„Měl jsem obrovské štěstí,“ říká přední chovatel exotického ptactva Václav Holub z Klapý na Litoměřicku. „Mám dva páry kakadu růžových a předloni jsem odchoval mladé od obou. Samičky snesly po čtyřech vajíčkách a pouze jedno bylo prázdné. Považuji to za velký úspěch, protože znám kolegy, kterým se to zatím nepodařilo. Člověk se ale těmto papouškům musí plně věnovat.
Kakadu růžový: Pár si projevuje náklonnost vískáním peří
Kakadu růžový si staví hnízdo jako papoušci agapornisové, takže potřebuje dostatek materiálu, který si loupe zobákem z vrbových větviček a nosí na hnízdo. Tato práce ho zabaví, proto se ve voliéře nenudí. V australské přírodě hnízdí v dutinách starých stromů nebo ve vykotlaných palmách, ale zjistil jsem, že ptáci nejsou na hnízdění nároční. Nečekal jsem, že začnou hnízdit jako dvouletí, a tak jsem jim nic speciálního nepřipravoval. Jeden pár však zahnízdil po papoušcích barnardech v obyčejné boudě stlučené ze čtyř prken a druhý pár snesl vajíčka v budce, kterou jsem používal pro amazoňany.“
Chocholka podle nálady
Vedle andulky vlnkované je kakadu růžový nejrozšířenějším a nejhojnějším papouškem v Austrálii. Čelo a temeno má bílé, od očí dolů je růžový, křídla a záda jsou našedlá. Chocholka na hlavě, kterou staví podle nálady, je světle růžová a oproti jiným kakadu je menší. Populace se sdružují v hejnech o počtu až několika stovek papoušků. V přírodě hnízdí od srpna do listopadu, o potomstvo se rodiče pečlivě starají a krmí je natrávenou kaší z volete.
Silný citový vztah
„Papoušků kakadu je mnoho druhů. Například kakadu naholící, tenkozobý, inka, žlutočečelatý, žlutočelý nebo kakadu havraní. A tyto druhy mají navíc řadu poddruhů. Choval jsem například šalamouny, ale s těmi jsem měl neustálé problémy. Zařekl jsem se, že kakaďáky, jak se jim mezi chovateli říká, už nechci. Ale po osmi letech jsem se k nim vrátil. Jsou to ptáci, kteří chovatele přitahují. Zkusil jsem to však s kakadu růžovými, a udělal jsem dobře. Mám jeden pár v přírodním zbarvení a druhý lutino. V přírodním se obě pohlaví od sebe neliší, pouze samec má oči hnědé a samice růžové, ale to rozlišení je zřetelné až u starších papoušků. U mladších je nutné udělat analýzu DNA nebo endoskopii.
Kakadu růžový se živí rozmanitými semeny, které hledá i na zemi
První pár snášel vajíčka po čtyřech dnech, druhý po třech. Protože už od snesení prvního vajíčka na něm páry seděly, odebíral jsem je a nahrazoval podkladky. Vajíčka jsem pak nasadil najednou, aby se mláďata také najednou vylíhla. Rodiče na vajíčkách sedí přibližně 28 dní. Samice sedí spíše přes den a samec v noci, ale mnohdy v noci sedí na hnízdě oba rodiče. Vypozoroval jsem také, že jakmile jeden z rodičů odletí z hnízda, hned jej nahradí druhý. Mláďata opouštějí hnízdo zhruba po 13 týdnech. Nevylétnou však najednou, ale postupně v rozmezí několika dnů. Žijí dlouho, vyžadují velkou péči a pozornost chovatele, který si k nim časem vytvoří silný citový vztah.“
Čím je krmit?
V přírodě se živí travními a plevelnými semeny, pupeny keřů a kořínky různých rostlin. Často zalétávají na obilní plantáže, kde působí velké škody. Této obživě musí odpovídat i jejich strava ve voliérovém chovu. Přes zimu ji musí mít dietní, aby neztloustli, přichystáme jim tedy nízkotučnou směs, jakou by v té době měli i v přírodě. Skladba potravy je totiž velmi důležitá, protože tito papoušci jsou náchylní na nezhoubné tukové nádory, takzvané lipomy. Když jsou obézní, mají navíc problémy s létáním i při páření a reprodukci, protože pak snášejí neoplozená vajíčka.
Krmná směs se skládá z kardi, zrnin s tvrdými semeny (obsahujícími až 35 % oleje), ovsa, lesknice, pelušky a čtyř druhů prosa, zejména senegalského. Ovoce a zeleninu berou v menší míře, ale na jaře mají rádi zelenou hmotu. Dostávají také větvičky a kůru stromů, jeřabiny, smrkové a borovicové šišky, které rozeberou a vyzobou semena. Touto prací se rádi zabavují a nemají pak čas na různé zlozvyky. Na jaře bychom krmení měli obohatit o naklíčenou nebo namáčenou kukuřici a hrách, ale také jim dát salát, pampelišku, ptačinec žabinec a v době péče o mladé vaječnou směs.
