Nocenky a další krásné královny noci, které můžete mít na vaší zahradě

Zdá se, že zahrada v noci také spí. Ano, květy jsou zavřené, motýli nelétají, ale najdou se výjimky. Podívejme se tentokrát blíže na několik květin, které potěší lidi odcházející ráno do práce.

Zázračná nocenka jalapovitá neboli jalapenská

Noc má přímo v českém rodovém jménu. To druhové nám zní poněkud divně a těžce zapamatovatelně. Pochází od Aztéků, ostatně několik středoamerických měst se jmenuje Jalapa. Z toho je patrné, že původní areál nocenky jalapovité (Mirabilis jalapa) je právě zde. Z Mexika byla roku 1540 dovezena do Španělska a dnes ji najdeme v zahradách celého světa. Ke zplaňování dochází v tropech i subtropech docela často, o čemž se můžeme přesvědčit při cestách do Středozemí. Slovo mirabilis se dá přeložit z latiny jako podivuhodná, zvláštní či dokonce zázračná, což je výstižné.

Záplava barev

Vytrvalá, široce rozvětvená bylina je vysoká až jeden metr, což ovšem platí pouze pro ideální stanoviště na stále vlhké půdě. Bylina ale roste a i kvete též na půdách vysychavých a dokonce vydrží i ve spárách mezi dlaždicemi; potom je ovšem vysoká jen třeba 30 cm. Má pevně stavěné kolénkaté stonky se srdčitými, sytě zelenými celokrajnými listy. V půdě nalezneme hlízu tvaru velké rozvětvené mrkve či dokonce malé řepy. Její povrch je černý, ale při sebemenším poranění se orosí bílým mlékem, které později rezaví.

Nocenka začíná kvést na počátku prázdnin, v září pak kvetení ustává, i když jednotlivé květy jsou k nalezení až do zámrazu. Od pozdního odpoledne do rána dalšího dne jsou zelené listy překryty záplavou jemně vonících květů, pokud je zamračeno a deštivo, zůstávají otevřené po celý den. Jednotlivé široce nálevkovité květy mají průměr pouze asi 3 cm, ale jsou seskupeny do svazečků. Původní druh je růžový a i zplaněné rostliny mají převážně tuto barvu. Odrůdy nocenek jsou ovšem nejen růžové, ale také bílé, žluté, oranžově meruňkové, červené, červenofialové i fialové. Aby toho nebylo dost, v některých květech můžeme navíc pozorovat střídání barev a dokonce na jedné rostlině mohou být květy různých barev. Nocenka vstoupila do dějin genetiky, zabýval se jí v Brně koncem 19. století i J. G. Mendel. Nás může těšit, že pokud pěstujeme pohromadě více barev, máme ve výsevech o překvapení postaráno.

Pěstování ze semen

I když je nocenka rostlina vytrvalá, nejčastěji se u nás pěstuje jako letnička. Její semena prodávají specializované prodejny nejčastěji jako směs barev. Černohnědá semena mají soudečkovitý tvar a vrásčitý povrch. Čím jsou tmavší, tím bývají lépe vyzrálá a kvalitnější. Jsou velká 7–8 mm, takže se s nimi dobře pracuje. Klíčivost se udržuje 2 až 3 roky. Jsou-li semena vyschlá, důkladně je navlhčíme, než je vysejeme.

Abychom urychlili počátek kvetení, nocenku předpěstujeme a ven vysadíme asi deseticentimetrové sazeničky. Vyséváme v dubnu asi centimetr hluboko do lehčí humózní půdy. Misku s výsevy umístíme na okno v pokojové teplotě a pravidelně zaléváme. Mladé rostliny by se měly objevit asi za 10 dní. Později je přepichujeme do malých kontejnerů nebo kelímků po jedné a dáváme na co nejsvětlejší místo. Teplota může kolísat, ale semenáčky jsou velmi citlivé na mráz. Vysazujeme je ven tedy až v polovině května mírně hlouběji, asi 25–40 cm od sebe, a pozorně zaléváme. Nocenky jsou citlivé na slabý přízemní mráz, který tak ukončí jejich kvetení. Ani při mírných zimách se nestává, že by u nás přezimovaly.

Pěstování z hlíz

Tento způsob je snadný, ale málo známý. Po prvních mrazech křehké hlízy opatrně vyryjeme, očistíme je od půdy a necháme oschnout. Nadzemní část odstřihneme těsně nad vrcholem hlízy. Rostlina ji vytváří vždy již v prvním roce a tvarem a velikostí se podobá malé nerozvětvené mrkvi. V dalších letech přirůstá nejen do délky, ale také do šířky, a asi za čtyři roky může mít průměr až 10 cm. Na rozdíl od jiřinek ovšem nevytváří boční přírůstky a není ji tedy možno dělit. U velkých hlíz může vzniknout dutina v dolní části, hlíza z vrcholu však roste dál třeba i roky, než nakonec celá odumře.

