Světová asociace veterinárních lékařů malých zvířat (WSAVA) upozorňuje, že na obalu jsou sice uvedeny určité povinné údaje, nicméně obal je v první řadě nutno chápat jako silný reklamní nástroj, jehož hlavním účelem je upoutat pozornost zákazníků! Pojďme spolu poodhalit nejčastější nešvary, které na obalech krmiv pro psy i kočky můžeme najít.

1) Je maso vůbec maso?

Pod pojmem “maso” si většina lidí vybaví čistou, krásnou svalovinu. Bohužel tento pojem se dá vykládat více způsoby a není tak divu, že řada výrobců si jako maso představuje hlavně orgány a jiné živočišné komponenty. Samotné použití orgánů nemusí být na závadu, přeci jen srdce má srovnatelnou výživnou hodnotu jako svalovina a v játrech a ledvinách najdeme mnohem více minerálů a vitamínů než v čisté svalovině. Zodpovědný výrobce však nic netají a v případě kvalitních surovin je rád rozepíše na obalu.

2) Skutečně kompletní krmiva?

Krmivo obsahující příliš málo surovin (např. 100 % maso), je bez přídavku vitamínů a minerálů a přesto tvrdí, že je kompletní, tedy určené pro nutričně vyváženou denní krmnou dávku. I psi a kočky mají specifické požadavky na obsah jednotlivých živin, přičemž některé si nedokáží sami ani vytvořit, některé vitamíny či taurin (životně nepostradatelná látka pro kočky) se zpracováním významně ničí a ani řada minerálů není v surovinách obsažena v dostatečném množství, z toho nám zákonitě musí vyjít jejich deficit. Tato problematika se často týká i krmiv, které se označují jako „Natural“, tedy přírodní.

3) Nutričně sporné složky

Zde je dobrým příkladem používání lněného semínka v krmivech pro kočky. Kočky neumí přetvořit mastné kyseliny obsažené ve lněném semínku na nepostradatelné mastné kyseliny jako je DHA či EPA, které jsou běžné v rybím oleji. Význam lněného semínka je tak u koček spíše minimální. Tyto komponenty ocení jen marketingové oddělení, méně pak “Vaše peněženka” a náš čtyřnohý kamarád z nich vlastně nemá vůbec nic.

4) Exotické ingredience

Mezi exotické ingredience můžeme zařadit klokaní maso, bizona, ale i cizrnu či luštěniny. Tato netradiční krmiva nejsou ve výživě psů a koček dostatečně prozkoumána a neví se tak s jistotou, že při jejich dlouhodobém krmení nehrozí u našich mazlíčků nějaké zdravotní riziko (viz. současná problematika bezobilných krmiv a zvýšené riziko dilatační kardiomyopatie u psů).

5) Superpotraviny a další moderní ingredience ve stopovém množství

Borůvky, maliny, kustovnice, uzený losos a jiné lákavé ingredience, které jsou uvedeny až na úplném konci seznamu použitých surovin, tedy někde spolu s přidanými vitamíny a minerály. Právě toto umístění by nás mělo upozornit, že použité množství je tak malé (srovnatelné s polétavým prachem), že pro výživu zvířete nemá prakticky žádný význam.

6) Tajemné složky

Další, pro zákazníky hůře srozumitelnou kapitolou, jsou pojmy typu: rostlinné deriváty, masové deriváty či vedlejší živočišné produkty. Například vedlejší živočišné produkty (VŽP, lidově řečeno odpady živočišného původu) jsou vedlejším produktem jatek, zpracovatelských podniků, mlékáren či přímo chovů hospodářských zvířat. Patří do nich odpady z mlékáren, různé odřezky při zpracování a výrobě potravin, krev, střeva, kůže, kosti apod. Tedy nikoliv maso, mléko či vejce primárně určené k výživě lidí.

