V historických filmech o starém Římu, ale také například z časů japonských samurajů můžeme zahlédnout altány a pergoly. To svědčí o bohaté historii těchto architektonických doplňků, které po staletí dodávaly zahradám na zajímavosti a poskytovaly uživatelům příjemný stín.

Na českém území zdobívaly pergoly, altány či besídky v minulosti měšťanské zahrady, často dotvářely blízké okolí prvorepublikových vil. Pak jejich sláva na nějaký čas pohasla.

Dnes se zahradní stavby těší pozornosti architektů, majitelů nemovitostí a pozemků, výrobců, ale i kutilů, kteří je budují v rámci své záliby.

Nové pergoly i altány vznikají díky výstavbě rodinných domů, zájmu zákazníků o promyšlenou zahradní architekturu a třeba i kvůli praktické potřebě zajistit příjemné místo pro posezení u grilu.

Kterou stavbu vybrat

V určení, co je pergola, besídka, altán, pavilon či zahradní domek, vládne někdy i mezi výrobci trochu úsměvný zmatek. Někteří označují zahradní besídky jako altány a altány zase jako pavilony nebo zahradní domky. Mělo by platit, že:

  • Pavilon je po konstrukční stránce podobný zahradnímu domku, má pevnou střechu a podlahu a ze všech stran je uzavřený pevnými stěnami se skleněnými výplněmi.
  • Do malé zahrady se víc než altánu či pavilonu hodí elegantní pergola.

    Altán a pergola mají stěny otevřené, altán je zastřešený, pergola mít plnou střechu nemusí.

Ale jde jen o pojmenování, při koupi nebo stavbě se rozhodneme pro tu kterou variantu podle své představy.

Kapky deště tiše bubnují...

Altán dokáže dodat zahradě noblesu. Také proto ho lidé nejčastěji staví ze dřeva. Nicméně na trhu se objevují malé zahradní stavby trubkové nebo plastové konstrukce. Obvykle slouží jako stavebnice, které se dají po sezoně rozebrat a uskladnit.

Za romantický nádech vděčí zahradní altány jak své přirozené jednoduchosti, tak tvaru střechy, často postavené na kruhovém půdorysu.To, jak bude vypadat celý altán, výrazně ovlivňuje vhodná volba krovu a krytiny střechy. Tu vybíráme podle vzhledu a podle únosnosti konstrukce altánu. Lehčí skelet jistě nezatížíme pálenou taškou.

Univerzální vlastnosti má asfaltový šindel. Je lehký, lze ho pořídit za relativně nízké náklady, dobře se pokládá a hodí se pro jednoduchou i složitou stavbu. Musí však mít podbití.

Altán většinou nemívá okap, dešťová voda padá přímo na zem. Proto musí mít střecha přesah, aby voda při dešti nestékala po svislé konstrukci.

Altán lze zakrýt i jinými střešními materiály. Použijeme-li průsvitnou krytinou, můžeme ji v létě zastiňovat, například rákosovými žaluziemi.

Co se deště týče, je třeba pamatovat na něj při úpravách okolí stavby. Štěrk a oblázky se hodí víc než zemina, která se s odrážejícími kapkami přenese na sloupy, stěny nebo na podlahu altánu.

V zákoutí, kde vládne pohoda...

Pergolu můžeme charakterizovat jako jednoduchou dřevěnou nebo kovovou konstrukci s velice různorodým umístěním. Nejčastěji vytváří zákoutí a soukromí například pro posezení u za­hrad­ního krbu, okrasného jezírka nebo na terase u domu.

Klenout se může i nad cestičkou vedoucí od zahradní branky k domu nebo od domu do zahrady. Pergola může stát také na plochých střechách nebo balkonech.

Typickými prvky pro pergolu jsou ploty, rošty nebo zábradlí.

Tradičními materiály na stavbu pergoly jsou dřevo, kov, kámen a cihly, ale v současné době i plasty.

Pergolu si můžeme koupit jako polotovar. Stavebnice obsahuje všechny potřebně části – kůly, trámy, oblouky, dřevěné podpěry a podobně. Většinou je nutné podle přiloženého návodu připravit místo, stavbu smontovat a natřít.

Zahradní stavby vyrobené na zakázku firmou jsou sice dražší než stavebnice, ale zato mají lepší řemeslné zpracování. A navíc mohou být zhotoveny na míru tak, aby do daného prostoru zapadly.

