Ostražitý, oddaný a silný, takový je rotvajler (německy Rottweiler), pes, který vyžaduje přísný výcvik a odborné zacházení. Přesto, že vypadá poněkud těžkopádně, je velmi pružný a vytrvalý. Miluje nejen svou práci, ale také děti.
Z původně pasteveckých psů se vyvinuli domácí mazlíčkové a hlídači.
Jak se z řeznických psů stali policejní
U řeky Neckar v jižním Německu se nachází starobylé městečko Rottweil. A právě podle něj získalo plemeno silných osvalených psů své pojmenování. Městečko Rottweil mělo v minulosti velmi výhodnou polohu, a tak se stalo častou zastávkou karavan obchodníků putujících za obchodem a doprovázených velkými ostrými psy dogovitého typu. Traduje se, že čtyřnozí průvodci těchto karavan, kteří byli zřejmě příbuznými tibetských dog, se stali předky rotvajlerů. Odlišná verze teorie o vzniku rotvajlerů má za to, že toto plemeno vzniklo ze psů doprovázejících římské legie. Nicméně pravdou je, že toto plemeno je blízce příbuzné se salašnickými plemeny z Alp, o čemž jednoznačně svědčí jeho zbarvení. Na přelomu 19. a 20. století se v něm ještě objevovalo bílé zbarvení v obličeji, na trupu i na tlapách. V průběhu let se využití těchto psů měnilo od lovců černé zvěře a velkých šelem, přes honácké psy pohánějící stáda dobytka až po psy řeznické.
Počátek 20. století kvůli rozvoji železnice postavil toto plemeno takřka před vyhynutí. V roce 1907 byl založen klub plemene, což jej v podstatě zachránilo. Tou dobou bylo také několik psů tohoto plemene vycvičeno pro hlídací a bezpečnostní službu. To v roce 1910 vedlo k uznání rotvajlerů za služební policejní plemeno. Objevit v rotvajlerech jejich vynikající vlastnosti sice trvalo hodně dlouho, ale právě díky těmto jejich skvělým vlastnostem se chov rotvajlerů posléze rozšířil i do ciziny a následně po celém světě. Prakticky již tehdy šlo o plemeno v dnešní podobě. Oficiální Německý chovatelský klub rotvajlerů vznikl v roce 1921 sloučením německého a mezinárodního klubu. V České republice vznikl Rottweiler klub ČR z.s. v roce 1990. V letošním roce jsme se dočkali významného úspěchu v podobě získání titulu Mistra světa.
Povaha rotvajlera
Správně vychovaný rotvajler je vyrovnaný klidný a přátelský pes, je sebevědomý i trpělivý. Od mládí by měl být pevně veden a dobře vychováván. Má totiž tendenci získat vůdčí postavení v rodině. Dokáže si vynutit respekt. Je bdělý, ostražitý a spolehlivý. Někdy může působit až flegmaticky, ovšem jen do té doby, než získá pocit ohrožení. Pak až překvapivě rychle a tvrdě zaútočí. Při správném vedení zvládá náročný výcvik a dobře se pak uplatňuje jak v policejních službách, tak v pracovních soutěžích. Má velkou chuť k práci a je velmi odolný vůči klimaticky nepříznivým podmínkám. Proto může být chován celoročně venku. Na celém světě je oblíben nejen jako dobrý hlídač, ale také jako rodinný pes. Častý kontakt s člověkem mu velmi prospívá.
Toto plemeno není příliš vhodné pro chovatele začátečníky. Je ideální pro zkušené chovatele, kteří jsou schopni zajistit těmto psům pracovní uplatnění, nebo pravidelné vybití energie, zvlášť, je-li pes chován v bytě. Chovný standard usiluje o silou oplývající psy, kteří mají sice přísný vzhled, ale rozhodně nepostrádají ušlechtilost. Tito psi jsou nepodplatitelní, vysoce inteligentní, s vynikající oddaností a houževnatostí. Stejně tak platí u rotvajlerů jako i u jiných plemen, že někteří jedinci nemají příliš v lásce vodu a koupání.
