Slunéčka i jejich larvy spořádají ohromné množství mšic
Zdroj: Nic Keller / Shutterstock.com

Trápí vás na rostlinách mšice? Přilákejte do zahrady jejich protivníky

Kdo jsou naši nenápadní pomocníci, kteří pilně likvidují mšice? A jak jim usnadnit život a množení? Do pestré zahrady, ve které najdou dostatek úkrytů, se ochotně nastěhují sami.

Někdy je třeba trocha trpělivosti, než se přirození nepřátelé mšic rozmnoží. Také nelze vyžadovat zahradu bez jediné mšice, stačí, že jim naši pomocníci nedovolí přemnožit se. Musí mít stále co jíst, a proto nezbývá než pár mšic na rostlinách, které nepatří mezi naše nejchoulostivější a nejvzácnější, tolerovat. A tam, kde mšice potřebujeme zlikvidovat rychle, sáhneme po nezávadných postřicích na bázi olejů, které škůdcům zalepí dýchací otvory, ale jejich nepřátelům neublíží.

Pestřenka roku Syrphus

Pestřenky hrozivě jen vypadají

Mouchy pestřenky zbarvením napodobují vosu a využívají její pověsti nebezpečného tvora. Ve skutečnosti ale žihadlo nemají. Jsou menší a od vos je rozeznáme i podle letu - dvěma křidélky dovedou vířit tak šikovně, že se klidně zastaví ve vzduchu jako vrtulník, a pak střelhbitě pokračují. Dospělé pestřenky se živí pylem a nektarem. Přitom na rostliny kladou vajíčka, ze kterých se vylíhnou nelítostní dravci. Než vyrostou a promění se v dospělce, spořádají ohromné množství mšic. Podle studie, kterou v roce 2005 v časopise Živa zveřejnili přední znalci pestřenek Pavel Láska a Vítězslav Bičík, jediná larva pestřenky hrušňové zlikviduje 160 větších larev mšic či 820 malých larev mšic (larvy procházejí několika stadii a postupně rostou). Larva pestřenky rybízové zase za dva týdny, po které trvá její vývoj, spořádala průměrně 235 středně velkých mšic.

larva pestřenky rybízové, Syrphus ribesii, hoduje na mšicích

Pestřenek u nás žije okolo sta druhů, nejčastěji rody Sphaerophoria, Syrphus, Eupeodes, Episyrphus nebo Scaeva. Měli bychom jim nabídnout zahradu, na které stále kvetou nektarodárné rostliny. Milují především květenství těch okoličnatých rostlin, například kopr, anýz, fenykl, anděliku, mrkev, bršlice či čechřice.

Berušky známé i neznámé

Poznáme jejich vajíčka, larvy a kukly? Kupříkladu kukly se podobají mandelinek a při troše nepozornosti je za ně můžeme zaměnit. I když se na rozdíl od nich nepohybují. A zničit vajíčka slunéčka v domnění, že se jedná o zárodky nevítaného hmyzu, by byla škoda. Z těchto žlutých oválných vajíček, která matka pečlivě nalepí na spodní stranu listu, se vylíhnou dravé larvy. Od vylíhnutí do zakuklení může jedna jediná spořádat tisíc mšic. Larvy slunéček nelétají, ale rychle běhají. Berušky navíc kladou vajíčka záměrně tam, kde budou mít vylíhlé larvy co nejvíce potravy, tedy na mšicemi napadené rostliny, a v lovu pokračují i jako dospělé.

Larva slunéčka při hostině, mšic zlikviduje ohromné množství

Ovšem slunéčka se rozmnoží teprve poté, co úspěšně přečkají zimu. Proto je tak důležité poskytnout jim na zahradě zimní úkryt. Stačí v koutě ponechat kupku listí a klacků, trouchnivějící pařez, trochu stařiny. Nebo přichystat dřevěné krabičky vystlané mechem a senem, s půl centimetru širokou škvírou naspodu, které ukryjeme v listí pod stromy.

