„Nechceš štěně?“ zeptala se Jany Vadasové před čtyřmi lety známá.
„Nemůžu mít štěně, vždyť víš, že jsem sama, kdo by se o psa staral, kdybych onemocněla. Ne, to nejde,“ odmítla. Pak se o tom zmínila před svými dospělými dětmi i kamarády a všichni se divili: „Proč bys nemohla mít štěně?“
A tak Jana Vadasová po krátké úvaze změnila názor a kamarádce zavolala, že by si psíka přece jen vzala. Bylo však pozdě, štěně se už zabydlovalo v nové rodině.
dogfrisbee
„Díky Airin jsem v pohodě”
„Ale to už jsem se definitivně rozhodla, že si psa pořídím,“ vypráví Jana. „Koupila jsem si atlas psů a začala jsem si vybírat. Hledala jsem sportovního, poslušného psa, kterého bych si mohla brát všude s sebou. Našla jsem border kolii. Upoutala mě zejména věta: Tento pes nespustí oči ze svého pána.
To by se mi líbilo, říkala jsem si. Poradila jsem se ještě s kamarádkou veterinářkou, která mi moji volbu schválila. Po necelém roce jsem si domů přivezla fenku Airin.“ S border kolii Jana brzy poznala okruh nových přátel.
Fenka porozuměla Janině sportovní duši. Denně spolu cestou do práce a oklikou domů našlapou deset i víc kilometrů. „Díky Airin mám úžasnou kondici,“ tvrdí Jana. „A díky ní jsem také stále mezi lidmi. Bez přehánění jí vděčím za to, že jsem fyzicky i psychicky v pohodě.“
Jak to při venčení psů bývá, Jana potkávala jiné pejskaře a povídala si s nimi o tom, co se psy zažili. Když pak viděla ukázku dogfrisbee v podání Jakuba Štýbra (viz video), českého propagátora této kynologické aktivity, byla vlastně už rozhodnutá to zkusit také.
