Štětce jsem pořizoval v Domě barev (v Praze má prodejnu naproti libeňskému nádraží, ale má je i v dalších více než osmdesáti městech). A aby to nevypadalo jako reklama, přikoupil jsem ještě tři štětce v Baumaxu (5, 6 a 7).

Štětce jsem před natíráním neupravoval; pro první nátěry jsem zvolil:

  • desky s velmi hladkým minimálně nasákavým povrchem (potažené fólií),
  • s hrubým silně nasákavým povrchem (korek);
  • univerzální vodou ředitelnou barvu (Balakryl),
  • univerzální vodou ředitelnou akrylátovou barvu (Akryl),

pro další, rozsáhlejší natírání jsem vybral

  • vodou ředitelný lazurovací lak (Luxonol),
  • univerzální latex,
  • pro některé štětce syntetický email (Industrol).

Štětce jsem vymýval pod tekoucí studenou vodou několikerým promnutím, u syntetiky jsem použil ředidlo (S 6006).

Při práci jsem úmyslně nepoužíval rukavice. Pořadí je rovněž náhodné.

Email znamená obecně krycí barvu, lak je průhledný nátěr.

1) Spokar, označení Akryl, 1,5 (39 Kč)

Štětiny jsou tuhé, první nátěr na hladkém povrchu zanechává viditelné rýhy s prosvítajícím podkladem mezi nimi, na hrubém povrchu však ne, protože jsem na štětec mohl přitlačit.

Nedařila se mi velmi jemná práce s vrchním (posledním) emailem, zejména napojování tahů.

Větší dřevěné plochy šly naopak velice dobře, neboť štětec řidší akrylovou barvu do sebe nasával v dostatečném množství, nebylo třeba tolikrát namáčet a díky tuhosti štětin a jejich odporu jsem ji pak mohl rychle roztírat.

Při razantnější práci jsem však musel štětec v prstech více tisknout (což bylo nepříjemné), protože klouzal.

Pouští štětiny, po vymytí zůstávaly na štětinách zbytky barvy.

2) Spokar, označení Ergo, 1,5 (31 Kč)

Má velmi jemné štětiny, dobře se s ním dělají poslední nátěry, protože lze poměrně lehce napojit tahy; a jemná je i stopa. Což mě udivilo, protože při prvních nátěrech čistých ploch, a to hladkých i hrubých, zanechávaly tahy výrazné rýhy, mezi kterými prosvítal podklad.

Pouští štětiny a až překvapivě moc se při natírání třepí, potřebuje řídkou barvu. Štětec má natočenou rukojeť, aby jej bylo možné držet pohodlněji. Jenže na mé silné prsty má až příliš úzký krček, takže jsem v tom žádnou výhodu nenašel.

3) ProGold, označení Profi, 1,5 (46 Kč)

Jemné štětiny zanechávají na hladkém povrchu drobnou souvislou stopu bez mezer, lze s ním tedy kompaktně udělat už i první nátěr. Štětiny jsou dlouhé, hodně nasávají barvu a rovnoměrně ji spouštějí, netřepí se. Tímto štětcem se mi velice snadno navazovaly tahy, byla to až radost dělat, poslední konečné nátěry byly pak opravdu bez kocourů – způsobují to zřejmě velice jemné konce štětin, ale také to, že štětiny nekladou odpor a poslušně kopírují natíranou plochu i při jemném přitlačení.

Poněkud mě překvapilo, že při prvním natírání pustil poměrně dost štětin.

Výborná je rukojeť – pogumovaná, tudíž neklouže, a přiměřeně měkká, takže při silnějším stisku nebolí prsty.

4) Spokar, označení Lazur profi, 1,5 (46 Kč)

Je určen speciálně pro lazury (laky, které se vsakují do dřeva), přesto jsem s ním nejdříve zkusil i to, co s ostatními štětci. První nátěr na hladké ploše zanechává viditelné rýhy, naopak hrubý povrch i napoprvé kryje dobře, protože je možné přitlačit.

