obrázek z archivu ireceptar.cz

Rozhovor s ředitelem Zoo Praha Miroslavem Bobkem

Novým ředitelem Zoo Praha je od 1. ledna 2010 Miroslav Bobek. Už během svého studia zoologie vymýšlel a v Českém rozhlase realizoval originální a úspěšné projekty, které popularizovaly vědu i ochranu zvířat.

Byl jste šéfredaktorem Českého rozhlasu Online, založil jste Leonardo, digitální a internetovou stanici Českého rozhlasu, zaměřenou na popularizaci vědy. Jaký byl hlavní impuls, který Vás odvedl z rozhlasu na místo ředitele pražské Zoo?

Během projektu Odhalení jsem se Zoo velmi těsně spolupracoval. Když z místa ředitele odešel Petr Fejk, viděl jsem, že bych právě v pražské zoo mohl spojit práci zoologa a manažera a ve zcela nové úrovni navázat na svou dosavadní činnost.

Rozhlas se mi samozřejmě neopouštěl lehce, ale pravdou je, že vývoj určovaný v poslední době Radou Českého rozhlasu mi odchod velmi ulehčil.

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

zvetsit.gifzvetsit.gifAutor: Archiv ireceptar.cz

Zoo je v současnosti velmi oblíbená. Lze ji ještě vylepšovat? Jak z hlediska návštěvníků, tak co do životních podmínek chovaných zvířat?

I když je na velmi dobré úrovni, Zoo se samozřejmě musí stále rozvíjet. Stále se ji musíme snažit zlepšovat, jak ve vztahu k zvířatům, tak k návštěvníkům, věnovat se tomu, aby uvnitř perfektně fungovala.

Například je nutné vybudovat sloninec, na který je momentálně kvůli krizi bohužel mnohem méně peněz, než bylo plánováno. Také je co nejdříve potřeba zlepšit podmínky v lachtaninci apod.

Samozřejmě je důležité stále rozšiřovat nabídku služeb návštěvníkům. A problém sám pro sebe je logo, o které Zoo přišla a nutně potřebuje nové.

Pražská zoo také musí i nadále co nejlépe naplňovat další důležitou úlohu všech zoologických zahrad, a to je podílet se na ochraně volně žijících zvířat.

Záchranných programů probíhá v Zoo Praha hodně. Patří mezi ně osvětové kampaně i odchovy ohrožených zvířat a jejich návrat do původního prostředí. Ne o všech možná veřejnost ví. Ale například Odhalení, „trochu jiné reality show“, kterou jste inicioval a nakonec vás do zoo přivedla nastálo, vyvolala ohromný zájem veřejnosti, získala i řadu mezinárodních ocenění…

Odhalení konfrontovalo chování goril s chováním lidí, přineslo informace o lidoopech a také začalo přispívat k jejich ochraně. Díky tomuto projektu podporujeme záchranné centrum v kamerunském Limbe a rozvíjíme výchovně vzdělávací aktivity. Vydali jsme například knížky ve francouzštině a angličtině a distribuovali je do kamerunských škol. Tamní děti si čtou pohádky o Moje a dalších gorilách, které jim tyto úžasné primáty přiblíží a pomáhají jim utvářet si vztah k přírodě. Gorilí pohádky však už mohly africké děti slyšet i z vysílání místních rozhlasových stanic.

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

Dále podporujeme místní ochranáře, kteří vzdělávají učitele, a chceme také získat odpovídající vybavení pro ecoguards. To jsou strážci, kteří se snaží chránit ohrožená zvířata zejména před pytláky, což ale není snadné. Zvláště, když nemají téměř žádné vybavení. Chybí jim stany i komunikační technika... Ostatně i obyčejný fotoaparát, kterým by mohli zdokumentovat, co pytláci napáchali, co se jim podařilo zabavit, by byl důležitý.

Můžete přiblížit ještě některé z dalších záchranných projektů pražské Zoo?

Jistě se budeme nadále podílet na návratu koně Převalského do přírody. Na jeho záchraně měla pražská zoo klíčový podíl a je také pověřena vést mezinárodní plemennou knihu tohoto druhu.

Do přírody se však vracejí například také u nás odchovaní ibisové skalní. Zoo se ale nevěnuje jen vzdáleným končinám. Přímo v Praze probíhá reintrodukce sýčka obecného, dříve hojné, dnes silně ohrožené sovy. V zoo se sýček, žijící v trvalých párech, úspěšně rozmnožuje.

Chystáte i nové záchranné projekty?

