Žlučník dokáže pořádně potrápit, to ví každý. Žlučníkový záchvat nebo trápení se žlučovými kameny zná z vlastní zkušenosti nebo doslechu prakticky každý. Ne každý ale ví, že žlučník, případně žlučovody mohou být místem mnohem nebezpečnějšího nálezu, než jsou kameny. I v tomto orgánu totiž může vzniknout zhoubný nádor, který patří k vůbec nejhůře léčitelným.
Nejedná se o častý typ rakoviny, například v roce 2014 si tuto diagnózu vyslechlo 800 lidí, přičemž častěji se vyskytuje u žen. Příčina vzniku nádoru v těchto místech není plně objasněna, předpokládá se spojitost s předchozími problémy se žlučníkem, hlavně s již zmiňovanými kameny. U třetiny pacientů s nádorem žlučníku byly žlučové kameny zaznamenány.
Žlučové kameny (cholelitiáza) patří k nejčastějším onemocněním středního věku.
Příznaky jsou zpočátku nespecifické a pacient je snadno zamění za běžné problémy se žlučníkem. Obnášejí nevolnosti, zvracení, nadýmání nebo říhání, odpor k tučným a smaženým jídlům, bolest v pravém podžebří, která vystřeluje do zad. V tomto časném stadiu se proto na rakovinu žlučníku přijde spíš náhodou, když je žlučník operován právě z důvodu kamenů. Varovnějším příznakem může být nechutenství a výrazné hubnutí. V pokročilejším stadiu již rostoucí nádor může zablokovat odtok žluči, což způsobí její hromadění ve žlučovodech, jejich rozšíření a prostupování žlučového barviva (bilirubinu) do krve. Kromě značné bolestivosti pravého podžebří a rovněž zad v oblasti kříže pacient zežloutne, ale nejedná se o infekční žloutenku, nýbrž právě o důsledek zvýšeného množství bilirubinu v krvi. Vše může doprovázet zánět žlučových cest, vysoká teplota a svědění kůže. Dobrým příznakem může být také světlá, až světle šedá barva stolice a zároveň tmavá, rezavě hnědá moč. Tyto příznaky mohou být i u lidí, kteří mají žlučník odoperovaný a nádor roste ve žlučovodu. Tento stav už většinou pacienta k lékaři dovede, v opačném případě by se zvyšovala bolestivost a hrozila otrava krve. Je proto nezbytné lékaře vyhledat.
Pokud nelze situaci řešit radikální operací, která pacientovi dává největší naději na uzdravení, provádí se alespoň zprůchodnění žlučovodu stentem, aby se obnovilo proudění žluči. Zákrok se může provést endoskopicky, nevyžaduje dlouhou hospitalizaci, ale pacientovi značně uleví, žloutenka i bolestivost zmizí. Stent je potřeba zhruba po třech měsících měnit. Jedná se ale spíš o paliativní léčbu, která má pacientovi zkvalitnit život. Pokud nádor nejde odoperovat, není prognóza dobrá. Chemoterapie ani ozařování nejsou příliš účinné, i když lékaři mohou individuálně zvážit jejich nasazení. Celkově se prognóza pacienta po paliativním výkonu pohybuje kolem půl roku.
Prevencí tohoto zhoubného onemocnění je udržovat zdravý žlučník, neboť nejvýznamnějším rizikovým faktorem jsou žlučové kameny a chronické zánětlivé procesy v tomto orgánu. Nevyplácí se proto podceňovat dlouhodobé problémy se žlučníkem a vždy je vhodné konzultovat je s lékařem. Obecně žlučníku prospívá zdravá strava, vyhýbání se stresu, omezení pití alkoholu a kouření.
Zdroj: www.linkos.cz, www.mou.cz
