Slepice, kterým se říká plymutky, vznikly jako plemeno v 19. století ve Spojených státech. Odolávají klimatickým vlivům i drůbežím nemocem, vynikají rychlým růstem, výbornou produkcí vajec a dobrou zmasilostí. U nás se poprvé objevily na pražské výstavě v roce 1878. Němečtí chovatelé vyšlechtili zdrobnělou formu, která odpovídá velkým plymutkám užitkovostí i vzhledem.
Slepice plymutky neúnavně prohledávají výběh
„I ty zdrobnělé se vyskytují v mnoha barevných variantách, ale já mám nejraději žlutou,“ dodává Miroslav Urban, chovatel a též předseda ZO ČSCH v Chlumci nad Cidlinou a kronikář Klubu chovatelů plymutek. „Samozřejmě mají menší snášku než velké plemeno, ale zase nespotřebují tolik krmiva, což je z ekonomického hlediska také nezanedbatelné. A vejce zase nejsou o tolik menší. Snáška závisí na péči, a hlavně na kvalitním krmení. Když jim chovatel vytvoří dobré podmínky, nesou i v zimě. Chovám dvaadvacetihlavé hejno, které jeden den snese 16 vajec, druhý den třeba osm nebo devět, a tak dokola. Ročně jich snesou kolem 140. Kvokavost (potřeba sedět na vejcích) je i u tohoto plemene nežádoucí, ale občas se některá taková slepice objeví. Dokonce jsem rád, když kvočna nasedne, protože pohled na ni, jak vodí po rozkvetlé zahradě žlutá kuřátka a jak se o ně pečlivě stará, je k neokoukání.“
Dobré podmínky pro slepice
Především zateplený, suchý a dobře větratelný kurník, bez průvanu. A čistota. Nebezpeční jsou třeba čmelíci, kteří sají krev. Slepice jsou pak neklidné, unavené, nechtějí chodit do snáškového hnízda a raději zanášejí. Někteří chovatelé na likvidaci čmelíků používají insekticidní přípravek Rebel, který ničí i vývojová stadia larev, jiní například podestýlají ořechovým listím. Chlumecký předseda léta úspěšně využívá prach z nehašeného vápna, kterým vysypává celý kurník včetně hnízd.
Jaké je vhodné krmivo?
Plymutky jsou velmi aktivní a shánčlivé, ve výběhu si část potravy nasbírají. Ale to by pro dobrou produkci vajec bylo málo, denně se musí dokrmovat. Miroslav Urban krmí ráno drůbeží směsí a večer přisypává zrní, především pšenici. Kuřata krmí směsí K1 a zhruba po šesti týdnech směsí K2, která je hrubší. Když slepice v šesti sedmi měsících dospějí, přijímají směs pro nosnice. Kvůli pestré skladbě dostávají také kopřivy, pampelišky a nepohrdnou ani máčeným chlebem a pečivem či kachními vejci, aby měly dostatek bílkovin. Chovatel dává přednost kupovaným směsím, protože jsou pestřejší, a navíc jsou v nich vitaminy a minerály, zvláště vápník, který má vliv na kompaktní kostru. I jiní chovatelé tvrdí, že vlastní výroba krmiva je pracnější a hlavně finančně náročnější. Inspirací pro ostatní chovatelské organizace může být i to, že se chlumečtí chovatelé pod záštitou spolku dohodli s firmou, která se prodejem krmných směsí zabývá, a odebírají od ní větší množství za výhodné slevy.
Chovatel plymutek Miroslav Urban
Zájem na zachování plemene
„Zdrobnělé plymutky se vyskytují ve stejných barevných rázech jako velké slepice. Například v bílé, žluté, černé, modré, bílé kolumbijské, stříbrně koroptví nebo stříbrné či zlaté černě lemované. Nejrozšířenější a vlastně původní barvou byla žíhaná. Žíhané plymutky jsou velmi hezké, ale jejich snáška už není na takové úrovni jako v minulosti. Příčinu vidím v jejich dlouhodobém šlechtění, kdy energii spíše směrují do opeření než do užitkovosti. Bíločerné žíhání je totiž přesně dané Vzorníkem plemen drůbeže a na výstavách se přísně posuzuje. Podle zkušeností našich chovatelů nejlépe nesou právě žluté, bílé, koroptví a modré plymutky. Solidně nesou také kolumbie. Jak už jsem říkal, jsem fanda zdrobnělých žlutých plymutek, dokonce jsem měl přes dvacet let uznaný plemenný chov. Kohouti z tohoto chovu museli být registrovaní, aby se vědělo, odkud pocházejí, u slepic jsem vedl přesný záznam o počtu snesených vajec a před jejich nasazením do líhně jsem dělal krevní zkoušky na některé druhy nemocí, třeba na tuberkulózu. Tato opatření byla zárukou kvalitního chovu. Dnes taková prevence neexistuje a při koupi vajec do líhně nebo kuřat k obnově chovného hejna musí chovatel vsadit na důvěru člověka, u něhož nakupuje. Vejce určená k líhnutí se dnes prodávají za 15 i 20 Kč.
Protože mám velký zájem o zachování tohoto plemene drůbeže a chci mu udržet odpovídající pozornost mezi chovatelskou veřejností, nabízím vejce pouze za výrobní náklady a mnohdy je svým známým dovezu, aby se cestou nerozbila nebo dokonce neztratila. Určitě mi to potvrdí přátelé nejen z jižní Moravy. Moje nejdelší cesta vedla až na východní Slovensko do vesnice pár kilometrů od ukrajinských hranic,“ vzpomíná s úsměvem Miroslav Urban.
