Řasy se vyskytují v každém jezírku, jsou užitečnou součástí jeho ekosystému. Ovšem nadbytek živin a slunce může vést k tomu, že se přemnoží a jezírko přestane být pěkné na pohled. Vláknité řasy zvané žabí vlas vodu nekalí. Naopak, pomáhají ji čistit. Ale pokud se příliš namnoží, nepůsobí zrovna vábně. Z hladiny je však velmi snadno odstraníme rukou nebo hráběmi, lze je navinout na hůl. Po vytažení je položíme na břeh co nejblíže k vodě a ponecháme je tam přes noc. Poskytují totiž útočiště mnoha drobným živočichům, které jsme s řasou bezděčně vytáhli také. Díky zastávce na břehu se bude moci vodní drobotina vrátit zpět do vody. Poté můžeme žabí vlas použít jako luxusní přísadu do kompostu. Kalnou zelenou vodu způsobují jednobuněčné řasy tehdy, když je jich příliš mnoho. Ty už tak snadno a okamžitě zredukovat nejde. Existuje však několik metod, které je udrží na uzdě a nastolí v jezírku přírodní rovnováhu, kterou potřebujeme.

Polostín pomáhá

Vodu udržíme průzračnou mnohem snáze, pokud do ní sluneční paprsky nebudou pražit po celý den. Ideální místo pro jezírko je proto v blízkosti stromů, kde mu to obvykle velmi sluší, nikoli na nejslunnějším místě zahrady. Jestliže se nad něj rostoucí větve natahují, není třeba jim bránit – polostín mírní přehřívání vody. Vyšší teplota a hojnost slunce podporuje především bujení řas, které se pak velmi rychle množí. Bahenní rostliny se snadno vyrovnají i s polostínem, díky němu posuneme výhodu na jejich stranu. Pravda, na podzim se listy opadavých dřevin snášejí na hladinu, ale to lze snadno vyřešit: jezírko buď dočasně překryjeme sítí, nebo je včas sbíráme z hladiny. A trocha listí, která vždy i přes naši snahu klesne ke dnu, poslouží zimujícím larvám vážek jako peřinka.

Když jezírko nestíní stromy ani keře, hladinu před přehřátím ochrání alespoň pohledné listy plovoucích rostlin. Mezi nejoblíbenější patří lekníny, které jezírko ozdobí i nádhernými květy. K dispozici máme široký výběr kultivarů odlišného vzrůstu, můžeme proto zvolit takové, které dohromady zaberou nejvýše dvě třetiny hladiny. Zbylá třetina by měla zůstat volná, kvůli vzhledu i podvodnímu životu, který rovněž potřebuje svůj díl světla. Lekníny mají rády vodu stojatou a teplejší. Do stinnějších zákoutí nebo do vody v pohybu se více hodí rovněž pěkně kvetoucí stulíky.

Přirozená filtrace

Lekníny a stulíky, jejichž listy spočívají na hladině, prospívají čistotě vody nejen stíněním. Stejně jako všechny vodní a bahenní rostliny z vody čerpají živiny. Odebírají tak potravu řasám a sinicím, které pak nemají prostor pro růst a množení. Čím více bujně rostoucích rostlin zdobí břehy jezírka, tím lépe. Nejvýkonnější, a přitom velmi pohledné druhy, jako jsou kosatce a orobince, můžeme snadno namnožit dělením trsů a zaplnit jimi volná místa. I z toho důvodu je praktické pěstovat je v děrovaných plastových koších, které spočívají na stupních tvořících břehy jezírka. Lze je však vysadit i volně na mělčinu, kde se budou samy rozrůstat. Běžným materiálem, ve kterém koření, je kačírek (výjimkou jsou lekníny a stulíky, kterým svědčí spíše kořenění v těžším, jílovitém substrátu). Můžeme však alespoň ke kořenům přidat sice dražší, ale velmi prospěšný zeolit. V drobných kanálcích této porézní sopečné horniny se výtečně daří užitečným bakteriím, které jsou pro čistotu vody rovněž nesmírně důležité.

Neviditelní pomocníci

Vodu nečistí pouze rostliny, ale také miliardy neviditelných pomocníků – bakterií, které zpracovávají organické látky. Pro tento účel jsou dokonce pěstovány speciální kultury vhodné do jezírek. Prodávají se v suchém, neaktivním stavu, kdy vypadají jako prášek, ovšem ve vodě ihned ožijí. Jejich aplikace je prospěšná především při nastartování nově založeného jezírka, kdy se rostliny teprve rozrůstají. Poté už užitečné bakterie prosperují samy. Za horkého léta však můžeme průzračnost vody i nadále posilovat dalšími dávkami bakterií podle návodu. Speciální bakteriální kultury slouží přímo k potlačení výskytu řas a znovunastolení přírodní rovnováhy.

Voda v pohybu

Výše uvedené metody pomáhají, i když máme jezírko bez čerpadla. Pokud však chceme mít vodu stoprocentně čistou za všech okolností, je třeba ji uvést do pohybu. Rostliny z ní budou živiny odčerpávat ještě efektivněji, užitečnou roli hraje i samotné prokysličení. Především však můžeme využít různé filtrační systémy. Zatímco mechanické jen zachytávají nečistoty, biologické jsou líhní užitečných bakterií. Děje se v nich to samé co ve zdravém jezírku, ale mnohem intenzivněji.

Vodu, kterou vedeme zpět, využijeme na tvorbu malých vodopádů nebo vodotrysků. Jsou nejen příjemné na pohled a na poslech, ale vodu pomáhají okysličovat.

Část vody můžeme nasávat skrze hladinový skimmer, který pomáhá včas odstraňovat spadané nečistoty. O vodní drobotinu se bát nemusíme. Bruslařky brázdící hladinu dobře cítí pohyb vody a do skimmeru se vtáhnout nenechají. A větší obyvatelé jezírka do něj mohou lézt dokonce schválně, aniž by jim ublížil – skokani ho používají jako příjemnou vířivku s občerstvením (utonulý hmyz se do něj stahuje z celé hladiny). Ovšem pokud žáby do jezírka zjara nakladou vajíčka, je třeba skimmer dočasně vypnout, aby nenasál malé, čerstvě vylíhnuté a ještě nezkušené pulce. Oni na oplátku očistí od řas všechny stěny i ponořené rostliny.

Zcela nezbytná je filtrace tehdy, když v jezírku chováme ryby. S nimi je udržení čistoty obtížnější, zároveň je kvalita vody důležitá i kvůli jejich zdraví.

UŽITEČNÉ RADY

  • Doplňování jezírka dešťovou vodou je vhodné nejen z ekonomických důvodů. Díky tomu, že je měkká a neobsahuje tolik minerálů, nepodporuje ani množení řas. Do jezírka můžeme zavést přepad z nádrží na dešťovku, kterou zachytáváme na střechách.
  • Radost i užitek přinese solární vodotrysk, který lze okamžitě vypustit na hladinu. I na jezírku bez čerpadla tak uvedeme alespoň trošku vody do pohybu, přispějeme k jejímu okysličení a potěšíme i svoje smysly.

Pokud má jezírko strmý břeh, můžeme k němu připevnit alespoň speciální kapsy pro vodní rostliny, které nahradí pěstební nádoby. Umožní pěstování bahenních rostlin, jezírko zkrášlí a učiní ho bezpečnějším – zabrání utopení drobného zvířectva, neboť po nich nesklouzne jako po fólii.

Zdroj: Časopis Receptář