Mezi kosatci najdeme druhy vhodné pro každé zákoutí zahrady, dokonce i druhy miniaturní, dorůstající výšky jen kolem 10 cm, vhodné do skalek i pro pěstování v nádobách. A navíc nejsou náročné na pěstování.

Vysoké kosatce jsou nepřehlédnutelné

Vysoké odrůdy kosatců vypadají v zahradě honosně. Jsou nepřehlédnutelné, dominantní a jejich květy působí exoticky – svou krásou, velikostí i barevností se dají přirovnat k nejkrásnějším květům tropických orchidejí. Tyto druhy mohou dorůstat výšky i přes 100 cm. Ze všech typů kosatců jsou na péči a kvalitu půdy nejnáročnější. Pro bujný růst a bohaté nakvétání potřebují:

  • dostatek slunce a prostoru
  • vzdušnou, propustnou, stále mírně vlhkou (nikdy však trvale mokrou) hlinitopísčitou půdu
  • dostatek živin

Nenáročné kosatce středního vzrůstu

Méně náročné jsou středně vysoké kosatce. Nevyžadují téměř žádnou péči a přizpůsobí se různým podmínkám na stanovišti. Nejlépe jim vyhovuje sušší, po většinu dne slunné místo s dobře propustnou, neutrální až mírně vápenitou půdou bez většího množství organických zbytků. I v těchto „střídmých“ podmínkách dobře rostou a bohatě kvetou.

Půvabné miniaturní kosatce

Miniaturní až malé kosatce jsou v našich zahradách nejméně rozšířené. Ne, že by jejich květy nebyly tak krásné jako u velkých druhů, naopak – vzhledem připomínají „zmenšeniny“ velkých odrůd a krásou květů se jim plně vyrovnají. Pokud je však vysadíme na okraje záhonů se skupinkami vysokých a středních kosatců, na první pohled nás mezi nimi příliš nezaujmou – ve smíšených skupinách na sebe všechnu pozornost upoutají právě větší, velkokvěté odrůdy. Avšak zasadíme–li je samostatně
či ve skupině s dalšími malými kosatci, jejich krása vynikne naplno. A stanou se klenotem, který rozzáří každou skalku či záhon s drobnými cibulovinami nebo trvalkami.

Miniaturní kosatce vyžadují slunné stanoviště a sušší, velmi dobře propustnou, kamenitou půdu s menším množstvím živin.

Tato skupina kosatců je snad nejméně náročná na péči. Jakmile kosatce dobře zakoření a dostanou se do plného růstu, nemusíme se o ně prakticky starat. Zálivku ani hnojení nepotřebují, musíme pouze hlídat, aby se mezi nimi nerozšířily plevele. Rostou dobře ve skalkách ve společenství dalších, spíše suchomilných a drobnějších rostlin. Velice efektní je i větší plošná výsadba malých a miniaturních kosatců na „štěrkové“ záhony, kde jsou obsypány asi 1–3 cm vysokou vrstvou štěrku či kamínků, které působí esteticky i prakticky, protože výrazně omezují prorůstání plevelů a dobře odvádějí vodu z povrchu záhonu. Minikosatce jsou předurčené pro pěstování v nádobách – větších květináčích a kamenných „skalkových“ korýtkách na balkonech, na terasách i v truhlících na okenních parapetech.

Bahenní kosatce k jezírku

Většina běžně pěstovaných vysokých, středních i malých kosatců patří mezi druhy na vláhu nenáročné až vysloveně suchomilné. I mezi kosatci ale existují výjimky, které naopak vyžadují stále vysokou vlhkost půdy. Některé rostou i přímo ve vodě, na okrajích vodních toků a nádrží. Tyto druhy na zahradě vysazujeme na okraj jezírek či potůčků, vyhovuje jim slunce i polostín.

Množení kosatců oddenky

Chceme–li kosatce namnožit, je to celkem jednoduchá záležitost. Většina kosatců tvoří oddenky, jimiž se rozrůstají do větších trsů. Dostatečně velké a silné kosatce (nejlépe 3–5leté trsy zdravých, bohatě nakvétajících rostlin) můžeme ke konci léta po odkvětu vyrýt ze záhonu, rozdělit a použít na množení. Odkvetlá květenství ořízneme, listy zkrátíme na polovinu až třetinu délky a trs kosatců rozdělíme rozřezáním oddenků tak, aby každá oddělená část měla svůj trs listů (optimálně 2–3 trsy). Rány na oddencích necháme jeden až dva dny zaschnout. Pak rostliny vysadíme na nové místo. Oddenky nesázíme hluboko – jejich horní okraj by měl být po vysazení v úrovni povrchu půdy.