7) Zavádějící popis složení

Seznam jednotlivých složek krmiva je vždy psán dle zastoupení v celkovém obsahu, a to sestupně. Pokud tedy výrobce nechce uvést některou ingredienci na prvním místě, stačí ji rozepsat, např. kukuřici lze uvést jako kukuřici a kukuřičný škrob. Naopak maso snadno dostane na první místo v seznamu, pokud uvede jeho množství v čerstvém stavu. Vtip je v tom, že maso obsahuje přibližně 70 % vody. Té je potřeba se během výroby suchých granulí zbavit, to znamená, že skutečný podíl masa je v takovém krmivu třetinový. Maso se zpracuje na moučku (pomele se a vysuší), v případě, že se použijí i kosti vzniká tzv. masokostní moučka. Čím více kostí v takové moučce je, tím vyšší je hodnota popelovin/popelu (popel = to, co nám zbyde po spálení krmiva). Přeneseně řečeno, kvalitu masových/masokostních mouček můžeme odhadnout podle analytické hodnoty popelu. Kvalitnější krmiva mají obsah popelu do 8 %.

8) Pozor na módní trendy

Na trhu krmiv je nepřeberné množství výrobců a výrobků. Je proto důležité se odlišit a zaujmout. Z toho důvodu se můžete setkat s nejrůznějšími typy označení krmiv “Superprémiové, Ultraprémiové, Holistické ”. Žádné z nich však nemá oporu v legislativě a tím pádem si význam takového názvu může každý vyložit po svém.

Současným trendem jsou i vysokoproteinová krmiva. Vyšší množství bílkovin je v nich velmi často docíleno použitím mnohem levnějších rostlinných komponent (sója, hrášek, aj.), běžně označováno také jako bezlepkové (Grain Free). Rostlinné bílkoviny jsou fajn, ale ne pro psa, a už vůbec ne pro kočku. Jejich kvalita není srovnatelná s živočišnými bílkovinami. Vysokoproteinové krmivo navíc sedí jen některým jedincům. Velmi opatrní bychom měli být s podáváním krmiv bohatých na bílkoviny a tuky u velkých plemen psů, u psů bez zátěže nebo u fen.

Obezřetnost je třeba i u tzv. hypoalergenních krmiv. Jen tím, že místo hovězího a kukuřice použijete jehněčí a rýží z něj hypoalergenní krmivo neuděláte. Až se bude jehněčí krmit stejně dlouho jako hovězí či kuřecí, bude na něj mezi zvířaty i stejné procento alergiků. Skutečná hypoalergenní krmiva jsou postavena na principu štěpení molekul bílkovin (tzv. hydrolýze). Nicméně i tady máme své hranice, což v praxi znamená, že hypoalergenní krmivo jde jen stěží vyrobit.

9) Chemie, kam se podíváš

Chemické konzervanty, barviva, aromata a podobné dobroty do krmiv opravdu nepatří. Mezi nejpopulárnější patří chlorid sodný, obyčejná sůl, která chuťově pozvedne lecjakou baštu. Sůl je v určitém množství důležitá, ale větší množství vede ke zvýšení krevního tlaku s negativním dopadem na celý organismus. A ruku na srdce, když k tomu přidáme i další časté zdroje (jídlo pro lidi) koledujeme si o to, že bude pejskovi hodně zle. Minimální toxická dávka soli je přibližně 2 mg/kg, letální dávka pak 4 mg/kg (jen pro představu 10 dkg šunky běžně obsahuje přes 2 g soli). Všem skrytě přidaným solím je lépe se vyhnout.

  • Závěrem lze tedy podotknout, že hodnotit kvalitu krmiva jen na základě seznamu použitých surovin, tedy dle nejčastějšího doporučení prodejců, nelze z odborného hlediska doporučit. Pro kvalitní krmivo jsou důležité kvalitní suroviny, šetrné zpracování a vyváženost, aby byla strava kompletní a bezpečná. To však z obalu jen těžko posoudíme. Výběru krmiva je nutné se věnovat ještě před jeho vlastním nákupem. Zjistěte si zkušenosti ostatních zákazníků, věnujte pozornost vyrábějící firmě, zajděte se poradit do specializovaného obchodu, kde mají na výběr i skutečně lepší značky a rádi vám tam poradí. Zdraví je jen jedno.