čichu i zraku. Především ale vůně bylinek, na rozdíl od té růžové, škůdcům růží nesvědčí. Pokud je bylinkový pás souvislý a hustý, může opravdu fungovat jako ochranné brnění růží a například mšice odradit.

Jak na choroby růží

• 

  Proti padlí pomáhá i sousedství česneku, cibule a póru, a to díky sirným sloučeninám, které tyto štiplavé rostliny obsahují.

  Nejčastější chorobou je padlí. Bělavé skvrny na listech a stoncích lze zpočátku setřít. Později však vniká hlouběji a poškozuje pletiva. Ve sklenících účinně pomáhá odpařování síry, ve volném prostředí musíme postřikovat fungicidy.
• Černá skvrnitost listů se pozná jako ostře ohraničené černé skvrny na listech. Při silnějším výskytu a u citlivějších odrůd listy zcela opadají. I v tomto případě je nutný postřik a odstranění opadaných listů.
• Méně často se vyskytne na růžích rez růžová a plíseň šedá. Výskyt všech plísní velmi ovlivňuje vlhkost vzduchu, teplota a množství slunečního svitu.

Hnojení z banánové slupky

Jak mít co nejkrásněji vybarvené květy?  Jendou možností jsou hnojiva určená speciálně pro růže, druhou, levnější jsou slupky od banánů. Kouzlo spočívá ve vysokém obsahu draslíku a živin.

• Jednoduše je zakopeme ke kořenům, samozřejmě tak, abychom kořeny nepoškodily.
• Slupky působí rychleji, pokud je nakrájíme nebo podrtíme, ale účinkují i celé.
• Do zásoby si je můžeme i nasušit.

Smíšená výsadba z růží a trvalek

Menší keřové růže se hodí i pro společné výsadby s trvalkami. Kromě pestrého  a veselého vzhledu přinese takové spojení větší rozmanitost na malé ploše, která je vždy přínosná i z hlediska chorob a škůdců. Zapojený porost také brzdí růst plevelů a brání vysychání půdy.

Aby růže kvetly co nejdéle

• U opakovaně kvetoucích růží je dobré odstraňovat odkvetlé květy, abychom podpořili nasazení nových poupat.
• Naopak u růží, kvetoucích jen jedenkrát, odkvetlé květy ponecháme, z nich se vytvoří sytě barevné šípky, které jsou krásné až do zimy a ještě poslouží ptactvu za potravu (pokud je u užitkových druhů, zmíněných výše, nesezobeme sami)

Jak vznikla růže?

Podle antických pověstí rudé růže vznikly tak, že bohyně lásky Afrodita spěchala na pomoc svému miláčkovi Adonisovi a poranila se o trny. A kam dopadly krůpěje její krve, tam vyrostla rudá růže. Snad proto je růže symbolem lásky. Bílá růže zase podle křesťanské tradice vznikla, když panna Maria prala plenky Ježíše a dala je sušit na keř, ten pak rozkvetl bílými květy.

Nejen o královnách květin se mnohé dočtete také v aktuálním, červnovém čísle časopisu Receptář.

Pro Receptář Jana Bucharová.