obrázek z archivu ireceptar.cz

Dračí jahody krásně kvetou a plodí: Dřišťál na zahradě je poklad

Z velmi pohledného keře vytvoříte neprostupný živý plot, nebo zkrášlí zahradu jako solitér. Jeho žluté květy voní a sytí včely, šarlatové, zdravé plody chutnají ptákům i lidem.

V minulosti se u nás dřišťály (Berberis), zvané dračí jahody, využívaly velmi všestranně. Důležitou plodinou jsou ostatně dodnes například v západní a střední Asii. Mají řadu užitečných vlastností:

  • Většina z nich kvete od dubna do června, v zahradě tedy působí velmi dekorativně po delší dobu. Také opylení je většinou bezproblémové.
  • Květy intenzivně voní a jsou výbornou pastvou především pro včely, které proto v místech velkého rozšíření dřišťálů produkují velice kvalitní a chutný med.
  • Kromě okrasných účelů samotného keře skýtají velké možnosti i jeho plody, které obvykle mají protáhlý tvar, jsou dlouhé přes 1 cm a široké 0,5 cm. Dozrávají koncem léta či během podzimu, sklízet je můžeme i později.
  • Dřišťály málokdy trpí chorobami a nenapadají je ani škůdci, dožívají se 25-50 let. Úspěšně rostou i ve vyšších polohách naší republiky.

Žluté květy dřišťálu intenzivně voníŽluté květy dřišťálu intenzivně voníAutor: Shutterstock.com / Mariola Anna S

Barevná záplava

V naší přírodě se původní dřišťál obecný uchoval pouze v oblastech obtížně dostupných, například v Českém krasu. Zároveň se začaly v okrasném zahradnictví objevovat dovezené druhy. Ty u nás dnes převládají (nejvíce dřišťál Thunbergův původem z východu Asie) a dokonce existují i jejich kultivary z českého šlechtění. Různé druhy dřišťálů se mezi sebou dobře kříží a oplývají bohatstvím forem. Většina je opadavá, ale existují i stálezelené. Listy jsou zelené, přes žlutou až k tmavě červené. Při promyšlené výsadbě můžeme nakombinovat různobarevné dřišťály a vytvořit tak vizuálně působivé skupiny keřů.

 

Berberis thunbergii, varieta  Golden RocketBerberis thunbergii, varieta Golden RocketAutor: Shutterstock.com / Oxik

Nenáročný keř

  • Dřišťál dobře snáší radikální zmlazování.
  • Není příliš náročný ani na půdu, nemá rád jen půdy velmi kyselé a přemokřené.
  • Nevadí mu sucho, ani vyšší obsah vápníku, kamenité půdy ani městské ovzduší. Citlivý je pouze na sloučeniny síry.
  • Pokud jej pěstujeme v kvalitní půdě, není nutné ani dodatkové hnojení.
  • Nejlépe mu vyhovují plně osluněná místa, případně polostín.
  • Kvůli riziku přenášení rzi, jejíž je dřišťál mezihostitel a která napadá obilí, jej sázíme minimálně 200 m od polních pozemků.

Rostliny k výsadbě kupujeme většinou s balem v kontejnerech, sázet je tak můžeme mimo zimních měsíců po celý rok; jen stálezelené druhy je lepší kvůli možnému namrzání sázet na jaře. Dřišťály můžeme množit řízky, hřížením i semeny.

Neprostupný a krásný živý plot

Dřišťál velice dobře snáší řez, proto se využívá například pro pěstování živých plotů, jež jsou díky trnitosti opravdu funkční. Pro stříhané živé ploty vysazujeme keře 20-60 cm od sebe (podle vzrůstnosti použitého druhu). Míra otrnění je u různých druhů a odrůd variabilní. Velmi efektní je také solitérní výsadba – keř potom nemusíme prořezávat, pouze příležitostně odstraňujeme suché části či zahušťující mladé výhony.

 

Dekorativní jsou plody i listyDekorativní jsou plody i listyAutor: Shutterstock.com / Verkhovynets Taras

Dračí jahody v kuchyni

Sklizeň je kvůli trnitosti keřů a malým rozměrům plodů poměrně pracná. Různobarevné plody - dřišťálky - všech druhů (červené, někdy též žluté, oranžové, modré, černé či bílé - kultivar Alba) lze v kuchyni dobře upotřebit, obvykle se však nekonzumují čerstvé. V předválečném období kuchařky uváděly mnoho příkladů zpracování. Nejčastěji se z dřišťálek vyrábělo ovocné víno, kompoty, sirupy a džemy. V některých zemích pěstitelé bobule suší a mladé listy používají k okyselování pokrmů a k přípravě marinád. Silně kyselou chuť způsobuje značný obsah ovocných kyselin, primárně kyseliny jablečné (až 6 %), citronové, vinné a také vitaminu C. Existují i dřišťály s plody sladké chuti nebo jen mírně nakyslé (varieta Dulcis). Džemy z dřišťálek díky velmi vysokému obsahu pektinů dobře želírují.

Bezsemenné odrůdy

Plody obsahují jedno větší či více menších semen, která vyplňují objem plodu přibližně z poloviny. K pěstování na ovoce je proto lepší využít genotypů, které semena nemají (např. varieta Asperama). Vyloženě ovocné odrůdy se u nás v nabídce školek nevyskytují, ale například na Ukrajině se prodávají běžně.

Akční letáky