Juka vláknitá (Yucca filamentosa)
Zdroj: Cristina Ohler / Shutterstock.com

Juka vláknitá: Zatoulaná exotická kráska. Měli byste ji mít na zahradě!

U četných rostlin na české i moravské zahradě pozorujeme, že jsou výrazně odjinud. Mnohé z nich jsou v našem klimatu nespolehlivé a více let venku nemusí vydržet. O juce to však neplatí.

Rodové české jméno juka vláknitá (Yucca filamentosa) je pouhým přepisem toho vědeckého. Druhové jméno je pak překladem latinského filamentum, tedy vlákno. To však nehledejme v květu rostliny, nýbrž v listu. Juka vláknitá se u nás pěstuje již více než sto let a vysloužila si honosné lidové jméno – říká se jí palmová lilie, i když s palmou ani s lilií nemá pranic společného.

Vznešené příbuzenstvo

Rod juk patří do podčeledi agávovitých. Agáve i dracény dobře známe, ovšem jako rostliny kbelíkové, které vyžadují bezmrazé přezimování. Juk je do padesáti druhů a divoce rostou všechny v Americe. Nejseverněji právě juka vláknitá. Její areál ve střední a jihovýchodní části USA sahá od států Missouri a New Jersey po Floridu. Nejvíce druhů juk ovšem roste v Mexiku, odkud se některé dostávají až na severní okraj Jižní Ameriky.

Z hlediska nenáročného pěstování u nás je ovšem možno doporučit pouze juku vláknitou, která má přízemní listovou růžici. Jiné druhy mají často efektní, různě vysoký kmínek. Venku se někdy i u nás zkouší pěstování druhů Yucca flaccida či Y. glauca, ale ty jsou náchylné k vyhnívání ve středu listové růžice a k vymrzání. Typickými přenosnými rostlinami v nádobách, které musíme zimovat v bezmrazém prostředí, jsou tak třeba Yucca aloifolia, Y. elata, Y. elephantipes, Y. gloriosa nebo Y. rostrata.

Na vaší zahradě můžete juku vysadit v podstatě kamkoliv. Exotický vzhled juky navozuje zejména její květenství Zdroj: profimedia.cz

Nepřehlédnutelný květ

Na celé rostlině vidíme, jak se přizpůsobila až polopouštnímu klimatu. Juka vláknitá má 40 až 60 cm dlouhé mečovité listy, které jsou velmi tuhé, šedozelené, široké asi 3 cm a vydrží i přes zimu. Jsou zakončeny špičatým roztřepením, z něhož se stejně jako z listových okrajů odlupují vlákna. Starší listy poléhají k zemi. Listy jsou nahuštěné v přízemní růžici, k níž během let přirůstají další růžice, a tak vzniká nepřehlédnutelný porost. Exotický vzhled však navozuje zejména květenství. Od druhé poloviny června do srpna vyrůstá skoro z každé dobře narostlé listové růžice bezlistý rozvětvený stvol do výše i přes 1,5 m. Ten je zakončen až 90 cm dlouhou latou s desítkami květů, jež jsou krémově bílé, zvonkovité, otočené k zemi, velké 3 až 6 cm.

Skromná, ale rozpínavá

O málokteré zahradní rostlině se dá říct, že je tak tolerantní k pěstitelským chybám i k víceleté chybějící péči jako právě tato juka. Jinak řečeno, je docela umění ji zahubit. Důležité je jen najít pro ni na plném slunci nezamokřené místo, což je vzhledem k původu druhu pochopitelné. Ideální je půda lehká a nepřehnojená, ovšem je dobře, když obsahuje dostatek vápníku.

Musíme si také uvědomit, že i přes svůj vzhled narůstá docela rychle a je třeba jí věnovat prostor alespoň čtverečního metru, jinak bude okolní vegetaci utlačovat. Když je půda na zahradě vysloveně jílovitá a sléhavá, je vhodné drenážovat. Vyhloubíme tedy jamku 30 až 40 cm hlubokou a vysteleme ji štěrkem nebo i stavebním odpadem. Přidáme též písek, aby jíl mezery ve štěrku neucpal. Snažíme se nějak zabezpečit i odtok vody, aby nevzniklo podzemní jezírko. Nejlépe se to podaří ve svahu nebo je možno pro juku udělat zvláštní kopeček. Je třeba dodat, že tato juka vydrží dlouho i ve stínu či na jinak nevhodném místě. Ale nepokvete, což je škoda.

