klíště

Skáče klíště ze stromů?

Klíštěcí sezóna je v plném proudu, k pramalé radosti milovníků lesa, zahrádkářů, pejsků i kočiček...

Klíšťata jsou příbuzní pavouků, mají však svou vlastní čeleď -  klíšťatovitých. Z mnoha set druhů jich u nás žije jen necelých dvacet, parazitují nejen na savcích, ale i na ptácích. Nejpopulárnější je klíště obecné (Ixodes ricinus), se kterým občas máte tu čest až příliš zblízka. Na jižní Moravě se na nás může i přisát další z čeledi – piják lužní (Dermacentor reticulatus) či klíšť lužní (Haemaphysalis concinna), klíště obecné však jednoznačně vede.

Kde klíště nejraději žije a kde jej tedy nejčastěji potkáme? Ideální jsou pro něj listnaté lesy s hustým podrostem. Klíšťata totiž číhají ve vegetaci nízko nad zemí, ze stromů neskáčí, jak se občas traduje.

Klíště nás nevidí, ale cítí

Klíšťata nemohou na hostitele skákat z výšky stromů už proto, že by je neviděla. Jejich „oči“ sestávají pouze z několika buněk, které rozliší pouze světlo od tmy. Více klíště nepotřebuje – rozvinuté má zcela jiné smysly, a podle těch se skvěle orientuje. „Napřažené“ nohy má na číhané nejen proto, aby rychle hupslo a přichytilo se hostitele. Prvním párem nohou umí čichat i vnímat teplotu či nepatrné vibrace vzduchu. Až na dvoumetrovou vzdálenost proto vycítí potenciálního dárce krve – cítí jeho teplo, pohyb, pach a dokonce rozpozná i zvýšené hodnoty oxidu uhličitého, které každé zvíře včetně člověka vypouští do ovzduší.

Akční letáky