Barva moči napoví i to, zda není organismus dehydratován.
Přiměřenou pozornost barvě moči by měl věnovat každý z nás. Jedině tak si můžeme všimnout neobvyklého zbarvení, které může být signálem závažného onemocnění. Ne vždy je však třeba se změnou barvy moči znepokojovat. Obvyklá barva moči se pohybuje od světle žluté až po tmavě jantarovou, ale může dojít i k výrazně jinému zbarvení. Někdy mohou mít proměnu barvy na svědomí potravinářská barviva či různé druhy ovoce či zeleniny. Takové změny obvykle do dalšího dne zmizí.
Barva moči dokáže velmi dobře signalizovat i špatný pitný režim. Pokud budete mít nedostatečný příjem vhodných tekutin, dojde k dehydrataci a moč se zbaví intenzivně jantarovou barvou. Existují i další látky, které mohou moč zbarvit do neobvyklých barev.
Červená, růžová, oranžová
Nejvážnější příčinu představuje přítomnost krve v moči, může být také příznakem nádoru močového měchýře nebo ledvin. Červené zbarvení moči však může mít na svědomí i konzumace červené řepy, ostružin, borůvek nebo rebarbory; viníkem oranžové barvy bývá nadměrná konzumace mrkve. Dokonce i některé druhy léků mohou způsobovat červené zbarvení moči.
Modrá, zelená
Zelená moč může signalizovat přítomnost bakteriálního zánětu v těle. Vznikat může i při konzumaci některých léků (modré nebo zelené zbarvení). Zelené zbarvení moči může být důsledkem konzumace chřestu.
Tmavě hnědá až černá
Tmavě hnědou, nebo dokonce černou moč může mít na svědomí jídlo. Nejčastěji fava fazole, rebarbora či aloe vera. Z léků takto zbarvenou moč způsobují antimalarika. Tmavě hnědá moč může však signalizovat vážné potíže s játry, či ledvinami. Černou barvu moči může způsobit krvácení do žaludku či tenkého střeva, ale může to být i projev vedlejšího efektu užívání léků se železem či nadměrné konzumace lékořice.
Uroskopie, aneb 20 odstínů moči
Před téměř 100 lety se můžeme na stránkách Národních listů dočíst nepříliš lichotivé hodnocení metody zvané uroskopie: „Uvážíme-li dále, že se např. v barvě rozeznávalo až 20 odstínů, pochopíme, jak obtížno bylo neozbrojenému oku bez přístrojů postihnouti barvu moči a jak vratké byly dedukce zbudované na tomto základě. Předpokládaly se změny moči i u chorob, jež nemají na vzhled a charakter její žádného vlivu… V poslední době zmocnili se uroskopie šarlatáni a pseudolékaři a honosili se tím, že dovedou pouhým vyšetřením vzhledu a barvy moči zrakem rozpoznati chorobu, aniž by viděli nemocného.“
Z filmu Šarlatán.
V podobném duchu o pár let dříve horlí Jaroslav Starý proti hádání z moči ve vědecké části Časopisu českého lékárnictva: „Celkem však až do konce 18. století moč jen dle barvy, sedliny a zákalu se posuzovala. Z moči nejen diagnosy a prognosy nemocí byly stanoveny, nýbrž hádáno bylo i na vše možné, čímž vzniklo výnosné druhdy věštění z moči (uromantie), které od ziskuchtivých dryáčníků bývalo řádně využitkováno.“
Že měla metoda uroskopie své příznivce i během 20. století, dokládá životopisné drama Šarlatán režisérky Agnieszky Hollandové. Scénář filmu, který se v kinech objevil v roce 2020, byl inspirován životem léčitele Jana Mikoláška (1889-1973).
