Brýle i kontaktní čočky mají svá pro i proti. „Z čistě lékařského hlediska můžeme označit nošení brýlí za přirozenější a bezpečnější způsob korekce dioptrické vady. Není zcela fyziologické mít rohovku stále překrytou kontaktní čočkou,“ říká kontaktoložka Regina Klemensová. Na druhé straně brýle omezují zorné pole a dioptrický rozdíl mezi očima větší než 2 až 3 dioptrie nebývá v brýlích dobře snášen.

Kontaktní čočka přiléhá přímo k oku, a tak je možné plně korigovat třeba i rozdíl 10 dioptrií mezi pravým a levým okem.

Brýle jsou zcela jistě i módním doplňkem, ale při sportu mohou překážet, nepříjemné je i zamlžování v zimě a nutnost častého čištění. Tyto problémy v případě nošení kontaktních čoček odpadají. Čočky však vyžadují větší péči než brýle a rozhodně se tak snadno nenasazují.

Čočky jsou starší vynález, než bychom čekali

První pokusy o konstrukci kontaktní čočky sahají do hluboké historie a jsou připisovány Leonardovi da Vinci. Základní myšlenku kontaktních čoček uveřejnil v roce 1801 Angličan Thomas Young. První čočky byly vyrobeny z foukaného skla, které ovšem nepropouští kyslík, což bylo jedním z důvodů jejich krátkodobé snášenlivosti.

Převrat ve světové kontaktologii nastal v roce 1953, kdy akademik Otto Wichterle vyrobil měkkou kontaktní čočku z hydrofilního polymeru. Nový materiál dostal název HEMA – hydrogel (poly-hydroxyethyl-methakrylátový gel), který pohlcoval asi 40 % vody, byl průhledný a měl dobré mechanické vlastnosti.

Zprvu se gel lil do forem, různá kvalita čoček a potřeba jejich dalších úprav přivedla Ottou Wichterle k odlévání čoček v rotujících otevřených formách.

Svůj nápad však musel nejdřív realizovat doma, a to vinou neochoty ministerstva zdravotnictví investovat do výzkumu.

Legendární je Wichterlova první aparatura na výrobu kontaktních čoček sestavená z dětské stavebnice Merkur a poháněná zprvu dynamem z jízdního kola a v další variantě motorkem z gramofonu.

Koncem roku 1961 se vědci podařilo dokázat, že lze kvalitní kontaktní čočky vyrobit odstředivým odléváním. Poté mohl s desítkami kolegů způsob výroby dovést na úroveň, která v roce 1965 umožnila licenční prodej do Spojených států a pozdější rozšíření měkkých kontaktních čoček po celém světě. Hydrogel zůstává i dnes základem jejich výroby.

Výrobci se snaží materiál upravovat tak, aby byl co nejpropustnější pro kyslík, a tím i co nejzdravější pro oko. Proto je hydrogelová čočka obohacena o silikon a další zvlhčující složky. Tyto silikono-hydrogelové čočky je možné na oku ponechat i přes noc.

Které zvolit?

Základními faktory při volbě kontaktní čočky jsou především požadavky nositele, dioptrická vada a celkový stav očí.

  • Kdo chce nosit čočky jen příležitostně na sport, zvolí nejspíš jednodenní kontaktní čočky.
  • Pro pravidelné užívání jsou vhodné čočky s vysokou propustností kyslíku, ať s měsíční či dvoutýdenní plánovanou výměnou.
  • Pro pacienty s astigmatismem (nepravidelným zakřivením rohovky) jsou vhodné čočky s cylindrickou komponentou, která tuto vadu koriguje – tzv. torické čočky.

Měkkými kontaktními čočkami s roční plánovanou výměnou je možné korigovat i vysoké dioptrie − okolo 20. Tyto čočky ovšem mohou být v některých případech hůře tolerovány.

Tzv. běžné (jednodenní, čtrnáctidenní a měsíční) kontaktní čočky dokážou korigovat krátkozrakost do zhruba 12 dioptrií, dalekozrakost do asi 10 dioptrií.

Překážkou v nošení kontaktních čoček se pochopitelně mohou stát i samotné parametry oka (například příliš strmá nebo naopak plochá rohovka).

