Posílám fotografii plevele, který se nám rozšířil po zahradě. Zřejmě jsme si ho tam zanesli s kompostem od souseda. Jak ho nejlépe vyhubit? Jan Sedlický, Turnov–Ohrazenice
Vlaštovičník větší se šíří velmi snadno.
Na vaší zahradě se rozšířil vlaštovičník větší (Chelidonium majus). Je to vytrvalá jedovatá bylina z čeledi makovitých, až metr vysoká, s věnčitou plstnatou lodyhou a střídavými, na rubu mírně chlupatými listy. Žluté květy, sestavené v okolíky jsou dlouze stopkaté, plodem je jednopouzdrá šešule. Všechny části rostliny roní při zlomení oranžově zbarvenou mléčnou tekutinu. S rostlinou je nutno kvůli její jedovatosti zacházet velmi opatrně.
Nejlépe bude, když vlaštovičník vytrháte nebo vykopete i s kořeny, mladé rostliny lze hubit některým z totálních herbicidů. Vlaštovičník je ale především významná léčivá rostlina, ze které se sbírá nať na počátku květu (od května do září). Nať obsahuje celou řadu alkaloidů, z nichž nejvýznamnější jsou chelidonin a homochelidonin, které působí tlumivě na centrální nervový systém, uvolňují křeče hladkého svalstva a působí mírně anesteticky.
Vlaštovičník větší se uchytí snadno i na zdi.
Droga má omamný pach, chutná palčivě, ostře a hořce. V sušeném stavu se jedovatost byliny poněkud snižuje. Čerstvou šťávou z vlaštovičníku se s velmi dobrým výsledkem odedávna potírají a odstraňují bradavice. V poslední době hledá moderní věda v této bylině zdroj účinných léků proti rakovině.
