Naháči: čtyři podivuhodná psí plemena

Toto psí plemeno ztělesňuje lidské okouzlení nad vším neobvyklým nebo zvláštním. Lidé na první pohled naháče poznají, většinou ale netuší, že naháčů je více druhů a jaké jsou mezi nimi rozdíly.

Nahaté kvarteto

• Nejrozšířenějším je čínský chocholatý pes – malý veselý psík vážící do 5,5 kg, s dlouhými vlásky na hlavičce, bohatě osrstěným ocáskem a „zvonáčky“ na tlapkách.
• Dalším zástupcem naháčů je peruánský naháč, který se dělí podle velikosti na malého (do 40 cm), středního (do 50 cm) a velkého (do 65 cm).
• Velmi podobným zástupcem vyskytujícím se u nás opravdu jen výjimečně je mexický naháč, který má také velikostní rázy.
• Posledním naháčem je americký bezsrstý teriér.

I když jsou naháči bezsrstí psi, ve vrzích se běžně vyskytují i osrstění jedinci. U čínských chocholatých psů jsou to v dospělosti krásní dlouhosrstí psi, kterým se říká labutěnky. U peruánských a mexických naháčů jsou to většinou krátkosrstí psi různých barev, kteří se do chovu používají jen v některých státech.

Plemena naháčů mají zvláštnost, že jsou chudozubá (nemají 32 zubů, ale měla by mít všechny řezáky a špičáky). Osrstění jednici mají chrup kvalitnější.

Mexický a peruánský naháč patří mezi primitivní plemena, to znamená plemena, která patří k nejstarším plemenům na světě, nejsou nijak šlechtěna, jsou původní. U těchto naháčů se projevuje velká inteligence (u mého šestiletého peruána jsme napočítali okolo 250 slov, pojmů, slovních spojení a vět, kterým rozumí).

Naháči potřebují citlivé zacházení

U naháčů je nejdůležitější socializace, a to u chovatele do dvou měsíců věku a okamžitě u nového majitele. Psi jsou sice k cizím nedůvěřiví, ale často se stává, že právě kvůli nedostatečné socializaci jsou plašší až bojácní. Svou rodinu však bezmezně milují. Jsou to psi pro širokou škálu lidí, ne však pro choleriky, protože naháč je citlivé zvíře, které reaguje už na intonaci, fyzické tresty nepřipadají v úvahu. Mohou je chovat i alergici, je však třeba si nejdříve ověřit, zda má alergik reakci na srst či celého psa. Naháč může žít jak v malém panelákovém bytě, tak na venkově, nepatří však celoročně ven – a už vůbec ne do kotce.

Hlídači, sportovci, mazlíci i terapeuti

Jsou to velmi energičtí psi, v terénu neúnavní. Proto se hodí na různé sporty jako například agility, coursing, flyball, caniscross, dogtreking nebo jako doprovod u koní. Lze s nimi dělat i výcvik, jen je třeba více trpělivosti, zvládnou stopu i prvky obrany. Vystačí však i s malou procházkou.  

Naháči dokáží být skvělými hlídači, jinak jsou však klidnými společníky, kteří se k vám rádi přitulí a předají pozitivní energii. Dokonce mají schopnost svým teplým tělem léčit revma, bolesti kloubů, sama to mohu potvrdit. Výborně komunikují, každý majitel časem přesně rozezná jejich pocity. Díky absenci srsti lze rozeznat každičký výraz v jejich tváři. Tlapky používají jako ruce – rádi se s páníčkem objímají, předměty osahávají a přidržují si je.

Naháči v létě a v zimě

A jak je to s péčí? Naháči nejsou choulostiví na sluníčko – opalovacím krémem mažu pouze fenečku, která je černá s bílými tečkami. Právě bílé tečky se mohou spálit, tmavá kůže se nespálí. Dost lidí si také myslí, že naháčkům je nejlépe při vysokých letních teplotách. Není to tak zcela pravda, mají sice rádi teplo a sluníčko, ale ne extrémy, jelikož nemají srst a nic je od horka neizoluje. Když ve vedrech někdo sáhne na mého psa, myslí si, že je mokrý – je však zpocený!

Co se týče zimy, pes, který je zvyklý trávit dlouhý čas venku, je otužilý a takový pak se zimou nemá problém. Pokud je v pohybu, nepotřebuje žádný obleček, pouze při silných mrazech nebo silném studeném větru. Pozornost bych zaměřila na tlapičky – při zmrzlém sněhu a nasolených cestách. Existují různé krémy, včelí vosk nebo botičky, které zabrání problémům.

Často se lidé hrozí, když jejich psi skáčou na mé naháče a na nich pak jsou vidět škrábance po celém těle. Naháč však má silnou a odolnou kůži, škrábance mizí velkou rychlostí!

Autor Kristýna Bidařová.