Obecně platí, že to, jak daleko je vidět, určuje
- množství tuhých částic (jako jsou prach, písek apod.),
- množství produktů kondenzace (mlha, oblačnost, déšť, sněžení apod.), které jsou ve vzduchu obsaženy.
Pokud nejsou mraky nebo nepadají srážky, je dohlednost dána tím, jaká vzduchová hmota se v místě, kde fotografujeme, nachází. Nejlepší bývají dohlednosti v mořském arktickém vzduchu. Tipnete si, jak daleko je vidět? Nebudu napínat, odpověď najdete v tabulce.
Pohled na Milavče
| Vzduchová hmota | Původ vzduchové hmoty | Dohlednost km |
|---|---|---|
| kontinentální arktický vzduch | Finsko, severozápadní Rusko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Bělorusko | 20—50 |
| mořský arktický vzduch | Severní moře | 50 |
| kontinentální polární vzduch | Rusko, Ukrajina | 4—10 |
| mořský polární vzduch | Atlantik (Britské ostrovy) | 10—20 |
| kontinentální tropický vzduch | Blízký východ, Turecko | 2—6 |
| mořský tropický vzduch | Atlantik (Pyrenejský poloostrov) | 2—6 |
Toulky Domažlickem
Alena Dubová žije v Milavčích přes tři desítky let a z jejích fotografií je patrné, jak ráda se vydává do okolí. „Mám zde les, louky, oblíbené cesty, kopce a kopečky. A v neposlední řadě i říčku Zubřinu, která se vine krajem jako lesklá stuha,“ říká.
Alena Dubová
Zubřina meandruje lučinatou krajinou a napájí malou soustavu rybníčků na Chodsku. Vody v ní obvykle bývá ale málo.
„Domažlicko mám projeté na kole křížem krážem. Na cyklovýletech je mým věrným společníkem kromě manžela samozřejmě i foťák. A ten fakt nezahálí. Na fotografiích je krajina v mém okolí. Můžete vidět, že náš kraj je ráj!“
Ano, ráj, který stojí za návštěvu. Právě tady totiž v lesích najdete mohyly z pozdní doby bronzové. Daly jméno takzvané Milavečské kultuře. Tenhle pojem zná snad každý evropský archeolog pravěku. Pod mohylami o průměru 6 až 15 m a výšce do 2,5 m jsou ukryty nádoby s popelem zemřelých zapuštěné pod úroveň terénu.
Krepuskulární paprsky
A když si při toulkách vyšlápnete na nějaký kopeček a zvednete hlavu, možná budete mít to štěstí, že uvidíte hodně daleko. Bude-li se přitom oblohou blízko sluníčka toulat pár mraků, možná zahlédnete, stejně jako Alena Dubová, krepuskulární paprsky.
Krepuskulární paprsky za rozpadající se vrstevnatou oblačností
Jak vznikají? Jsou to v podstatě stíny, které se promítají na pevné nebo kapalné částice, které v atmosféře poletují. Obvykle je přes den vídáme za kupovitou oblačností. Na fotce Aleny Dubové je ovšem daleko vzácnější případ, kdy jsou zřetelné i za rozpadající se vrstevnatou oblačností.
Foto Alena Dubová