Juka patří k oblíbeným mrazuvzdorným trvalkám. Juka patří k oblíbeným mrazuvzdorným trvalkám. Zdroj: Alena Brozova / Shutterstock.com

Výsadba

Juku vláknitou můžeme vysadit kdykoli, poněkud nevhodné je to jen v době kvetení a při blátivém podzimním počasí. Nejlepší umístění je na svahu obráceném k jihu. Když jí pak najdeme místo v jeho horní části, vypadá rostlina v květu ještě vyšší a její exotická krása se prohloubí. Je trochu škoda dávat do sousedství juky vláknité vyšší trvalky s „normálním olistěním“.

Pokud tedy pro ni nenajdeme přímo solitérní umístění, vysazujeme do její blízkosti nízké okrasné trávy, pryšce, pelyňky, šedé poléhavé jalovce, rozchodníky a jiné nízké suchomilné rostliny a pochopitelně i opuncie. Zvláštnost místa pak podtrhnou omšelé oblé kameny i šlapáky a štěrková drť vhodné barvy.

Jak ji množit

Opylování v domovině zprostředkuje jedině „juková můra“. Tento noční motýlek klade vajíčka přímo do květů a přičiní se o jejich opylení. Vylíhlé larvy se živí sice semeny, ale vždy nějaká v suchých tobolkách ponechají. Tato spolupráce dobře funguje v Americe. U nás však zmíněná můra nežije, a plodů se tedy nedočkáme, nemusíme si ovšem s namnožením rostliny dělat starosti.

Boční růžice totiž pravidelně přirůstají a dají se oddělovat. Občas je tedy možno celou rostlinu vyrýt, a hned máme nových sazenic až nadbytek. Tuto operaci je nejlépe udělat koncem jara nebo v srpnu. Řezné rány na tlustých kořenech je dobře začistit nožem a nechat několik dnů zaschnout, případně ještě poprášit dřevěným uhlím. Oddělky vysazujeme těsně pod povrch půdy a trochu zalijeme jen tehdy, když je půda silně vyschlá. Musíme ovšem počítat s tím, že slabší oddělky vykvetou třeba až za tři roky.

Aby juka vypadala stále dobře, odstříhávejte staré, suché spodní listy. Aby juka vypadala stále dobře, odstříhávejte staré, suché spodní listy. Zdroj: profimedia.cz

Péče

Pokud je juka vláknitá vysazena na vhodném místě, stačí průběžně dělat jen obyčejné pletí, rostlinu nezaléváme. Po odkvětu vyřežeme co nejníže u země všechny květní stvoly, žádné speciální zimní ochrany není třeba. Na jaře je pak i z estetického hlediska třeba odstříhat uschlé či uhnilé listy, protože právě odkvetlá růžice odumírá. Po mnoha letech juka někdy přestává kvést, pak je třeba ji na jaře mírně přihnojit minerálním nebo i organickým hnojivem. Když to nepomůže, rostlinu vyryjeme a půdu vylepšíme. kromě základního druhu existuje i odrůda s načervenalými listy a také panašovaná odrůda (Gold Heart), u níž je uprostřed listu světle žlutý pruh, zatímco okraje jsou zelené. Tyto formy vypadají poněkud vyumělkovaně a nepřírodně. Nejlépe se tedy hodí na zvláštní místo buď samostatně, nebo třeba do středu vyvýšeného záhonu s letničkami (lázeňská úprava). Pěstování se od základního druhu neliší, jen tyto odrůdy poněkud méně rostou.

Nejen krásná

Ve své domovině se juky nepěstují jen pro krásu. Z jejich vláken se dají splétat provazy nebo rohože i hrubé koberce. Také u nás se prodávají potravní doplňky připravené z drceného kořene teplomilného druhu Yucca schidigera. Jdou z něj udělat i mýdla a šampony. Někdy se v Karibiku setkáte se slovem yuca i na jídelníčku. Na talíř ovšem nedostanete kořen některé druhu juky, ale maniok. Tato hlíza chutná našinci nevalně, je moc škrobovitá.

KDE A V JAKÝCH PODOBÁCH JI MŮŽETE POTKAT

Juky v suchých polopouštních oblastech mohou být vzhledem ke své mohutnosti i dominantami krajiny. V bezmrazém klimatu bývají mnohaleté exempláře ozdobou botanických zahrad, jinde je nalezneme v nádobách jako přenosnou zeleň.

logo receptář logo receptář Zdroj: Časopis Receptář

Zdroj: Časopis Receptář

Akční letáky