Přezimování nocenek je bezpečnější než jiřinek. Hlízy nemají sklon k vysychání, ani k uhnívání či silnému narašení. Ke skladování je ukládáme nejlépe ve svislé poloze do perforované umělohmotné přepravky vyložené papírem a prosypáváme hoblinami. Ideální skladovací teplota je mezi 5 až 12 °C. Nebezpečný je mráz a zakapávání vody. Počátkem května hlízy vyneseme ze zimoviště, odřízneme odumřelé části a necháme krátce zaschnout místa, kde prýští bílé mléko. Na vrcholu hlíz by měly být patrné růžové pupeny, které nesmíme vylomit. Vysazujeme kolmo 3–5 cm hluboko. Velké hlízy dáváme i 50 cm od sebe, jinak postačí asi 30 cm.

Z hlíz, nebo z výsevu?

Když porovnáváme pěstování nocenek z výsevu a z hlíz, jeví se být druhý způsob efektivnější, pokud ovšem máme pro jejich přezimování k dispozici odpovídající prostor. Rostliny z hlíz narůstají rychleji a přicházejí do kvetení asi o měsíc dříve. Jsou také větší a širší. Odpadá i pracné a riskantní předpěstovávání sadby a rostliny z hlíz jsou podstatně odolnější proti přísuškům. Pěstování z hlíz umožňuje označit si rostliny zvláště pěkné barvy, ty pak další rok pěstovat přednostně a sesazovat je do barevných kombinací. Nocenky od září nenápadně vytvářejí velké množství semen, která postupně vypadávají. I když je sklízíme, značná část unikne naší pozornosti. Pokud místo hluboce nezryjeme, na jaře se objeví semenáčky. Ty první zahubí mrazy, ale z následující vlny klíčení narostou květuschopné rostliny již v prvním roce. Nocenky tedy lze případně pěstovat i z přímého výsevu na místo bez přesazování, jen s jednocením. Nejlépe je mít větší porost, kde postupně odumírající staré hlízy jsou průběžně samy nahrazovány semenáčky.

Zdroj: Youtube

Nároky a umístění

Nocenka určitě není rostlina náročná na pěstování. Nejdéle si ovšem užijeme květů v teplé nížině s dlouhým bezmrazým obdobím. Vhodné místo by mělo být na slunci nebo jen s mírným přistíněním. V hlubokém stínu nocenky silně poléhají, mají slabé lodyhy a málo kvetou. Vyhovuje jim obyčejná, kvalitně zpracovaná hlinitá půda dobře zásobená humusem a živinami včetně vápníku. Pokud jsou rostliny náležitě zakořeněny, nevyžadují obvykle zálivku.

Nocenky se mohou vyvracet. Mimo obvyklého vyvazování k opoře se jako zábrana osvědčil asi půl metru nízký plůtek kolem záhonku. Do doby květu jím rostliny prorostou do té míry, že ho není vidět a neruší vzhled. Na stejném místě se nocenka může vysazovat po více let, většinou není napadána chorobami ani škůdci.

Nocenka vypadá dobře na různých místech. Dovedeme si ji sice spíše představit ve skupince, ale pěkná je i solitérně vysazena rostlina v travnaté ploše. Nocenky mohou v jedné řadě lemovat ploty, zvláště ty dřevěné, nebo i zídky. Hodí se jako pozadí pro nízké květiny. Pokud se vydatně zalévají a hnojí, dají se pěstovat i v prostorných nádobách. Při kombinacích s jinými letničkami musíme respektovat mohutný růst a vybírat k nim vyšší, pevně rostoucí sousedy. Mohla by to být titonie (Tithonia), třapatka (Rudbeckia) či slézovec (Lavatera). Díky vzhledu a rychlému vývoji se ovšem hodí i na rychle zaplnění volných míst mezi trvalkami stejné výšky. K řezu do vázy se však nepoužívají.

Kdo ještě v noci nespí?

Pupalky (rod Oenothera) - Byliny pocházející z Ameriky se do evropské krajiny dostály zejména v období výstavby železnic. Jde převážně o dvouleté rostliny, které v prvním roce vytvářejí přízemní růžici listů a ve druhém rychle vyrůstá málo větvená lodyha vysoká až dva metry. Ze špičatých poupat celé léto i na podzim postupně vykvétají jasně žluté květy velké 2 až 3 cm.