Pokojové rostliny s nejjemnějším listovím: Jsou nádherné a téměř bezúdržbové

Drobnolisté pokojovky se hodí do každého interiéru. Nenárokují si tolik pozornosti jako rostliny s velkými listy a výraznými tvary. Umějí však také okouzlit. Které to jsou?

Pokojovky s drobnými listy dokážou zjemňovat ostré hrany a navozovat pocit pohody a bezpečí. Podobně působí i některé větší druhy, které mají do vínku dánu jemnost a eleganci.

Na to, jak se v zimě starat o pokojové rostliny, se podívejte ve videu:

Zdroj: Youtube

Chřest hustokvětý

(Asparagus densiflorus)

Blízký příbuzný lahůdkové zeleniny byl oblíbenou pokojovkou našich babiček. S nástupem ústředního topení z pokojů téměř vymizel, neboť horký suchý vzduch jeho křehkou krásu ničil. Dnes je však snadné vzduch zvlhčit – s velmi suchým si poradí výkonný zvlhčovač, na doladění postačí ultrazvukový difuzér, jehož blízkost je pro rostliny vskutku blahodárná.

Relativní vlhkost vzduchu můžeme změřit vlhkoměrem, nám i rostlinám prospívá hodnota kolem 70 %. Asparágus dále nikdy nestavíme přímo nad topení. Naštěstí není příliš náročný na světlo, takže mu snadno najdeme chladnější místo. Nižší teplota mu nevadí, v zimě je naopak ku prospěchu. Dlouhé výhony s jehličkovitými lístky (přesněji fylokládii, která zakrnělé listy nahrazují) časem narostou do značné délky a mohou utěšeně splývat z polic nebo závěsných květináčů.

Chřest péřitý

(Asparagus setaceus, syn. plumosus)

Tenké, až metr dlouhé stonky tohoto chřestu nesou jemný zelený závoj fylokládií, který vskutku připomíná peří. Můžeme ovšem pěstovat i nižší, kompaktní variety. Všechny mají výjimečně křehký vzhled a působí trochu tajemně. Nároky jsou stejné jako u chřestu hustokvětého. Oba druhy chráníme nejen před suchým horkým vzduchem, ale také před slunečním úpalem. Propustný substrát udržujeme mírně vlhký, nesmí však zůstat déle mokrý. Občasné lehké proschnutí nevadí, zvláště v zimě je prospěšné. Pokud však nedopatřením substrát vyschne zcela a rostlina zežloutne, po zastřižení může z dužnatých kořenů opět obrazit.

Soleirolia

(Soleirolia soleirolii, Helxine soleirolii)

Polštářovité porosty drobných lístků mohou posloužit dvojím způsobem. Jejich neokázalý půvab vynikne v jednoduchých květináčích, přes jejichž okraj vystrkují zelené prstíky. Mohou také pokrýt zeminu pod vyššími rostlinami jako koberec. Je vyšlechtěna řada kultivarů, barvu lístků si proto můžeme vybrat od svěže zelené přes žlutavou až po sytě tmavé či sivé odstíny. Rostlině svědčí rozptýlené světlo, prospívá v teple i při i nižší teplotě, jen nesmí zmrznout. Propustný substrát udržujeme stále mírně vlhký, prospěšná je i vyšší vzdušná vlhkost a rosení. Rostlinu lze snadno množit dělením trsů, zakoření i poléhavé lodyhy, pročež se nabízí jednoduché hřížení: Výhony navedeme do sousedního květináče a necháme je zakořenit.

Kalísie plazivá

(Callisia repens)

Výhony hustě pokryté drobnými, svěže zelenými nebo panašovanými lístky jsou až 60 cm dlouhé, větvené a rostou velmi rychle. Díky tomu si můžeme každých pár let vypěstovat novou rostlinu z vrcholových řízků, které se velmi ochotně ujímají a pouštějí kořínky ve vodě i v substrátu (na jeho typ není rostlina náročná, poslouží jakýkoli pro pokojovky, nebo kompost). Tato obnova může být výhodnější než přesazování starší rostliny, jejíž výhony časem i při dobré péči poněkud olysávají. Aby bujně rostla, potřebuje však co nejvíce světla. Nevadí ani přímé slunce – naopak, sluneční koupel má ráda. Teplota by ani v zimě neměla klesnout pod 16 °C. Substrát udržujeme od jara do podzimu vlhký. V zimě kvůli nižší intenzitě světla aktivita rostliny klesá, proto ho necháme mezi zálivkami vždy trochu proschnout. Nenáročná rostlina se celkem dobře vyrovná i se sušším vzduchem, časem jí však mohou zasychat lístky. Vlhčí vzduch podpoří její svěžest i bujný růst.