Rotvajleři získali jméno podle města Rottweil am Neckar, které bývalo střediskem obchodu s dobytkem.
Rotvajler, charakteristika plemene podle standardu
Výška v kohoutku u psů je dle standardu 60-68 cm, zatímco u fen pouze 55 – 65 cm. Vždy však musí být v dobrém poměru ke stavbě těla. Srst rotvajlerů je rovná, krátká, tvrdá a hrubá. Zbarvení má černé s hnědými znaky. Nos musí být vždy černý. Hnědé znaky jsou na lících, nad každým okem, na čenichu, hrudi a končetinách. Výbavou tohoto dokonalého obránce jsou mohutné čelisti i tělo. Hrudník je prostorný, hluboký a široký, tvarově spíše kulatý. Záď je široká a krátká. Poměrně malé vysoko a daleko od sebe nasazené uši a mírně klenutý, silný, oblý a velmi svalnatý krk jsou patrné na první pohled. Přední nohy mají kvalitní silné kosti, zatímco zadní nohy jsou spíše šlachovité. Zadní končetiny jsou delší, než končetiny přední. Ocas byl rotvajlerům dříve kupírován. Nyní je ponecháván. Ve vodorovném směru prodlužuje linii hřbetu. Rotvajleři se rodí i s pahýlovitým ocasem, kterému se říká medvědí. Tento typ ocasu je vrozený, je-li však příliš dlouhý, zkracuje se. Srst rotvajlera je takřka bezúdržbová, navíc dobře izoluje proti vodě, ne příliš již proti zimě. Pes, který má trávit zimu venku, musí být venku chován celoročně, a k tomu musí mít vhodně zabezpečenou boudu nebo kotec, nejlépe tepelně izolovaný. Pořizovací cena kvalitních zdravých štěňat rotvajlera s PP se pohybuje od 15 tisíc výše.
Rotvajler je klidný pes dobrých nervů.
Rotvajleři a děti
Rotvajleři mají rádi děti, jsou to psi klidní, mírní a zároveň velmi ostražití. To ovšem neznamená, že by měli zůstávat společně s dětmi bez dozoru dospělých. Majitel rotvajlera by měl být fyzicky zdatný a rozhodně by neměl nechat svého psa venčit slabým dítětem.
Ti psi, kteří jsou chováni ke služebním účelům, mohou být velmi ostří, z čehož vyplývá, že do rodiny nejsou příliš vhodní. Byli vycvičeni k pracovním účelům, jejich zaměstnání jim dává smysl života. Pracuji rádi a spolehlivě. Ti, kteří žijí v bytě, potřebují denně dostatek pohybu. Nedoporučuje se v tomto směru ale jízda na kole nebo běh. Vzhledem ke své velikosti a bohužel i negativním zkušenostem s jedinci, kteří byli špatně vedeni nebo cvičeni by rotvajleři měli být na veřejnosti vždy vedeni na vodítku a s náhubkem. Jeho silné svalnaté tělo může v kontaktu s malými děti nebo slabými dospělými hrozit zraněním.
I u nás, nejen v Německu, patří rotvajleři k velmi oblíbeným psům.
Nemoci se nevyhýbají ani rotvajlerům
Rotvajleři jsou obecně považováni za zdravé psy. Ani torze žaludku se u rotvajlerů příliš nevyskytuje. U velkých a rychle rostoucích plemen, mezi něž rotvajleři patří, se poměrně často vyskytují problémy s kostmi. Vyskytnout se u nich může dysplazie kyčelních kloubů a loktů v různě závažných formách. V období růstu by jejich strava neměla obsahovat příliš mnoho bílkovin umocňujících růst. Mohlo by to příliš zatížit jejich tělesnou soustavu. Rotvajleři mohou být také postiženi entropiem, což je atypické postavení očních víček, která se stáčejí směrem do oka a oko tak může být drážděno řasami. Neléčené entropium může způsobovat záněty oka, neboť dráždí spojivky a rohovku. Operativně je tento problém snadno odstranitelný. Rotvajleři se dožívají v průměru věku mezi 11-12 lety.
