Vyznat se ve slunéčkách není snadné, vždyť i naše známé slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata) může mít krovky bez teček, ostatní druhy jsou ještě proměnlivější. Všechny však spojují lesklé klenuté krovky a kompaktní tvar, který dává slunéčkům tak jedinečný vzhled. Ne všechna slunéčka jsou dravým postrachem mšic, červců a puklic. Ale i ta býložravá jsou pro zahrádkáře požehnáním, neboť se živí rzemi a padlím. Na začátku sezony je proto dobré si připomenout, jak vypadají larvy, kukly a vajíčka slunéček, abychom je z rostlin omylem neodstraňovali. Larvy jsou ještě zdatnějšími pomocníky v likvidaci savého hmyzu než dospělí brouci. Od vylíhnutí do zakuklení spořádají až neuvěřitelných 3000 mšic!

Jen berušky, které přezimovaly, se dále množí

Čerstvě vylíhlá beruška je jasně červená. Ta, která již přezimovala, je tmavší. Teprve po přezimování se slunéčka rozmnožují. Proto je tak důležité poskytnout beruškám na zahradě kupku listí a klacků, trouchnivějící pařez, trochu stařiny. Nebo přímo dřevěné krabičky vystlané mechem a senem, se škvírou naspodu, které ukryjeme v listí pod stromy.

Slunéčko východní

Před šesti lety jsme v Receptáři poprvé psali o invazivním, v naší přírodě nepůvodním druhu, slunéčku východním (Harmonia axyris). Nyní díky mapování, které provádějí entomologové z Přírodovědecké fakulty Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích, víme, že už je u nás druhým nejrozšířenějším druhem slunéčka.

Pochází z Asie, bylo však hojně vysazováno v Americe i v západní Evropě. Je totiž oproti domácím beruškám ještě výkonnější v likvidaci savého hmyzu, rychleji se množí a je aktivní i na podzim. Osvědčilo se v sadech i ve sklenících, je dobrou alternativou insekticidů. Bohužel se šíří do přírody a vytlačuje původní druhy slunéček, především drobné slunéčko dvoutečné.

Je příliš silnou konkurencí a navíc požírá vajíčka i larvy svých příbuzných. U nás se ve volné přírodě poprvé objevilo v roce 2006. Velikostí se podobá sedmitečnému (nebo je větší), zbarvení má proměnlivé, nejčastěji je červené s devatenácti velkými černými tečkami, které nejsou lemované světlým kroužkem (na rozdíl od podobného slunéčka velkého). Může však být i oranžové bez teček nebo černé s různým počtem červených skvrnek. Vybarvení záleží na teplotě, jaká působila na larvu a kuklu. Larva je černá a na bocích nese oranžové výrůstky.

Lapač na slunéčka, která se dobývají do domu

Další nevýhodou slunéčka východního je, že touží zimovat ve skalních štěrbinách. A za ty považuje i okenní rámy v domech, nejvíce ho přitahuje žlutá omítka. V teplých bytech se pak hladové berušky probudí již uprostřed zimy, vylezou z úkrytů, a pokud jich jsou desítky, způsobují obyvatelům nemalé starosti.

Jihočeská univerzita vyvinula praktickou a jednoduchou obranu: štěrbinový lapač, který slunéčka zachytává ještě před invazí do bytu. Má podobu světlé plachty, která slunéčka východní přitahuje. Lezou po ní vzhůru, jak mají ve zvyku, až naleznou štěrbinu. Když do ní vniknou, spadnou do pytle ze vzdušné tkaniny. Pytel se slunéčky lze odnést do lesa nebo schovat v chladu a na jaře slunéčka vypustit do sadu. Kdo nechce podporovat tento nepůvodní druh, může slunéčka zahubit zmražením. Ale pozor, do bytů občas zavítají i naše druhy slunéček, především slunéčko sedmitečné nebo slunéčko dvoutečné, které je menší než slunéčko východní a má dvě tečky, méně často čtyři nebo šest.

Více o slunéčku východním včetně aktualit se dozvíte na stránkách katedry zoologie Jihočeské univerzity, která se jeho výzkumem zabývá: zoo.prf.jcu.cz