I zelenina může zdobit

Široká paleta barev, tvarů, velikostí, struktur a uspořádání listové a košťálové zeleniny si v ničem nezadá s okrasnými listy trvalek. Za pár korun pěkně olemujeme pěšinu rozličnými druhy salátů. Lépe než hlávkový nebo ledový salát, jejichž hlávky sklízíme jako celek, tu uplatníme tzv. česáčky, tedy saláty k postupnému česání. Do záhonu, kde mezi rozkvetlými rudbekiemi a plamenkami roste tyčkové rajče, se nuda rozhodně nevloudí, zvlášť když rajče bude mít tvar hrušky a žlutou barvu nebo zelené žíhání. Stejně tvarově i barevně rozmanité jsou papriky. Zelené, žluté, oranžové, červené až fialové využijeme při barevném ladění s květinami. Další fígle zahradní zeleninové architektury prozrazuje Receptář 8/2013.

Exotika na zahradě

Existují stálezelené tropické tomely, ale i opadavé mrazuvzdorné druhy, které lze pěstovat i v českých zahradách.

Tomel viržinský snese mrazy −25 až −30 °C. Má poměrně rychlý nástup plodnosti. Vysazujeme jej spíše na chráněné místo s dostatkem slunce. Půdu potřebuje nejlépe neutrální, hlubokou a bohatou na živiny, hnojíme ho běžným způsobem.

Tomel japonský snese mráz asi do −15 °C. Je tedy vhodný spíše pro teplejší lokality s příznivým mikroklimatem.

Plody tomelu japonského velké až 15 cm jsou dnes běžně prodávány v obchodech.Tomel viržinský má plody velké jen okolo 6 cm. Plody obou druhů jsou velmi chutné a nejlépe chutnají přezrálé. Oba druhy jsou okrasné i vzhledem a na podzim se jejich listy zbarvují do červenooranžových barev.

  • Tipy a rady pro pěstování tomelů a dalších exotických plodů na zahradě nabízí dvoustrana srpnového Receptáře.

Letní a podzimní hrušně

Jak známo, hrušky jsou výborné čerstvé a dobře se hodí i k výrobě kompotů, sirupů či destilátů. Oblibě se v Česku těší letní a především podzimní odrůdy. Naproti tomu zimním hrušním, které jsou náročnější na teplotu, kvalitu půdy a podnebí, se daří jen v těch nejlepších podmínkách.

Odrůdy hrušní pěstované v tuzemsku jsou cizosprašné, to znamená, že pro každoroční dobrou plodnost je nutné vysazovat spolu vždy vzájemně se opylující odrůdy, které kvetou ve stejnou dobu.

  • Před výběrem stromku k výsadbě se jistě bude hodit aktuální přehled prodávaných letních a podzimních odrůd hrušní.

Užitečné aronie

Kvůli plodům je pro pěstitele nejzajímavější temnoplodec černoplodý, Aronia melanocarpa, označovaný také jako černý jeřáb. Vytváří nižší kompaktní keře vysoké asi 2—2,5 m. Má jednoduché, celokrajné, lesklé, sytě zelené listy, které se koncem léta zbarvují do odstínů barvy hnědočervené až karmínově červené. Je samosprašný.

Plody — malvičky — dozrávají během září. Jsou černé, lehce ojíněné o průměru 8—12 mm a hmotnosti 1—1,5 g a v jednom plodenství jich bývá 15—20. Plody vydrží na keři nebo stromě dlouho zralé, aniž by se kazily, takže je můžeme sklízet postupně a konzumovat je vždy čerstvé.

  • Čím vším jsou užitečné lidskému zdraví, to připomíná srpnové vydání Receptáře ročníku 2013.

Jak založit skalku

Před stavbou skalky je dobré se důkladně seznámit se správným postupem. Série sedmi fotografií v srpnovém Receptáři ukazuje, jak je možné postupovat při stavbě rozlehlejší skalky a využít k tomu poměrně velkou štěrkovou plochu osázenou převážně různými kobercovými skalničkami.

Začátek, tedy stržení travního drnu, může obstarat bagr, to ostatní, ukládání větších kamenů, rozvoz štěrku, výsadbu rostlin či založení kamenné pěšinky lze už zvládnout s kolečkem. Nicméně předem je úplně jasné, že bez práce nejsou koláče ani skalka.

Je libo borůvkovou se skořicí?

Očištěné borůvky dáme do hrnce, zalijeme je vodou, přidáme zázvor, kardamom, celou skořici a vše za stálého míchání povaříme 5 minut. Vyjmeme kardamom a skořici, obsah rozmixujeme, propasírujeme přes síto, přidáme do ní mléko s rozmíchaným škrobem a vaříme ji, dokud nezačne houstnout. Necháme ji 10 minut chladnout a pak do ní vmícháme med. Podáváme ji ozdobenou zakysanou smetanou a borůvkami.

  • Jde pouze o jeden ze 17 receptů srpnové čtyřstrany s titulkem Letní polévky.

