obrázek z archivu ireceptar.cz

Plody hlohyně zkrášlí zasněženou zahradu a projasní dlouhou zimu

Mezi závějemi sněhu září její jasně červené a žluté plody. Nebo tato stálezelená dřevina zdobí zdi domů, je totiž velmi tvárná. Hodí se na živý plot či jako solitér, její plody sytí ptáky.

Rod Pyracantha, který nese české jméno hlohyně, se v přírodě vyskytuje od jižní Evropy až po střední Čínu. Je známo šest druhů, z nichž většina roste právě v Číně, a pro naše klimatické poměry jsou dosti choulostivé. Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea) se však vyskytuje od Itálie přes jihovýchodní Evropu a Malou Asii až po Kavkaz a je rozhodně důstojným zástupcem rodu pro pěstování u nás.

Stálezelené hlohyni mráz neublížíStálezelené hlohyni mráz neublížíAutor: Shutterstock.com / TMsara

Okrasa, úkryt i potrava

Hlohyně patří do velmi rozšířené čeledi rostlin růžovitých, je tedy blízkou příbuznou třeba jabloní, hrušní, jeřábů, skalníků a - jak už české jméno napovídá - také hlohů.

  • Keř roste vzpřímeně do výšky dvou až tří metrů a stejně je i široký.
  • Má poněkud strnulý vzhled a málo ohebné větve, navíc nepříjemně trnité.
  • Stálezelené listy jsou velké jen 2-4 cm, jsou kožovité, vejčitě kopinaté, tmavě zelené a během vegetace lesklé.
  • Příbuznost s hlohem nejlépe dokládají květy, které jsou vždy bílé a velké jen asi 8 mm, ale nahlučené v květenstvích širokých až 4 cm. Je jich spousta, keře jsou jimi doslova obaleny.

 

Zjara je hlohyně obsypaná květy, které lákají motýly, včely a čmelákyZjara je hlohyně obsypaná květy, které lákají motýly, včely a čmelákyAutor: Shutterstock.com / Tagetes

Nejvýraznější ozdobou jsou ovšem plody. Morfologicky posuzováno jde o malvice, stejně jako třeba u jabloní. Na keřích se probarvují v září a říjnu a mohou vydržet dlouho do zimy a sněhu. Velké jsou 5-6 mm, u původního druhu červené, vyšlechtěné odrůdy však v tónech přecházejí přes oranžovou až do žluté. Větvičky s plody lze použít pro výzdobu bytu. Plody se v kuchyni neuplatňují, ačkoli nejsou jedovaté. Poslouží naopak ptákům, kterým navíc stále olistěný keř poskytuje vynikající úkryt, proto je hlohyně cenná ekologicky. Roste však poměrně zvolna, asi 40 cm za rok.

Solitéra, živý plot i popínavka

Ve srovnání s jinými dřevinami má v okrasném zahradnictví značně široké využití. Je to podmíněno tím, že na stálezelený keř je neobyčejně mrazuvzdorná, a pokud někdy přece jen namrzne, dokáže vytvořit rychle nové výhony i z kořenového krčku a regenerovat. Na zahradě ji můžeme vysadit na nejrůznější stanoviště.

  • Velmi vhodné je solitérní umístění do udržovaného trávníku nebo jako ústřední bod mezi nízké půdopokryvné dřeviny, případně i nižší trvalky. Hlohyně tyto partie vhodně barevně doplňuje zejména na podzim, kdy toho již mnoho nekvete.
  • Hodí se i do skupin přibližně stejně vysokých okrasných keřů. Mohou to být například zlatice, brsleny, kaliny či nižší pustoryly. Udržujeme přitom vzdálenost asi 1,5 m. Do podrostu je vhodné vysadit na jaře kvetoucí byliny včetně

    Hlohyni lze tvarovat i na treláži u zdiHlohyni lze tvarovat i na treláži u zdiAutor: Shutterstock.com / Diana Elfmarkova

    cibulovin.
  • Z hlohyní lze vytvořit také převážně volně rostoucí ploty. Jednotlivé keře zarovnáváme pouze na přibližně stejnou výšku v předjaří, vysazujeme je na vzdálenost asi jednoho metru. Taková hradba je díky trnitosti prakticky neprůchodná.
  • Můžeme ale rovněž vypěstovat i přísně tvarovaný živý plot. Vhodná vzdálenost mezi rostlinami pak je asi 50 cm. Hlohyni ponecháme volně narůst do výšky asi 70 cm, s pravidelným řezem začneme zjara těsně před rašením a opakujeme ho na počátku léta, kdy zkracujeme měkké letorosty. Plot postupně doroste do výše asi dvou metrů.
  • Hlohyni můžeme rovněž pěstovat u zdi nebo jiné konstrukce jako pnoucí. Je nutné ji vystříhávat do plochého tvaru a ponechávat jen několik nejsilnějších větví, které pravidelně přivazujeme do vějířovité až vodorovné polohy. Na klimaticky příznivém místě doroste do výšky čtyř i více metrů.

 

Plody hlohyně jsou červené, žluté nebo oranžové, podle kultivaruPlody hlohyně jsou červené, žluté nebo oranžové, podle kultivaruAutor: Shutterstock.com / Olga Koroleva

Pěstování

Je to velmi nenáročná dřevina, což ovšem platí jen pro pěstování v nížinách a nižších pahorkatinách. Do horských podmínek vhodná není. Ideální je pro ni zahradnická hlinitá, humózní, hlouběji zpracovaná půda. Vhodnější jsou přitom půdy lehčí než jílovité. Je spíše vápnomilná, s rašelinou to tedy nepřeháníme a spíš k ní přisypeme kompost. Měla by růst na slunci, nikoliv ovšem na vysloveném úpalu. Snáší i polostín, pak ovšem méně kvete. Docela dobře se vyrovnává s přísušky, naopak škodí jí trvalé přemokření.