Říše hub je velmi pestrá a nekonečně zajímavá. Patří sem nejen dobře známé houby jako jsou hřiby, klouzky a křemenáče, ale i množství různých dalších hub, často s podivnou barvou či tvarem. Některé rostou na zemi, jiné na rozpadlém dřevě i přímo na stromech. I během září se můžete na dřevinách setkat s nápadnými plodnicemi sírovce žlutooranžového (Laetiporus sulphureus), který si jistě zaslouží vaši pozornost.
Na houby se žebříkem
Sírovec žlutooranžový je dřevokazná houba s velkými, masitými plodnicemi. Roste na kmenech listnatých stromů, kde vytváří trsy vějířovitých či půlkruhovitých plodnic. Nápadným znakem je jejich jasně žlutá až žlutooranžová barva, díky které jsou takřka nepřehlédnutelné. Svrchní strana plodnice je často znatelně pruhovaná, což vzniká střídáním pruhů s různou intenzitou zbarvení. Sytou barvou jsou typické zejména mladé plodnice, u starších exemplářů barva bledne, stává se krémovější, výjimkou není ani tmavá barva houby.
Na sírovec se musí se žebříkem.
Ačkoli při pohledu na sírovec houbařovo srdce zaplesá, sadař či zahrádkář už bude nadšený méně. Sírovec patří do skupiny tzv. chorošů (nazývá se také chorošovec sírový či choroš sírový) a jedná se o parazita dřevin. Jeho nárůst na stromech vyvolává hnilobu dřeva a může vést až k úhynu stromu.
Sbírají se mladé plodnice
Sírovec roste i na tlejícím dřevě
Sírovec roste od dubna do září až října, hostitelem jsou nejčastěji listnaté stromy. Kromě živých stromů se někdy nachází i na tlejícím dřevě, pařezech apod. Plodnice sírovce rostou v trsech a mohou dosáhnout průměru až 50 cm. Rekordmanem, který si vysloužil zápis v Guinnessově knize rekordů, je sírovec, který našli 15. října 1990 ve Velké Británii (New Forest, Hampshire) - vážil 45 kg. Pro sběr jsou však nejvhodnější menší mladé, intenzivně zbarvené plodnice o průměru 20 až 30 cm. Mladé plodnice jsou velice chutné a snadno se upravují. Poznáte je nejen podle výrazné barvy, ale i podle konzistence. Mladá plodnice je měkká a poddajná, není výrazně vláknitá a zároveň je dostatečně šťavnatá a aromatická. Otestujte ji nožem, pokud do ní lehce zajede, jedná se o houbu vhodnou ke sběru. Taková houba kuchyňskou úpravou snadno změkne a pochutnáte si na ni.
Najdete-li staré tuhé a drobivé plodnice mdlé barvy, nesbírejte je, pro kulinářské účely jsou nevhodné. Místo jejich výskytu si však zapamatujte a vydejte se na něj příští rok o trochu dříve. Sírovec často vyrůstá na stejných místech v přibližně stejnou dobu, pokud jste tedy na jednom nalezišti houbu potkali, v dalším roce tu budete jistě znovu úspěšní. Sbíráte-li sírovce pro kuchyňské účely, zohledňujte nejen stáří plodnice, ale i druh dřeviny, na které vyrůstá. Zatímco z ovocných stromů, vrb i topolů se sbírají chutné plodnice, houby parazitující na dubech či akátech se ke konzumaci příliš nedoporučují.
Sírovec má výrazný vzhled
Záměna sírovce za jiné houby není příliš pravděpodobná, jeho vzhled je velmi specifický, stejně tak jako místo výskytu. Splést si ho můžete s příbuzným druhem sírovcem horským (Laetiporus montanus). Ten roste velmi vzácně ve vyšších polohách a parazituje na větvích, kmenech i pařezech jehličnatých stromů (hlavně smrků a modřínů). Je jedlý, ale vzácný, proto jeho sběr nelze doporučit. Sírovec vzdáleně připomínají i mladé plodnice vějířovce obrovského (Meripilus giganteus), dřevokazné houby parazitující na dubech, bucích či lípách. Plodnice jsou však spíš hnědé nebo okrové barvy. Zejména mladé exempláře této houby se také dají kulinářsky upravit. Pokud domnělý sírovec po řezu zčerná, může se jednat o plodnice jedlého trstnatce lupenitého (Grifola frondosa), jestli je houba na chuť pálivá, je to pravděpodobně nejedlá bondarcevka horská (Bondarzewia mesenterica). Vzhledově jsou však tyto houby sírovci už dosti vzdálené. Při sběru jakékoli houby však platí jednoznačné a nejdůležitější pravidlo, sbírejte jen ty druhy, které bezpečně poznáte.
Stromové kuře
Přestože se většina lidí sběru „chorošů“ vyhýbá, dají se z některých připravit chutné pokrmy. V první řadě to platí pro sírovec, který se vyznačuje delikátní chutí a křehkou a jemnou konzistenci (odtud jeho anglický název chicken of the woods, tedy stromové kuře). Před použitím houbu očistěte, pro jemnější chuť ji nechte před úpravou přes noc odstát v mléce. Poté houbu naporcujte a povařte 15 minut v osolené vodě nebo v bujónu. Pak už s ní zacházejte jako s kuřecím masem. Nejčastěji se zpracovává jako řízek, obalí se v trojobalu a usmaží. Skvělý je také v guláších a omáčkách, snadno do sebe nasákne všechny chutě připravovaného pokrmu. Dobře si rozumí také se smetanou a kořením kari.
Na následujícím videu máte možnost sledovat, jak rychle sírovec na stromě vyroste za 12 dní. Dobře uvidíte nejen proměnu velikosti houby, ale také její barevnosti.
