Pojmenování prvosenka bylo v 19. století převzato z polštiny.
Latinské primus ve vědeckém jménu rodu Primula také upozorňuje, že rostlina na jaře kvete jako první. U nás to sice nebývá tak úplně pravda, ale petrklíče jsou každopádně významným symbolem jara, a tím také Velikonoc. Vidíme je proto na pohlednicích a zdobily se jimi i věnečky.
Co mají společného
Rod Primula (česky prvosenka) čítá na 550 druhů rozšířených takřka výlučně v Evropě a Asii. V teplých oblastech jde o rostliny převážně horské. Skoro všechny jsou vytrvalé byliny a také se navzájem dost podobají. Z podzemního oddenku vyrůstá u země listová růžice s nedělenými, podlouhle vejčitými listy, a z ní pak bezlistý stvol zakončený nejčastěji okoličnatým květenstvím. Úhledné květy mají zvonkovitý nebo číškovitý tvar. Morfologickou zvláštností je různočnělečnost (heterostylie). Na jedné rostlině jsou všechny květy s dlouhými čnělkami a krátkými tyčinkami, na jiné nalezneme naopak jen květy s krátkými čnělkami a dlouhými tyčinkami. Jde o jakousi pojistku proti samoopylení. Intenzivní vegetaci prvosenek ukončuje v létě tvorba plodů, jimiž jsou nepříliš vzhledné suché tobolky. Semena v nich obsažená neměří ani 2 mm.
U nás se vyskytuje roztroušeně od nížin po podhorské oblasti až do nadmořských výšek kolem 800 m. I na větších územích přitom docela chybí, třeba v podhůří Šumavy, Krušných a Jizerských hor nebo na Českomoravské vrchovině.
Kde ji hledat
Prvosenka jarní roste na teplejších a sušších místech. Jsou to nepřehnojené a kulturními druhy trav ještě neoseté louky, extenzivní ovocné sady, meze a remízky. Často se vyskytuje i ve světlých dubohabrových lesích. Upřednostňuje vápencové podloží. Stěží ji najdeme ve stinných jehličnatých lesích, v hlubokých chladných údolích, na mokrých loukách a pastvinách, na vysloveně kyselých půdách a v periodicky zaplavovaných luzích. Čím je místo výskytu více zastíněné, tím je vitalita rostlin menší a květů ubývá. To je třeba si uvědomit i při zahradním pěstování. Na optimálních místech může být tento petrklíč v jarním období dominantním druhem, když na čtverečním metru roste třeba i třicet nebo více rozrostlých trsů. Takový porost někdy vydrží desítky let. Současné hospodaření petrklíčům bohužel příliš nesvědčí. Neblahé je rozorávání luk a osévání pícninářskými travami, používání herbicidů, intenzivní sečení a hnojení. Nikdy nekosené louky zarůstají keři tak silně, že nakonec prvosenky zmizí.
Jako lék i do kuchyně
Petrklíče se od středověku často využívají nejen z okrasného hlediska. Tak známý Mattioliho herbář z 16. století doporučuje přiložit květ na bodnutí od štírů, pavouků a sršňů. Květy se přidávaly do vína, medoviny, octa, sirupů, listy a květy se pojídaly i samostatně jako salát. V kosmetice se pak květy užívaly do koupelí a také jako přeliv na vlasy či k odstraňování vrásek nebo na kloktání.
Z farmaceutického hlediska je u našich prvosenek nejdůležitější obsah saponinů (prvosenka vyšší jich má méně). Kořeny jich sice obsahují více než květy, ale kvůli ochraně rostlin je nelze v léčitelství používat.
Z prvosenky jarní si můžeme připravit čaj s nasládlou chutí a vůní, neměl by se ovšem pít dlouhodobě. Květenství bez stvolů se sbírají za suchého počasí na počátku rozkvétání. Sušíme je ve stínu do teploty 40 °C, květy nesmějí zezelenat ani jinak měnit barvu. Často jsou součástí čajových směsí, zejména s plicníkem, podbělem, třezalkou, levandulí, kozlíkem, lékořicí.
Prvosenka jarní
PRVOSENKA JARNÍ
(Primula veris, syn. P. officinalis)
Lidově se jí říká také kropáček nebo májový petrklíč. Plně sice opravdu nakvétá v květnu, ale první květy nalezneme i dříve. Rostlina je vysoká 20–25 cm a její drobnější sytě žluté květy charakteristicky voní. Areál výskytu zahrnuje téměř celou Evropu vyjma krajního severu a části Středozemí. Zasahuje částečně do Švédska, Norska, Anglie, Irska, do severního Španělska i části Itálie. Lze ji najít též na Balkánském poloostrově. Na východě roste prvosenka jarní daleko v Rusku, rozšíření pokračuje přes Turecko po severní Írán. Díky lidem se rozšířila i v Severní Americe, hlavně na jejím severovýchodě.
Prvosenka vyšší
PRVOSENKA VYŠŠÍ
(Primula elatior)
Někdy je zaměňována s prvosenkou jarní, ale květy obou druhů jsou zřetelně rozdílné. Prvosenka vyšší má květy sírově žluté, trochu větší a nevonící, rovněž kvete dříve než prvosenka jarní, již od března.
