Za první světové války se nátržník prý měl stát povinnou součástí vojenských lékárniček kvůli svým antiseptickým a hojivým účinkům. Dnes se používá hlavně ke stavění průjmů při chronických střevních katarech, ke zmírnění silné menstruace, ke kloktání při krvácení a zánětu dásní nebo při krvácení z nosu.
Vytrvalé, až 40 cm vysoké bylině se lidově říká koření pětilístkové nebo také krevní koření, protože už odpradávna byl její oddenek používán proti úplavici a k zastavení krvácení. Průkazně byla známa už ve 4. století před naším letopočtem.
Oddenek zastavuje krvácení
Mochna nátržník (Potentilla erecta) roste ve světlých lesích, vřesovištích a na pasekách. Kvete žlutě od května až do září.
Oddenek, který obsahuje třísloviny a silice a má značně svíravé účinky, dobýváme pomocí motyčky v září a říjnu. Odkrojíme zbytky nadzemních částí, otrháme slabé kořínky a silné kořeny necháme odpočinout na hromadě. Pak je očistíme, omyjeme a sušíme v tenkých vrstvách při teplotě do 50 °C.
Čerstvě rozdrcenou bylinu přikládáme na krvácející rány, hemoroidy, otoky a krevní podlitiny. Při léčení střevních chorob zapíjíme vodou špetku drceného prášku, nebo popíjíme nátržníkový čaj, případně užíváme tinkturu.
Čaj k vnitřnímu užívání připravíme ze lžičky drceného sušeného kořene a 250 ml vody, necháme přejít varem, na 15 minut odstavíme. Pijeme 1 až 2 šálky denně.
Kloktadlo připravíme ze 30 g kořene mochny nátržníku, 30 g dubové kůry, 20 g listů šalvěje a 20 g květu heřmánku (vše v sušeném stavu).
Pro tinkturu potřebujeme 50 g sušeného kořene nátržníku, který zalijeme alkoholem (koňakem, vodkou nebo slivovicí) a v dobře uzavřené láhvi necháme louhovat 14 dnů. Užíváme 10 až 15 kapek třikrát denně na lžíci vody.
Pro Receptář (ves)