Hrátky s čočkou

Kontaktní čočky mohou potěšit i ty, kteří žádnou refrakční vadu nemají, pouze touží změnit barvu očí. Barevnými kontaktními čočkami se dá buď přirozená barva duhovky buď zvýraznit, nebo zcela změnit.

Tzv. aditivní (přirozenou barvu zvýrazňující) čočky jsou vhodné pro lidi se světlými duhovkami, pak působí velmi přirozeně.

Majitelé tmavých očí mohou dosáhnout i blankytně modrého pohledu pomocí krycích kontaktních čoček, na nichž je natištěna celá struktura duhovky. Osoby se širší zornicí ovšem mohou mít problémy s omezením zorného pole.

Existují i tzv. crazy čočky, které dodají očím kočičí či démonický vzhled.

Aby se čočka nestala tikající bombou

Pokud se kontaktní čočky používají tak, jak mají, jsou poměrně bezpečnou pomůckou pro korekci refrakční vady. Vyžadují ovšem každodenní péči. Čočka si žádá pravidelnou večerní očistu, koupel v dezinfekčním roztoku a jemné zacházení s čistýma rukama.

Čočkám neprospívá pobyt v klimatizovaných místnostech a prašném prostředí, případně v provozech s chemickými výpary.

Nejčastěji se uživatelé čoček prohřeší tím, že překračují lhůty doporučené výměny. Například místo 14 dní je nosí měsíc. Výsledkem může být horší snášenlivost čoček, případně vyvolání alergické reakce, vaskularizace rohovky (prorůstání cévek) i zvýšené riziko infekce oka.

  • Moudré není ani koupání a potápění se v kontaktních čočkách v rybníku nebo bazénu.
  • Čočka nepatří do oka podrážděného nebo zasaženého infekcí, stačí i zánět spojivek nebo ječné zrno.
  • Zapomínat bychom neměli ani na pravidelné kontroly u kontaktologa.

Čočky a ceny

Jednodenní čočky v balení na 1 měsíc stojí kolem 500 až 700 Kč

Nejčastěji užívané čočky se čtrnáctidenní obměnou v balení na 3 měsíce lze koupit zhruba za 500 až 1100 Kč.

Za čočky s měsíční výměnou v balení na 6 měsíců zaplatíte asi od 400 do 1300 Kč.

Dezinfekční roztok, používaný u čtrnáctidenních a měsíčních čoček, přijde přibližně na 300 až 500 Kč a vydrží 3 měsíce i déle.

Ušetříme při nákupu čoček přes internet?

Čočky zakoupené v internetovém obchodě jsou samozřejmě levnější, protože pro obchodníka odpadají některé náklady. Touto cestou můžeme opravdu ušetřit, ovšem je třeba kupovat čočky, které nám doporučil specialista a které jsme si předtím vyzkoušeli při plném provozu.

Nikdy bychom neměli kupovat nevyzkoušené čočky, protože jsou právě úžasně laciné. Riziko vzniku komplikací při jejich nošení je příliš vysoké, nehledě na to, že zdravotní pojišťovny nehradí ošetření komplikací spojených s nošením nevhodních čoček!

Kdo je kdo?

Kontaktolog je odborník na kontaktní čočky, kterého byste měli vyhledat v případě, že se rozhodnete vyměnit brýle za čočky.

Optometrista vám změří počet dioptrií, vyšetří oko na mikroskopu a pokud se rozhodnete pro nošení kontaktních čoček, provede další potřebná vyšetření, např. kvality slzného filmu či měření zakřivení rohovky, nutná pro správnou aplikaci. Vysvětlí vám správné nasazování čoček a poradí s rozhodnutím o typu čoček nebo brýlí podle vašich potřeb.

Typy čoček

Monofokální čočky korigují vidění obvykle jen do dálky.

Monofokální s tzv. technikou monovision korigují jedno oko do dálky a druhé na blízko.

Multifokální korigují vidění do dálky i na blízko

Torické vedle blízko- a krátkozrakosti korigují i astigmatismus

Foto Shutterstock a Wikipedia