Tipy pro svépomocnou výstavbu

Spojky

Budeme-li trámy altánu nebo pergoly spojovat takzvanými kovovými spojovacími prvky, postavíme jedno i druhé rychle a relativně snadno. Prvky se k trámům připevňují vruty a prodávají se v různých tvarech, takže si vybereme přesně ty, které potřebujeme.

Bude to ale působit jako hrubá záplata na jemném pytli, proto raději zvolíme klasické truhlářské sesazení, i když je pracnější.

Čili použijeme zářezy a čepy a jako spojovací materiál závitové tyče s podložkami a matkami a vruty se zápustnými hlavami. Řežeme a zadlabáváme přesně, každá chyba by totiž byla vidět, protože spoje většinou ničím nezakrýváme.

Výhody místa

Při stavbě pergoly často využíváme kout dvou zdí nebo zdi a plotu a podobně. Pergola postavená ve volném prostoru zahrady může předělovat nebo oddělovat například její užitkovou část od odpočinkové. Možností je mnoho.

V malé zahrádce postavíme vzdušnou a konstrukčně jednodušší pergolu; robustní pergola by opticky zahrádku ještě zmenšila.

Popínavé rostliny vhodné k pergolám: břečťan, chmel, ostružiník, plamének, popínavé růže, povíjnice, rdesno, vinná réva, vistárie, zimolez.

Jestliže postavíme pergolu před okna a osázíme ji pnoucími rostlinami, musíme počítat s tím, že se do místnosti dostane méně světla. V zimě by to bylo velmi znatelné, proto raději volíme opadavé rostliny.

Izolace

Dřevěnou stavbu izolujeme od země. Většinou to řešíme patkami, které zamezí, aby se dřevo dotýkalo betonu, po kterém může vzlínat vlhko.

Konstrukce

Ke stavbě pergoly je vhodné borové dřevo, protože je odolné a dobře se s ním pracuje.

Kůly (stojky) by měly mít na průřez minimálně 10x10 cm, vodorovné hranoly (překlady) by měly být silné 6 cm. Dřevo může být ohoblované nebo přírodní, ale v každém případě impregnované, aby lépe odolávalo vlivům počasí.

Pozor dáváme i na optický klam. Když totiž zvolíme některý typ mřížování, může se na pohled zdát, že se některé prvky kácí, ačkoliv jsou změřeny přesně.

Při stavbě pergoly dbáme na to, aby všechny svislé prvky byly skutečně svislé (pomůžeme si olovnicí), protože u takto otevřené stavby je každá odchylka znát.

Železo se na výrobu zahradního nábytku používá déle než 200 let, ale u pergoly by její konstrukce neměla připomínat trubkové lešení. Zakoupit lze dekorativní železné nebo hliníkové oblouky.

Střecha

Pergolu lze také zastřešit, a to většinou průsvitnou krytinou, protože s plnou střechou by se pergola spíš podobala přístřešku a navíc by stínila pnoucím rostlinám.

Nejčastěji se používají desky z vlnitého bitumenového materiálu nebo hladkého dutinkového polykarbonátu. S průsvitnými střešními taškami je moc práce a vyžadují latě napříč, proto se nehodí. Ale ani s deskami to není jednoduché.

Například desky z dutinkového polykarbonátu pokládáme na trámky dutinkami po spádu a připevňujeme je speciálními hliníkovými lištami tak, abychom desky nepoškodili, ale abychom přitom vymezili dostatečné dilatační spáry. Pokud desky provrtáme a přišroubujeme, snížíme jejich životnost, protože materiál se vlivem změn teplot roztahuje a smršťuje a tím i poškozuje.

Před instalací také zalepíme řezy a konce opatříme krycími lištami. Dutinky by měly větrat, ale neměla by se dovnitř dostávat voda a zůstávat tam, aby tak nevznikaly podmínky příznivé pro rozvoj řas a mechů.

Přišroubování však možné je (zvlášť když nestavíme pergolu navěky), musíme však v deskách vyvrtat otvory o větším průměru, než má vrut nebo šroub (aby to hodně kloktalo), a desky ke konstrukci přitáhnout širokou kovovou podložkou a o něco širší gumovou podložkou.

Dutinkový polykarbonát nepropouští UV záření. Jde o samonosné desky, které nejsou po celé ploše podložené, proto je může poškodit velmi silné krupobití.

Foto Griffin Mladkov, Shutterstock