Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) každý dobře zná spíše pod názvem koňský kaštan. Rozkvétá nádhernými květenstvími bílých květů s červenorůžovou skvrnou uprostřed. Jírovce maďaly („koňské kaštany“) mají domovinu v horských lesích Balkánu. Do západní Evropy se dostaly v 16. století (je dokonce přesně doloženo, že v roce 1576 byly první rostliny zaslány z Konstantinopole do Vídně).

Rozmanité barvy květů

Okrasné druhy a kulivary jírovce mají zářivá květenství rozmanitých barev:

  • růžové (Aesculus x carnea)
  • žlutočervené (Aesculus flava)
  • světle červené (Aesculus pavia)

Zakrslé jírovce a okrasné tvary korun

Jírovce mají různé velikosti a formy růstu – např. původní A. hippocastanum je strom dorůstající výšky 25–30 m, se silnými větvemi a mohutnou rozložitou korunou. Existují však i kultivary menšího vzrůstu, s různým tvarem:

  • A. h. ´Umbraculifera´ s deštníkovitou korunou
  • pyramidální odrůda A. h. ´Pyramidalis´
  • převislá odrůda A. h. ´Pendula´
  • zakrslá odrůda A. h. ´Pumila´

Dlouhověké užitečné stromy

Jírovce mohou být i dlouhověké, někdy se dožívají 200 až 300 let. Listy mají pěti až sedmičetné, velké v průměru 10– 20 cm, dlouze řapíkaté. Květy jsou malé (kolem 2 cm), avšak uspořádané do velkých pyramidálních květenství vysokých 20–30 cm. Plody jsou známí „zelení ježci“ s průměrem kolem 6 cm, ukrývající hnědá semena s bílým „bříškem“, s nimiž si snad každý v dětském věku hrával. „Kaštany“ ovšem slouží i pro výrobu léků či jako krmivo pro lesní zvěř.

Jak je pěstovat?

Péče o jírovce není těžká.

  • Vysazujeme je na jaře či na začátku podzimu. Vyhovuje jim hlubší, lehčí, vzdušná a dobře propustná půda bohatá na živiny, nesmí však být zasolená – na to jsou jírovce citlivé.
  • Jírovec snese spíše mírný přísušek než trvalé přemokření, avšak při déletrvajícím období sucha a vyšších teplot bude velice vděčný za pravidelnou večerní zálivku a kropení koruny.
  • Obecně jírovcům vyhovují chráněná stanoviště s dostatkem rozptýleného světla až mírným stínem, nejlépe rostou sesazené ve skupinách či ve společnosti jiných dřevin, kde si jednotlivé stromy navzájem poskytují zastínění a vytvářejí mikroklima s vyšší vzdušnou vlhkostí, kterou mají jírovce rády.
  • Některým druhům a kultivarům se však dobře daří i na slunných místech (nesmí však být celodenně na úpalu), nebo naopak i v hlubším stínu (stinná místa snáší nejlépe A. hippocastanum).

Rostliny poprvé nakvétají přibližně ve věku 10–15 let. Řez snášejí jírovce dobře, menší až středně vysoké druhy je možné tvarovat i do zelených stěn, živých plotů či jako stromy s pravidelnou kulovitou korunou.