obrázek z archivu ireceptar.cz

Vícekvěté tulipánky na skalku i na záhon

Jarní zahradu může oživit pestrá škála krásných květů. Třebas kromě známých šlechtěných tulipánů můžete pěstovat i odolné a nenáročné vícekvěté tulipánky. Mají drobné, ale četné květy, snadno se množí a ochotně kvetou po mnoho let bez přesazování.

Nejzářivější okrasnou cibulovinou je patrně tulipán. Známe jej v podobě elegantních jednotlivých, velkých květů na vysokém stvolu. Velmi hezkou ozdobou zahrady však mohou být i drobnější, zato vícekvěté tulipánky. Patří spíše k botanickým, tedy původním, nešlechtěným druhům, a můžeme pěstovat rané i pozdní.

Cibulky se samy zavrtávají do země

Jako botanické druhy mají vícekvěté tulipány jednu zajímavou, byť pro pěstitele trochu nepříjemnou vlastnost – cibulky zalézají poměrně rychle do velikých hloubek. Nejsou zhýčkané dlouhým šlechtěním a umí se o sebe postarat samy – čím hlouběji se zanoří, tím více jsou chráněny před mrazem. Jenže když je vysadíte do doporučované hloubky (výšky dvou cibulí), již za rok je hledejte o dost hlouběji. A což teprve za 3–5 let. Dokáží ale kvést mnoho let bez přesazení, kvetou i cibulky dceřiné, které se z té původní oddělují.

Tulipány na skalku, na trávník i do záhonu

K nejznámějším vícekvětým tulipánům patří tulipán nízký (Tulipa dasystemon syn. tarda) asi 15 cm vysoký, žlutě kvetoucí. Spolu s podobným Tulipa urumiensis se řadí do žlutých „skalkových tulipánků“. Vykvétá již v dubnu. Kolem něho kvetou barvou atraktivnější druhy a odrůdy, ale on je mimořádný tím, že má na jednom stvolu více zlatě zářících sluníček.

Tulipa dasystemonTulipa dasystemonAutor: Archiv ireceptar.cz

Jasně červeně kvetoucí Tulipa praestans Fusilier je ještě ranější. Překvapí nejen vícekvětostí, ale i barvou květů. Vynikne, když je vysazený samostatně. Pěkně se vyjímá například vedle dalšího vícekvětého druhu Tulipa turkestanica. Ten je vysoký asi 20 cm, rozkládá své drobné kvítky pěkně doširoka jako zvláštní deštníček.

Snadné pěstování i množení

Všechny uvedené druhy vícekvětých tulipánů se dobře množí dceřinými cibulkami. Zhruba po pěti letech by se měly vyrýt a rozsadit.

Vzhledem k tomu, že se v zemi zatahují do hloubky, nepřináší hnojení na povrch téměř žádný užitek. Pro delší pěstování je třeba prohnojit vrstvu v hloubce kolem 20 cm, například rohovinovými pilinami či masokostní moučkou. Pak je naděje, že cibulky nebudou utíkat do větší hloubky, aby našly další živiny.

Akční letáky