Světové rozšíření obou druhů je velmi podobné, ale prvosenka vyšší roste na stanovištích vlhčích a také někdy více zastíněných. Proto se s ní v teplých oblastech Čech a Moravy setkáme jen zřídka. Tento petrklíč roste zejména ve studenějších pahorkatinách a v podhůří. Jeho nejvyšší výskyt byl zaznamenán v Krkonoších – dokonce v nadmořské výšce 1350 metrů.
Místem výskytu jsou hlavně stále dostatečně vlhké, málo kosené louky, které dokáže v plném květu prozářit na dálku. Statné rostliny nalezneme také ve světlých listnatých nebo smíšených lesích. Upotřebení v léčitelství je stejné jako u předešlého druhu.
Prvosenka bezlodyžná
PRVOSENKA BEZLODYŽNÁ
(Primula acaulis, syn. P. vulgaris)
Pozná se od jiných prvosenek snadno, protože nemá lodyhu a květy vyrůstají jednotlivě na tenkých stopkách přímo ze středu růžice listů. Květy jsou světle žluté, rostlina je vysoká do 15 cm. Abychom ji mohli vidět v přírodě divoce růst, musíme se vypravit až na západní Slovensko, kde se objevuje na počátku dubna v nízkých řidších trávnících a na okrajích listnatých lesů.
Prvosenka lysá
PRVOSENKA LYSÁ neboli AURIKULE
(Primula auricula)
Poznáme ji snadno, dokonce i když nekvete, díky dužnatým a silným listům. Drobnější květy jsou sytě žluté, celá rostlina je vysoká nejvýše do 15 cm. Roste na Slovensku od Trenčianské Teplé a Sulova po Pieniny, Muráň a Slovenský ráj na lehce zastíněných, stále vlhkých ploškách a ve štěrbinách vápencových skal.
Prvosenka zoubkatá
PRVOSENKA ZOUBKATÁ
(Primula denticulata)
Má charakteristická kulovitá květenství, jež se během kvetení zvětšují až na 40 cm. Nejčastější barva je lila nebo bílá, nejpěknější ovšem výrazná červenofialová. Bylina je původní v podhůří Himálaje, proto se nemůžeme divit, že vyžaduje opravdu stabilně silně vlhké místo. Roste skoro sama v podhorských zahradách.
Prvosenka japonská
PRVOSENKA JAPONSKÁ
(Primula japonica)
Pochází opravdu z východní Asie. Patří k patrovitým prvosenkám. Na bezlistém stvolu vysokém i více než 40 cm bývá tři až šest přeslenů purpurově červených květů nad sebou. Daří se jí v těžší, velmi vlhké půdě. Vykvétá z prvosenek jako poslední – v červnu.
Jiné prvosenky
Mnohé jsou v přírodě vzácné a jejich pěstování není snadné. Patří sem třeba opravdu drobná růžová prvosenka nejmenší (Primula minima) ze sněhových polí a mechy porostlých skal Krkonoš a Tater. Prvosenka pomoučená (P. farinosa) je také velmi útlá rostlinka s růžově fialovým květem. Vzácně ji můžeme potkat na mokrých prameništích ve slovenských Karpatech. Podobná je jí vysokohorská prvosenka Hallerova (P. halleri). Ostře růžovou barvou na dálku vyniká rovněž vlhkomilná, velmi časně kvetoucí prvosenka růžová (P. rosea) z Himálaje.
Hybrid prvosenky bezlodyžné
Šlechtění
Snahou zahradníků vždy bylo křížit příbuzné druhy a získávat nové barvy, což se docela dařilo. Nejpěstovanější primulky jsou kříženci prvosenky jarní, vyšší a bezlodyžné. Mimo obvyklé žluté barvy nalezneme i květy bílé, růžové, červené, fialové, a dokonce i neobvyklé čistě modré. Navíc se objevují květy s obrubou či okem, květy zdvojeně plnokvěté, květy se zvlněným okrajem. Zahradní prvosenky se zvláště velkými květy se využívají jako předjarní hrnková dárková květina, odrůdy s menšími květy se vysazují ven.
Další skupina zahradních prvosenek je vyšlechtěna od prvosenky lysé a příbuzných druhů. Aurikule mají také různé barvy, nejvíce jsou oblíbené tmavě fialové. Konečně i u prvosenky zoubkaté a japonské je řada pozoruhodně vybarvených zahradních hybridů.
Zahradní prvosenky
Pěstování
Obecně platí, že petrklíče jsou ideální rostliny pro stále vlhké, mírně zastíněné zahrady s humózní půdou. Množíme je většinou opatrným dělením větších trsů, nové rostliny sázíme asi 20 cm od sebe. Množení semeny je sice také možné, ale dost zdlouhavé. Ačkoli semena mohou v přirozených podmínkách klíčit již na podzim, většina jich přezimuje a vzejde na jaře. V optimálních podmínkách se dokážou běžné zahradní prvosenky na místě během let samy semeny rozšířit v pěkný porost. Vzhledem k možnosti křížení nemusí mít ovšem nové rostliny shodnou barvu květů s původními. A pozor – velkým nepřítelem petrklíčů jsou slimáci.
Titulka Receptar 4
Zdroj: Časopis Receptář
