Ať už zakládáme zahradu novou, nebo vylepšujeme stávající, bez cest a cestiček se neobejdeme
Zdroj: Pheniti Prasomphethiran / Shutterstock.com

Jak vytvořit nádhernou a praktickou zahradní cestičku za minimum peněz?

Ať už zakládáme zahradu novou, nebo vylepšujeme stávající, bez cest a cestiček se neobejdeme. Podílejí se na jejím vzhledu i přívětivosti. A možností je mnoho, jen si vybrat.

Cestičky jako ozdoba

Cestičky by měly být praktické i krásné. Musí spojovat důležitá místa zahrady, velmi příjemné je, pokud nám umožní procházet se po ní suchou nohou i za mokra. Ale strohé, rovné a čistě praktické spojnice přitažlivou zahradu nevytvoří.

Nášlapné kameny či dlaždice umožní přejít suchou nohou i za rosy Nášlapné kameny či dlaždice umožní přejít suchou nohou i za rosy Zdroj: Jaochainoi1980 / Shutterstock.com

Rovné, či zvlněné?

Přímé cesty nás dovedou k cíli nejrychleji a hodí se na místa, kudy často procházíme. Zrak přitahují ke svému ústí, proto se vyplatí nabídnout na jejich konci něco zajímavého na pohled. Křivolaké cesty jsou tajemnější, zahradu znovu a znovu objevujeme za každou jejich zákrutou. Mohou vyvolávat pocit uvolněné atmosféry i napětí, třeba podle vzhledu a okolní vegetace. Orámují odlišné zóny zahrady, provedou nás skrytými zákoutími, dotvoří vzhled trvalkových výsadeb a keřů. Hodí se na místa, kterými nemusíme procházet často, ale která si chceme užívat ve chvílích klidu. Výrazným samoúčelným zvlněním cestičky na rovné ploše s nízkou vegetací, například na trávníku, však kýženého efektu obvykle nedosáhneme a výsledek bude působit uměle. Zato stezka, která obtáčí stromy a vine se mezi keři, přímo láká k uvolněné procházce a vnoření se do oázy zeleně.

Mezi oběma těmito póly existuje celá škála podob. Cesta může tvořit jen mírný táhlý oblouk, který nás příliš nezdržuje v chůzi, a přitom působí jemněji, než cesta rovná. Tu lze zase oživit ostrůvkem s květinami, výklenkem s lavičkou či soškou, zkrátka místem, kde se můžeme, ale také nemusíme zastavit.

Úzké i široké

Hlavní spojnice, například mezi domem, pergolou, zahradním domkem, kompostem, stejně jako osová cestička vedoucí například zeleninovou zahradou, budou komfortnější v širším provedení. Pokud netrpíme nedostatkem prostoru, můžeme je vytvořit tak, aby po nich mohli kráčet dva lidé vedle sebe. Každopádně by měly být pohodlné pro cestu s kolečkem či s technickými pomocníky, které používáme (sekačku, traktůrek atd.). Pěšinky vinoucí se mezi záhony (ze kterých nesklízíme větší množství úrody a kolečkem k nim zajíždíme výjimečně) a zahradními zákoutími postačí naopak úzké.

Pevné a sypané, nebo živé?

Nejčastěji používané cesty by měly být pohodlné za jakéhokoli počasí. Nejoblíbenější volbou jsou pro ně pevné materiály, jako jsou dlažba a cihly, ploché kameny. Vyžadují více práce při budování, ale poté nabízejí komfort, snazší údržbu a velkou trvanlivost. Důležité je myslet na snadný odtok vody při silném dešti, to znamená, že povrch podélně či příčně mírně skloníme.

Oblázky jsou přitažlivé a masírují chodidla Oblázky jsou přitažlivé a masírují chodidla Zdroj: Zvonimir Atletic / Shutterstock.com

Sypané cestičky mohou vyhlížet velmi přívětivě a navíc se snadněji budují. Ani u nich bychom neměli podcenit přípravu a podloží zhutníme, jedině tak budou stabilní. Do zahrady, zvláště neformálně pojaté, výtečně zapadnou organické materiály, jako jsou štěpka a drobná mulčovací kůra – jen je musíme po čase obnovovat, neboť se postupně rozkládají. Kačírek a štěrk rozkladu nepodléhají, ale plevel se v nich rovněž usazuje rád, proto potřebují čas od času údržbu. Po kačírku, po kterém často bez velkého přemýšlení sáhneme, se však nechodí příliš dobře. Vybereme si alespoň co nejmenší frakci. Pro méně využívané stezičky může být, stejně jako oblázky, zajímavou volbou. Zvláště pokud budeme při chůzi naboso využívat terapeutických účinků masáže chodidel. Po cestičce z drobného a na místě zhutněného štěrku či písku můžeme naopak chodit i jezdit s kolečkem stejně snadno jako po cestě zpevněné.

Kromě budování máme ještě jednu možnost – cestu si vypěstovat. Zatímco nizounké trávníky na rozlehlých plochách zahrady jsou co do vzhledu i přínosu značně diskutabilní, používat nízce sečené porosty odolných travních směsí pro chůzi je velmi praktické i pěkné. V pantoflích po nich za rosy sice suchou nohou nepřejdeme, ale o to jsou příjemnější za horkých letních dní – na rozdíl od kamene a cihel se nerozpálí a jsou měkké. Vzhledem k rozloze nevyžadují ani mnoho zálivky, aby zůstaly za sucha zelené. Ve stínu na méně exponovaných místech dobře poslouží i neprávem opomíjený mech, stejně jako nízké půdopokryvné rostliny. Mezi nimi najdeme řadu druhů vhodných jak na slunce, tak do stínu. Pokud jim chceme ulehčit, nabízí se kombinace s nášlapnými kameny nebo dřevem.

Travnatá cesta bez viditelné obruby působí svobodně a přirozeně Travnatá cesta bez viditelné obruby působí svobodně a přirozeně Zdroj: Yolanta / Shutterstock.com

Krása v jednoduchosti

Když bude spíše nenápadný chodníček ladit s okolím a doplňovat ho, v centru pozornosti zůstanou rostliny. Cestu lze využít i jako nápadný prvek, může být výrazně barevná nebo zářivě bílá, ale je třeba dobře uvážit, zda nás časem neomrzí. Přírodní, zemité barvy a jednoduché tvary jsou nadčasové. To samé platí pro různé kombinace – dřevěné šlapáky v kačírku obvykle nenabízejí ani pohodlnou chůzi, ani příliš harmonický vzhled. Pokud si přejeme cestičku zvýraznit jen decentně, poslouží k tomu různé lemy a obruby.

Akční letáky