Někdy nás vzhledem může zmást i dospělá beruška, třeba když jí matka příroda zapomene na krovky namalovat tečky. Přesto se stále může jednat o slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata). Ostatní druhy slunéček jsou co do zbarvení ještě proměnlivější, všechny však mají lesklé klenuté krovky, které jim dávají tak jedinečný vzhled. Většina z nich je dravá a loví mimo jiné mšice. A slunéčka, která jsou vegetariány, se zase živí rzemi a padlím, což je pro zahrádkáře rovněž požehnáním. Velmi výkonným mšicožroutem je také slunéčko východní, jakožto invazní druh však utlačuje naše původní slunéčko sedmitečné a další příbuzné.

Škvoři do uší nelezou

Do tmavých skulin lezou rádi, ale naše teplé ušní otvory je rozhodně nelákají. A už vůbec nemají důvod nám propichovat ušní bubínky. Jestli jsou pro někoho nebezpeční, tak pro mšice. Někdy si mohou pochutnat i na ovoci, ale „masu“ a vajíčkům dávají rozhodně přednost. Škvor obecný (Forficula auricularia) i další druhy škvorů jsou našimi spojenci v péči o zahradu.

Pokud škvorům na místě, kde nás mšice trápí, připravíme příjemný úkryt, nastěhují se a začnou hodovat. Lákavým obydlím je pro ně hliněný květináč, který vyplníme slámou. Otevřená strana by měla směřovat dolů, proto výplň zajistíme pletivem proti vypadávání. Úkryt pak zavěsíme do stínu, mezi husté větve stromů a keřů nebo je umístíme do blízkosti napadených rostlin na tyčky či plot. Škvory, kteří se budou v domečku schovávat především přes den a v noci se vydají na lov, můžeme za světla snadno přemisťovat tam, kde je jich zapotřebí. Výtečným úkrytem je pro ně také hranička dříví ve stínu stromů.

Jednoduché domky pro škvory, kteří nám pomáhají likvidací mšic

Vajíčka však škvoři nekladou do denních úkrytů, ale spíše do kypré, mírně vlhké půdy. Pečují dokonce i o mladé larvy, které se z nich vylíhnou.

Něžná a hladová zlatoočka

Zlatoočka obecná (Chrysopa carnea) působí křehce a vypadá půvabně, je však dravá a neúnavně pronásleduje mšice a larvy svilušek, červců i much, především na okrasných a ovocných stromech.

Zlatoočka naklade až stovky drobných vajíček na tenké stopky poblíž kolonií mšic. Jakmile se larva vylíhne, pustí se do hostiny. Mšice vysává a jejich zbytky si zavěšuje na háčkovité brvy. Patrně je používá jako slunečník nebo maskování. Zlatooček u nás žije více druhů, některé se v dospělosti živí i nektarem květů, ale larvy všech druhů jsou dravé a stále hladové.

Zlatoočky jsou aktivní především večer a v noci, přes den odpočívají. Jako úkryt i místo k rozmnožování jim poslouží budky vystlané senem nebo slámou, s podélnými štěrbinami místo vchodu. Můžeme vyrobit dřevěný nebo zakoupit dřevocementový příbytek a zavěsit ho pod stromy. Zlatoočky přitahuje červená barva, proto se domky pro ně natírají červeně.

Zlatoočka obecná, Chrysopa carnea, právě nakladla vajíčka

V zimě zlatoočky hledávají úkryt i v kůlnách a uvnitř domů – při případném úklidu proto dáváme pozor, abychom jim nechtěně neublížili. Tělo zlatoočky je dlouhé nejvýše 1 cm, v rozpětí křídel měří do 3 cm. Její průsvitná křídla lze snadno přehlédnout, pokud je nerozzáří odlesk slunce.

Akční letáky