Fíkovník šplhavý

(Ficus pumila)

Poléhavé výhony tohoto půvabného fíkovníku jsou až 60 cm dlouhé. Nesou drobné lístky, které mohou být zelené nebo panašované, bíle či krémově zdobené. Budou splývat z vyšší nádoby či závěsného košíku nebo šplhat po opoře, pokud je na ni navedeme. Na rozdíl od ostatních druhů fíkovníků je třeba ho chránit před přímým sluncem. Má rád teplo a vyšší vzdušnou vlhkost. Substrát udržujeme stále mírně vlhký, vhodná je směs pro pokojovky s rašelinou nebo domácí směs kompostu, listovky a perlitu. Snadno ho namnožíme pomocí vrcholových řízků.

Fíkovník drobnolistý

(Ficus benjamina)

Navzdory jménu má listy větší než předchozí druh, působí však lehce a vzdušně, obzvlášť pak variety s panašovanými listy. Časem může dorůst téměř dvoumetrové velikosti a snadno ho vytvarujeme do podoby stromku. Každoroční přesazování naštěstí není nutné, fíkovníku prospívá dobře prokořeněná pěstební nádoba. Vyžaduje dostatek světla, nevadí mu ani troška přímého slunce. Díky kožovitým listům umí šetřit vodou a je méně náročný na vlhkost vzduchu nežli předchozí druh. Ovšem pozor na přelévání – zaléváme až ve chvíli, kdy horní polovina propustného substrátu proschne.

Ledviník ztepilý

(Nephrolepis exaltata)

Velmi oblíbená pokojová kapradina má listy až přes metr dlouhé, avšak úzké a dělené. Jako svěží záplava mohou splývat z polic, květinových stolků či závěsných košíků a zkrášlit i stinnější místa, neboť nejsou náročné na osvětlení. Jejich barva je sytě či světle zelená, podle kultivaru, listy mohou být i zkadeřené. Pozor na to, že pokud na jejich spodní straně objevíme pravidelně rozmístěné hnědé tečky, nejedná se o škůdce, ale o výtrusnice s výtrusy, kterými se kapradiny množí (nepatří mezi kvetoucí rostliny, ale evolučně starobylejší flóru).

Rostlině se daří při pokojové teplotě, snese i chladnější podmínky – pod 10 °C by však teploměr klesnout neměl. Chráníme ji před průvanem a náhlými změnami teplot. Pozor také na to, že čím je teplota nižší, tím méně vody kapradina vypije. Před zálivkou proto necháme vrchní část substrátu proschnout. Na vzdušnou vlhkost je ledviník méně náročný než jiné druhy pokojových kapradin, přesto vyšší vlhkost uvítá a odvděčí se krásnými, zdravými listy.

Substrát je vhodný mírně kyselý, s podílem rašeliny. Můžeme použít substrát pro pokojovky s nižším pH, substrát pro kyselomilné rostliny nebo namíchat směs rašeliny či kyselejší listovky, kompostovaného jehličí či borky a písku či perlitu. Zaléváme měkkou vodou a hnojíme hnojivem bez vápníku. Přesazovat můžeme jen jednou za dva až tři roky, ledviníku vůbec nevadí květináč prorostlý kořeny. Přitom ho můžeme namnožit rozdělením trsu. Snadno se množí také dceřinými rostlinkami, které vyrůstají na tenkých šlahounech.

Areka

(Chrysalidocarpus, Areca lutescens)

Klenuté listy madagaskarské palmy se rozvíjejí do vějíře zelených paprsků. Právě díky hluboce roztřepeným listům a štíhlé siluetě působí palmy elegantně a vzdušně, i když mohou dorůst značných rozměrů. Areková palma, zvaná pro zabarvení stonků též zlatá, zvolna dosahuje až výše 1,5 m. Takto vzrostlá je již nápadným solitérem, avšak stále působí jemně a měkce. Daří se jí na rozptýleném světle a při pokojové teplotě – ta by neměla klesnout pod 13 °C.

Substrát jí svědčí propustný, poslouží speciální substrát pro palmy nebo směs vyzrálého kompostu a písku nebo perlitu. Zaléváme tak, aby byl mírně vlhký. V zimě, zvláště pokud je teplota nižší, ho necháme občas lehce proschnout. Kráse i zdraví palmy prospěje vyšší vlhkost vzduchu a také časté rosení. Jemná vodní mlha osvěží listy a poslouží jako prevence před napadením sviluškou, která palmu pěstovanou v příliš suchém vzduchu často napadá.

Přesazovat stačí jen jednou za dva roky, nejlépe zjara. Při té příležitosti můžeme palmu namnožit dělením trsů – oddělky by měly být alespoň 30 cm vysoké, s dobře vyvinutými kořínky. Pokud je rostlina již příliš velká, vyměníme pouze svrchní vrstvu zeminy a dbáme na pravidelné hnojení od jara do podzimu. Spodní listy, které při růstu postupně usychají, průběžně odřezáváme.

DOBRÉ RADY

Drobné listy je obtížné zbavovat prachu hadříkem nebo houbičkou. Snáze je očistíme pravidelným rosením, které jim navíc velmi prospěje. Vhodná je měkká, nejlépe dešťová voda.