Štětiny jsou totiž dlouhé a pruží. Malé předměty se mi natíraly obtížně, naopak při velkých plochách jsem mohl nabrat více barvy, což se osvědčilo při lazurování, kdy nebylo třeba tahy přesně navazovat – čili rychlá práce.

Štětec nepouštěl štětiny.

5) Spokar, označení Lazur, 2 (65 Kč)

Opět lazurovací štětec, tentokrát širší a s tužšími štětinami než předchozí (4), a opět jsem s ním zkusil email: Krycí nátěry se s ním dělají obtížně, navázat tahy chce čas a stálé zkoušení. Lazurování s ním jde o poznání lépe, díky kratším a tužším štětinám a jejich zastřižení do roviny se laky dobře nanášejí i na hrany a do rohů.

Štětiny mají dostatečný odpor, je možné přitlačit, jenže štětec pak mezi prsty klouže, protože má hladkou umělohmotnou rukojeť. Klouže i v pracovních látkových rukavicích, neklouže v rukavicích pogumovaných. Dobře se vymývá.

6) MeRox, označení Lack, 38 mm (99 Kč)

Ačkoliv je podle štítku určen pro laky, použil jsem jej na emaily, a ačkoliv má na štítku napsáno soft touch (jemný dotek), zdály si mi štětiny hrubší než u štětce ProGold (3), avšak stále byly velmi jemné; a také tužší, takže více pružily.

První nátěr zanechal na hladkém povrchu hrubé rýhy, až ten další plochu zjemnil a každý následující byl pak o to preciznější.

Ocenil jsem rukojeť: v potřebných místech je pogumovaná (na fotografii černá a červená), ale hlavně dostatečně velká, takže jsem ji mohl při velkoplošném a silovém natírání sevřít do dlaně, aniž bych měl pocit, že mi štětec vypadne z ruky, jak jsem to vnímal u ostatních štětců (výrobce chytře předvídá, že natěrač je chlap s pořádnou tlapou).

Při prvním natírání nepouštěl chlupy, při dalších už však mírně ano.

7) Spokar, označení Natur, 1,5 (35 Kč)

Při první nátěru pouštěl štětiny (nejvíce ze všech zkoušených štětců), které na rozdíl od ostatních byly krátké, takže se špatně odstraňovaly. Bylo by zřejmě dobré štětec před použitím propláchnout vodou a výrazně promnout.

I když má na omak jemné štětiny, při prvním nátěru hladké plochy nechával výrazné rýhy s prosvítajícím podkladem mezi nimi. Další vrstvy už byly standardní, i když přesnému a neviditelnému napojování tahů jsem musel věnovat o hodně větší pozornost než třeba u štětce ProGold (3).

Má dřevěnou rukojeť, ale na můj vkus je až příliš lehká a se znatelnými hranami, které by mi nevadily, kdybych současně nezkoušel i jiné štětce.

8) Spokar, označení Zahlazovák, 1,5 (35 Kč)

Je hoden svého jména, neboť nejlépe se osvědčil na poslední nátěry při napojování tahů, které šly opravdu lehce a výsledek byl plynulý bez kocourů.

Na hladkém povrchu zanechává znatelné rýhy, mezi nimiž prosvítá podklad, ale hrubý povrch přikryje napoprvé v celé ploše a stopy nejsou tak znatelné.

Nepouštěl štětiny.

Na větší plochy jsem ho nezkoušel, ale menší rovné desky se s ním natíraly dobře a mohl bych je s ním natírat celé, takže bych další štětec nepotřeboval.

Špatně se mi při jemnější práci držel způsobem mezi třemi prsty (jako tužka), spíš jsem zvolil položení na čtyřech prstech a naproti přidržování palcem.

Závěr

Kdybych si pro své kutilské natírání (občasné, ale precizní) směl zvolit pouze jeden štětec, sáhl bych asi po štětci ProGold (3). A trošku by mě mrzelo, že jsem ukřivdil štětci MeRox, protože i ten mi padnul do ruky. Jenže je dražší, tedy rozhodně ne na jedno použití.

Foto autor

Jaké máte zkušenosti se štětci vy?