V současnosti rozmýšlíme, jak pokračovat, který směr těchto projektů především rozvíjet. Určitě bychom se měli orientovat na materiálovou, odbornou a logistickou pomoc a spolupráci. A pochopitelně bych rád pokračoval v projektech, které se orientují na podporu ochrany goril nížinných. Ubývá jim přirozené prostředí, hubí je bezohlední pytláci. Takže i když například goril nížinných zbývá ještě více, než téměř vyhubených goril horských, musíme je začít účinně chránit dříve, než bude pozdě. 

Velmi důležité je také dostatečně a dobře tyto projekty prezentovat veřejnosti, bez jejíž podpory se neobejdeme.

Ve svých plánech jste uváděl i prezentaci zvířat v kontextu biotopů. Jak konkrétně by vypadala?

Informace by lidé měli dostávat v co nejširším kontextu. Pro představu: do návštěvnického prostoru v pavilonu goril bychom mohli nainstalovat interaktivní obrazovku, kde by si návštěvníci mohli navolit nejen procházku mezi gorilami v tropickém deštném lese, ale mohli by mít také možnost prohlédnout si aktuální záběry, které by nám zasílali třeba právě ecoguards ze střední Afriky nebo které můžeme dostávat ze záchranné stanice v kamerunském Limbe. A jistě by bylo zajímavé také nahlédnout do středoafrické školy, kde si děti čtou pohádky o Moje a Richardovi.

Dvakrát jste obdržel čestné uznání Akademie věd ČR za popularizaci vědy (podruhé pod názvem Cena Vojty Náprstka).  Druhá byla za Odhalení, o kterém jsme již mluvili, první za Africkou odyseu, sledování migrací „čápů s batůžky“, které mělo mimo jiné i obrovský mediální úspěch. Jak jste se k popularizaci vědy vlastně  dostal?

Popularizace vědy mě zajímala již na počátku studií. Na fakultě jsem se spřátelil s dr. Janem Hanzákem, někdejším vedoucím zoologického oddělení Národního muzea a autorem proslulého kompendia Světem zvířat. Učil mě poznávat hlasy ptáků a jednoho dne mi nabídl, abych pro rozhlas zpracoval některé jeho starší nahrávky. Tak jsem se dostal k dr. Kleiblovi a ten mě na základě několika prvních pořadů, ve kterých jsme mimo jiné napodoboval výlusk tetřeva, angažoval pro pořad Meteor a tím i pro Český rozhlas.

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

To byl začátek mnoha zajímavých a úspěšných projektů, které posluchačům přibližovaly život zvířat… Snad všichni s napětím sledovali Africkou odyseu, která přinesla velmi zajímavé informace o tazích ptáků, ale i smutné zprávy o lidském vandalismu a bezohlednosti, když bylo několik čápů černých s vysílačkami nalezeno v jižní Evropě zastřelených. Zrovna tak populární byl a na CD stále je Hlas pro tento den, pořad s nahrávkami ptačích hlasů. Podobných projektů ale bylo ještě více…

První větší projekt můžeme zpětně pojmenovat Dinosauří vejce. Před premiérou Jurského parku jsem na katedře paleontologie natáčel, co je ve filmu pravdivé a co ne. Tam jsem se dozvěděl, že je v Praze na prodej dinosauří vejce, jenže ani fakulta, ani Národní muzeum na ně nemají peníze. Podařilo se mi je sehnat a jen co se vejce – první u nás – ocitlo v Národním muzeu, stáli na něj návštěvníci nekonečné fronty. Současně jsme ho zkoumali, bylo i na tomografickém vyšetření ve Vojenské nemocnici …

Následoval projekt Via Pontica, který sledoval migraci dravců ve východním Turecku. A vše vyvrcholilo Africkou odyseou, náročným projektem, jehož samotná příprava trvala rok. To, že se jej za pouhý rok opravdu podařilo zrealizovat, považuji dodnes za zázrak. Sledování migrace čápů černých a později i bílých mělo i svoje pokračování, Novou odyseu. Dále jsme přinesli přímý přenos z jejich  hnízdění, Kristýna živě, internetový přímý přenos narození nosorožce Mládě milénia atd. atd.

Pražská Zoo bude pod Vaším vedením jistě vzkvétat, protože už zkušenosti z realizace všech těchto projektů jsou nenahraditelné. Jak vlastně vypadá všední pracovní den ředitele Zoo?

Jsem úplně na začátku! Zatím o něm můžu říct jen tolik, že trvá šestnáct hodin...

Novému řediteli Zoo Praha Miroslavovi Bobkovi přejeme úspěšné pokračování v náročné, důležité a prospěšné práci. K některým zajímavým projektům, o kterých jsme se v rozhovoru zmínili, se v iReceptáři ještě zanedlouho vrátíme.

 

Foto: Khalil Baalbaki, Jana Jirátová, Miroslav Bobek

Akční letáky