Mochyně židovská třešeň (Physalis alkekengi)

Židovská třešeň a peruánská mochyně aneb lampionky ozdobné i jedlé

Nafouklé kalichy ukrývají kulatý plod. Zářivě oranžové lampionky židovské třešně se krásně vyjímají v suché vazbě, plody mochyně peruánské potěší pro změnu chuťové buňky.

Z čeho si doma děláte zimní pracholapky? Já nikdy neodolám a vždycky nějakou tu suchou kytici uchmoustám – třeba to je jen srpek, kytka až graficky dekorativní. Velmi často s námi přežívaly zimu i židovské třešně.

Baňaté „lampionky“

Oficiálně, po botanicku, se oranžovým lampiónkům říká mochyně židovská, Physalis alkekengi. Kdybyste ono rodové jméno Physalis vyslovili správně, tj. fýzális, byli byste na stopě původu jména. Řecké fýsa označuje nějakou baňatou nádobu nebo měch, vak. Nebo jinak: Fýseo je sloveso, znamenající nafukuji. A nafouklé – to tedy židovské třešně jsou. Je třeba to ovšem upřesnit. To oranžové, nafouklé, je srostlý kalich. Vlastní plod je až uvnitř onoho balonku, a je jím (jak je obvyklé u lilkovitých rostlin, kam mochyně patří) bobule. Druhové jméno, alkekengi zase prozrazuje něco o jejím původu. Tím je patrně Středozemí a zejména Blízký východ. Arabský název mochyně totiž zněl nějak jako algekéngi a kořeny snad měl i v řečtině ve výrazu halikakabon. Slovo kakabon prý znamenalo hrnek – a ten zase připomínal nafouklý kalich mochyně. Tak se to alespoň domnívá pan Miroslav Šmíd, autor Průvodce botanickými názvy rostlin.

Mochyně z babiččiny zahrádky

Mochyně židovská třešeň (Physalis alkekengi) má lampionky výrazně oranžové.Mochyně židovská třešeň (Physalis alkekengi) má lampionky výrazně oranžové.Autor: Bildagentur Zoonar GmbH / Shutterstock.com

Mochyně židovská, lidově zvaná židovská třešeň, bývala hojně pěstovaná v našich zahradách. Tam, kde byla jednou vysazena, se obtížně likvidovala, protože se dobře šíří vegetativně podzemními oddenky. Zavlečena byla do zahrad a pak do volné přírody nejen u nás, ale i v Severní Americe.

Jak se sluší na lilkovité rostliny, tak i mochyně je celá jedovatá – nejméně ovšem ve zralých plodech. V pletivech jsou jedovaté laktony (např. fysalin) a v oddencích alkaloidy. V podstatě to ale není rostlina nebezpečná; uškodit mohou jen nezralé plody a ne příliš. Nejvýš se dostaví žaludeční nevolnost a zvracení.

Bobule s chutí ananasu

Zmínka o jedovatosti ovšem neplatí o zralých plodech amerických mochyní, zejména pak o ovocnářsky významné mochyni peruánské, Physalis peruiviana.

obrázek z archivu ireceptar.czmochyně peruánská (Physalis peruviana)Autor: Archiv ireceptar.cz

I tato mochyně má obdobný plod, bobuli uzavřenou ve srostlém blanitém kalichu. Takový lampionek je ale mnohem menší než u židovské třešně. Je to ale rostlina jen jednoletá (židovská třešeň je vytrvalá až příliš!). Pěstují se nejen v Jižní Americe, ale zejména v Africe a v jiných teplých oblastech.

Zralé bobule peruánské mochyně jsou žlutooranžové, o něco menší než u mochyně židovské. Chutnají sladkokysele, šťavnatě, někdo dokonce tvrdí, že mají chuť ananasu. Konzumují se syrové, ale i rozmanitě upravené (kandované, zavařené). Obsahují kupodivu dost vitaminu C a dokonce i provitamin A. K nám se občas dovážejí, a na teplém a slunném místě si je můžete dokonce i vypěstovat.

Akční letáky