Chvála růžového

Morava má pro výrobu růžových vín skvělé předpoklady. Zdejší chladnější klima a zejména střídání teplých dnů a chladných nocí v létě ideálně přispívá k tvorbě aromatických a chuťových látek. Pro tato vína se navíc hodí odrůdy, které nemají příliš barviva ve slupkách — Rulandské modré, Cabernet Sauvignon, Svatovavřinecké, Frankovka, Modrý Portugal případně Zweigeltrebe, tedy odrůdy na Moravě hojně pěstované.

Obecně je v Evropě povolena výroba růžových vín jen z modrých hroznů rychlým odlisováním, aby se do moštu nedostala barviva. Od roku 2012 české zákony a vyhlášky stanovují, že růžová vína lze označit jako „rose“, „rosé“ nebo růžové. Taková je zakázáno vyrábět mísením červeného a bílého vína.

Označením „růžák“ nebo „ryšák“ však mohou být označena vína vyrobená ze směsi vinných hroznů nebo hroznového moštu z bílých, případně červených a modrých hroznů. Možné smíchání hroznů, případně moštu (pozor, nikdy hotového vína!) z modrých a bílých odrůd tak trochu zmírňuje přísnost, která v Evropské unii při výrobě vína stále platí.

Ovšem některé státy, například Španělsko a Itálie, mají výjimku a mohou u určitých, dlouho historicky vyráběných vín míchat při výrobě růžového vína červené a bílé víno. Naopak úplně povoleno je míchání červených a bílých vín např. v USA, Chile, Argentině, Austrálii i na Novém Zélandu.

Přečtěte si v srpnovém Receptáři o růžových vínech víc, ať si pochutnáte na těch nejlepších.

Často se také setkáváme s označením vín „claret“. U nás to dříve mohlo být růžové i bílé víno z modrých hroznů. Podle právní úpravy z roku 2012 je „claret“, „clairet“ nebo „klaret“ definován jako „bílé víno vyrobené z modrých hroznů bez nakvášení“.

Ale například u francouzských vín se můžeme setkat i s označením světle červených vín jako „claret“. Bílá vína z modrých hroznů se pak ve Francii označují jako „blanc de noirs.

S čím vyjet na zahradu

Redakční srovnání šesti zahradních žacích strojů — tří rotačních sekaček, mulčovače, diskové sekačky a rideru — bude nejvíc zajímat majitele pozemků, kteří potřebují skloubit pravidelnou péči o trávník u domu a občasné posečení lučního porostu. Jde to jedním strojem, nebo je lepší mít dva?

Testovací tým žádný ze strojů nešetřil: „Sekačky na nízkou trávu a rider jsme postavili proti značně přerostlé trávě, abychom důkladně prověřili sběrací vlastnosti. Bubnové sekačky a mulčovač pak pracovaly v porostech s extrémní výškou.“

Papírové jiřiny

Kdo tuhle věc vymyslel jako první, byl génius. Obří vznášející se barevná květina patří mezi nejoblíbenější sváteční dekorace, ať už při svatbách, zahradních slavnostech, nebo dětských oslavách.

Výrobci papíru vycházejí květinovému trendu vstříc a hedvábné papíry dodávají v balení určeném přesně pro tento účel, dokonce i s příznačnými názvy: Květinový papír nebo Papír pro pom–pons. Pro menší květiny však postačí mnohem levnější barevné ubrousky a efekt je dokonalý.

  • Postup najdete v rubrice Pro šikovné ruce.

Paní Roklanka

Bezmála padesát let prožila ve městě. Dokonce v Praze. Pak neměla kde bydlet, nemohla najít práci, a proto se odstěhovala na venkov do roubenky a začala si plnit dětský sen. Chovat kozy.

„První porod, seděli jsme u něj jako před televizí, koza rodila předpisově, jenže kůzlata byla mrtvá. Ale jinak to ani dopadnout nemohlo. Koza měla týden do porodu a já ji v autě převážela padesát kilometrů od původní majitelky, u které trávila celý život ve chlívku, nanejvýš chvilku někde na zahradě přivázaná u kůlu. První zkušenost, a hned špatně. A dneska? Rodím sama, jen jednou jsem měla veterináře na telefonu. Žádný strach, dívám se, a kdyby bylo potřeba, zasáhnu,“ vypráví v srpnovém Receptáři Barbora Schneedorferová z kozí farmy Roklanka ve Svojkově, jak se učila chovatelským postupům. Často metodou pokus‏–omyl.

„Vystavěla jsem chlívky tak, aby v zimě uvnitř teplota neklesla pod 15 °C. Jenže jsem zjistila, že se tam kozy dusí, takže jsem ze zoufalství vzala motorovou pilu a v prknech prořezala větrací okna. Teď to celé bourám a dělám nové chlívky z dřevěných palet. Koza mráz vydrží, nesmí na ni však foukat a pršet.“

Mnohé zkušenosti se pro ni staly zásadním poznáním. Dnes už si je jistá, že utíkat od porážky je alibismus.

„Taky jsem ze začátku byla měkká, přivezla jsem kozlíka — a zmizela jsem. Pak jsem si ale uvědomila, že chyba je ve mně. Takže dnes vezmu kůzle, odvezu ho k řezníkovi, on mi ho střelí v rukou, kůzle netrpí. Cítím vůči němu povinnost. I to patří k životu.“

Podrobný obsah

Předplaťte si Receptář