První sprchu používali asi už staří Řekové. Aby ne, vždyť v té době byla moderní kalokagathia – rovnováha těla a duše. Hygiena byla jednou z možností, jak si udělat dobře po obou stránkách. Jenže v čase dějin tahle blahodárná myšlenka vyšuměla. A byla doba, kdy lidé mytí moc nedali. Dokonce se šuškalo, že voda je škodlivá a jenom roznáší viry, bakterie a nemoci. A tak se chudina raději moc nemyla, aby se nenakazila.
Hygienu rozpohybovala kanalizace
Slavné s hygienou to nebylo ani u bohatších. Existovali sice lázně, kde byly dřevěné vany, kádě a sedací koupele. Ale většinou fungovaly spíše jako nevěstince, než jako očistné místo.
Zájem o hygienu se zvýšil až v 19. století, když se ve městech začala budovat kanalizace. Lidé už nemuseli nosit vodu domů, a tak si s gustem užili i nějakou tu chvilku očisty. Ale také to nebylo tak snadné. V té době totiž kolovala různá společenská dogmata na téma mytí intimních partií. Obzvláště ženy byly vystavené různým tlakům na cudnost, mravnost a proto spousta z nich (aby nenaštvala své okolí případně toho Nejvyššího) se raději potila v objemných šatech. A ten odér! Nepřebila ho ani krása či mládí sličných slečen. Natož nějaká voňavka.
Hygiena byla kdysi pro ženy dost složitá.
Za sprchu vděčíme vojákům
Dámská hygiena souvisela se snahou zrovnoprávnit pohlaví. A dá se říci, že se naplno rozvinula až ve 20. století. Proto většina nás žen vděčí za pravidelnou koupel svým praprapra babičkám. Co se týče sprchování, to zpopularizovali francouzští vojáci v roce 1860. V armádě se tenhle způsob hygieny začal používat na zkoušku a velmi se osvědčil. Sprchování nejen eliminovalo choroby, vši a další nepříjemnosti, ale bylo i ekonomičtější než klasická koupel. Na to konto se sprcha rozšířila i do dalších veřejných prostor, které sdílí stovky a tisíce lidí. Například do věznic, kasáren, plováren či internátů.
Vědro, kterým naši předkové nosili vodu.
Dejte sprchu do igelitového sáčku
Mít sprchu doma je výdobytek, o kterém by si naši předkové mohli nechat zdát. Proto pokud máte doma funkční sprchu, jste ve velké výhodě. Nicméně i o tenhle poklad se musíte starat. Ať už máte sebevymazlenější sprchu, jednou se na ní stejně objeví vodní kámen, který pomalu ucpe některé z trysek. A v závěru vám sprcha bude fungovat jen napůl. Co s tím? Jednou za čas odmontujte sprchovou hlavici a vložte ji do pevnějšího uzavíratelného sáčku (můžete použít například sáčky do mrazáku). Dovnitř dejte společně se sprchou i směs, kterou jste si namíchali z 1/3 vody a 2/3 octa. Nakonec vše zazipujte a nechte působit přes noc.
Sprchu od vodního kamene vyčistíte pomocí octové vody. Postup, jak na to, najdete ve videu:
Ocet s vodou postupně odstraní vodní kámen.
A zase proudí spousta vody
Ráno sprchu opatrně vybalte. Ocet by měl trysky výrazně pročistit a voda by přes ní měla proudit bez problémů. Sprchu opláchněte a našroubuje zpátky do sprchového koutu. Bude vám bez problémů sloužit dalších pár týdnů, než se znovu zanese vodním kamenem. Pak tedy postup opakujte.
