Léčivé kouzlo bylin
28. 5. 2017

Léčivé kouzlo bylin

Využívání rozličných bylinek – a nejen jich – k opětovnému nabytí zdraví je staré jako lidstvo samo. Všechny národy světa odpradávna sbíraly rostliny nejen k jídlu, ale i léčbě. Předtím samozřejmě musely nejprve získat zkušenost, že rostliny mají i jinou než sytící funkci.

Bylinky z faraónských hrobek i starověkých smetišť

Královna Ankhesenamon přináší kytici papyru a lotosů svému choti Tutanchamonovi. Archeologické výzkumy ukázaly, že používání léčivých rostlin sahá až do paleolitu, přibližně do doby před 60 000 roky. Nejstarší doložená zmínka o využívání léčivých rostlin je zapsána na sumerské hliněné tabulce a pochází z období 3000 př. n. l.. Písemné prameny dokládají užívání léčivých rostlin u starých Egypťanů. Mnohé informace o využívaných rostlinách využívaných za časů faraónů vydaly egyptské pyramidy. Kromě nástěných maleb byly na mumiích některých faraonů nalezeny girlandy spletené z listů celeru a okvětních plátků modrého leknínu. Doloženo je také medicínské užívání papryru – společně s dalšími bylinami se z něj připravovaly obvazy na ztuhlé údy, přidával se také do obkladů na oko.

Při vykopávkách ve svaté zvířecí nekropoli v egytpské Sakkáře (Saqqara) bylo objeveno jakési starověké smetiště, které skrývalo množství zbytků léčivých rostlin. Mezi jinými bazalka, myrta, blín, kopretina, akácie, kordie slizská, myrhovník, ganátovník, meruňka, oliva či len. Zbytky tohoto pozoruhodného objevu jsou uloženy londýnském muezu v Kew Gardens. Rozkvět nauka o léčivých rostlinách zažívala za časů Hippokrata. Léčebné prostředky z rostlin znal samozřejmě i starověký Řím.

Experti na bylinky – mniši i báby kořenářky

V dějinném kvasu prvních staletí našeho letopočtu se nauka o léčivé síle rostlin vytrácela, jistá kontinuita vědění však přetrvala v rodících se klášterech. Právě v klášterních zahradách se vedle užitkových rostlin dbalo i o bylinkové záhonky. Ani na venkově však už ve středověku nebyla o bylinky nouze a snad v každé vesnici se našla „čarodějnice“, tedy porodní bába či kořenářka. Bylinky na běžné neduhy se však opatrovaly v každé domácnosti a znalosti jejich užívání se předávaly z generace na generaci. Za specialistkami z řad bab kořenářek se proto chodilo jen s vážnějšími problémy.

Klášter Sénanque ve francouzské Provence je obklopen množstvím levandule.

Bylinkářství jako přežitek?

Ačkoli v polovině 19. století došlo k významnému rozvoji medicíny, ve venkovském prostředí se nemoc stále vnímala spíš jako důsledek působení zlých duchů či jako trest seslaný nadpřirozenými silami za porušení některých zvyklostí. Postupně se zdokonalující lékařská věda sice načas dokázala znalosti léčivé síly bylin zastínit, nikdy ji však nevymýtila docela. To se ostatně nepovedlo ani komunistickému režimu. Ten považoval neprůkazné metody lidového léčení za nevědecké a neakceptovatelné a bylinkářství odsoudil jako zbytečný přežitek.

Kdo chce sbírat a používat byliny, měl by je velmi dobře znát.

Teprve po roce 1989 se bylinkářství zbavilo nálepky buržoazního šarlatánství a kouzelná síla bylin si znovu začínala získávat oblibu. Místo krásného českého slova se někdy pro bylinkářství používá označení fytoterapie (z řeckých slov fyton, tj. rostlina a therapeuein, tj. pečovat, léčit).

Autor Ivana Ostřanská.

Vložte nový komentář jako nepřihlášený uživatel nebo se přihlaste.
Povinné položky jsou označeny *

Napište číslicí výsledek příkladu: šestmínusčtyři = 

Pokud jste již registrováni na iReceptáři, přihlaste se svým uživatelským jménem a heslem.
Povinné položky jsou označeny *

Diskuse

vložit dotaz »

Co najdete ve zpravodaji?
Podívejte se na ukázku...

PředchozíDalší
Portál provozuje Tarsago | © 2017 VIZUS & Tarsago | kontakt | Používáme redakční systém Vizus CMS