Pěstování sukulentů
Sukulent má původ ve slově succulento, šťavnatý. A je jménem, které zahrnuje rozmanité rostliny z různých částí světa. Jedno mají společné – jsou stvořeny k životu v suchých oblastech, umějí obdivuhodně hospodařit s vodou a schraňovat si zásoby na horší časy. Proto jsou jejich listy macaté, dužnaté, zkrátka šťavnaté. Díky tomu je nemusíte (ba přímo nesmíte) příliš hojně a často zalévat. Základem úspěchu je propustný substrát a dostatečně velké odtokové otvory ve dně pěstební nádoby. Můžete buď zakoupit speciální substrát pro kaktusy a sukulenty, nebo jim namíchat vlastní. Receptů je řada, méně náročným druhům obvykle postačí polovina písku, čtvrtina kompostu a čtvrtina zahradní zeminy (třeba krtince). Jako drenáž na dně poslouží i úlomky dřevěného uhlí, drobný štěrk nebo perlit, který lze zakoupit v zahradnických potřebách.
Pokud máte vhodný substrát a nenecháte stát vodu v podmisce, nehrozí ani přelití, ani nedostatek vláhy. Nejvíce vláhy rostliny potřebují na jaře a v první půli léta, kdy rostou. Poté spotřeba vody klesá – za horkého léta velkou žízeň paradoxně nemají. Nerostou již a ztrátám vody se umějí bránit. A pokud zimu přečkávají na chladnějším místě, což řadě druhů svědčí, nepotřebují zálivku téměř žádnou.
Pohled do nitra
Havortie jsou sukulentní rostliny pocházející z Afriky. Kvetením nezaujmou, zato celoročně zdobí interiér díky dužnatým, do růžice úhledně uspořádaným listům. Mezi nejatraktivnější patří druhy s průsvitnými listy, jako je Haworthia cooperi. Jen lehce průhledné konce listů mívá Haworthia cymbiformis zvaná člunkovitá, zajímavá také tvarem. Ovšem i neprůhledné havortie stojí za to pěstovat. Velmi dekorativní je Haworthia fasciata čili zebra, s listy tmavozelenými, bíle zdobenými. Bílé kropení najdete i u dalších druhů. V přírodě se havortie často uchylují pod ochranu větších rostlin, přímé slunce jim proto nesvědčí – alespoň ne to za sklem. Venku, na čerstvém povětří, jim naše středoevropské sluneční paprsky neublíží. Velmi snadno je namnožíte dceřinými růžicemi, které vyrůstají okolo matečné rostliny. Stačí je odloupnout a vysadit – často již mají vlastní kořínky.
Kvetoucí kameny pocházejí z afrických pouští
Malá okénka, kterými můžete nahlédnout do samého nitra rostliny, mají i jedinečné sukulenty rodu Lithops zvané kvetoucí kameny. Pocházejí z afrických pouští a před spalujícím horkem se chrání tak, že tráví většinu času zavrtané v písku. Ven vykukuje jen plochý vršek dužnatých listů, které vypadají jako kamínky. Mají nenápadnou barvu pouště a tu a tam průhledné okénko. V létě jim svědčí co nejvíce slunce, milují čerstvé povětří. V zimě jim dopřejte odpočinek při teplotě kolem 10 °C. Po něm zjara uprostřed starých, odumírajících listů vyraší nové. A poté kámen rozkvete.
Sedum morganianum
Hravé tvary
Sukulent zvaný opičí ocásek čili Sedum morganianum pochází ze slunného Mexika. Hustě olistěné ocásky svěže zelené barvy mohou být u starších rostlin velmi dlouhé a v závěsném košíku vytvoří rozpustilou podívanou. Aby z něj splýval bohatý trs, vysaďte více rostlin vedle sebe. Nebo k původní přidejte řízky, pár centimetrů dlouhé kousky stonků, které ochotně zakoření. Kořínky mohou zapustit i jednotlivé drobné lístky.
Při dostatku světla ocásky prospívají i celoročně v pokoji. Pokud však můžete, dopřejte jim v létě letnění a v zimě teplotu 10–15 °C – takový režim udělá dobře téměř všem sukulentům.
Tlustice vejčitá
Tlustice vejčitá (Crassula ovata) je známou a oblíbenou sukulentní pokojovkou i přenosnou rostlinou. Pěstovat můžete i méně obvyklé odrůdy. Půvabná a pro milovníky Středozemě obzvlášť zajímavá je například varieta Hobbit. Červené zdobení listů bude tím výraznější, čím více slunce tlustici dopřejete.
Aeonium arboreum
Růži připomíná Aeonium arboreum, zvláště pokud si vyberete variety s červeně či fialově zbarvenými listy. Sukulent oblíbený ve Středomoří můžete pěstovat nejlépe jako přenosnou rostlinu – letnění jí velmi svědčí. Z jedné rostliny si velmi snadno vypěstujete řadu dalších – stačí růžici, nebo dokonce jediný její lístek spodní bází zanořit do lehkého, mírně vlhkého substrátu. Předtím však nechte ranku po odlomení nebo uříznutí zaschnout.
Conophytum bilobum
Pokud byste si chtěli vypěstovat zelené srdce, můžete vyzkoušet Conophytum bilobum. Tedy spíše srdíčko, tento romanticky tvarovaný sukulent dorůstá nejvýše 5 cm. Pokud mu v létě dopřejete co nejvíce slunce a v zimě odpočinek na světlém, chladném místě, mohou se uprostřed srdce objevit až 3 cm velké, žluté květy.
Kalanchoe tomentosa
K pohlazení vybízí kolopejka Kalanchoe tomentosa, zvaná pro svůj plyšový vzhled pandí rostlina. Tato sametová srst jí pomáhá chránit před vysušujícím sluncem, takže listy nemusí mít tak macaté, jak tomu u sukulentů bývá. Pochází, stejně jako ostatní kolopejky, z Madagaskaru.
Albuca spiralis
Pěstování takzvané kapské hvězdy, cibuloviny jménem Albuca spiralis, je trochu složitější než u předchozích druhů. Přirozený cyklus rostlině ukládá, aby v létě odpočívala skryta v cibuli a v zimě rostla a kvetla. Jenže krásně kroucených listů se dočkáte jen na plném slunci, jinak vyraší pouze tenké, rovné a neduživé lístky. Může se však podařit cyklus rostlině trochu posunout a ze zelených spirálek se těšit zjara. Probudí ji teplo a zálivka. Některé rostliny mohou růst a kvést i poněkud nepředvídatelně – záleží na tom, co zažily předtím, než jste je zakoupili.
Titulka Receptář – Speciál 1
Zdroj: Časopis Receptář
