Kdyby se ve stavění skalek pořádala mistrovství, patřili by jejich čeští stavitelé mezi hlavní favority soutěže, ne-li rovnou mistry světa. Naši přední skalničkáři dotáhli budování skalek k takové dokonalosti, že se v zahraničí vžil pojem Česká skalka.

Pokud se do budování skalky pouštíte poprvé, nečekejte, že hned ta první bude dokonalá. Budování skalky je běh na velmi dlouhou trať. Věříme, že rady, které vám přinášíme, vám pomohou v začátcích. Pokud vás nádherný svět alpinek osloví, snadno pak najdete cestu k odborné literatuře či některému klubu skalničkářů.

Pravidlo jedné horniny

Skalka by neměla být přehlídkou kamenů, které jste posbírali v nejrůznějších koutech světa. Naopak: skalku by měl tvořit pouze jeden druh horniny – kvůli vzhledu i nárokům rostlin, které obvykle vyžadují buď bazický, kyselý, nebo neutrální podklad. Měla by také působit co nejpřirozeněji, jako b y na zahradě byla odjakživa. Jedině tak docílíte celkového harmonického a příjemného dojmu.Inspirujte se přímo v terénu: všímejte si, jak jsou kameny poskládány a zasazeny v zemi. Každá hornina má nejen svůj typický vzhled, ale i tvary a uspořádání.

Pro celkový dojem je velmi důležité umístění skalky. Pokud máte zahradu smírně modelovaným terénem, stačí, když vyberete vhodnou vyvýšenou část, či ještě lépe několik navazujících, které bude skalka kopírovat. V zahradě, jež leží v prudkém svahu, se uplatní spíše suché květinové zídky. Mohou zpevňovat terasy, což vypadá půvabně a zahrada je mnohem příjemnější, obyvatelnější a zajímavější. Ovšem na vhodném místě může být i v prudším svahu umístěná klasická skalka. V zahradách zcela rovných vypadají zase dobře a přirozeně takzvané spárové skalky.

Tip redakce: jak vyrobit dokonalou patinu

K přirozenému působení skalky přispějí rovněž kameny s patinou. Pěkné, již omšelé kusy můžete nalézt například na okrajích uzavřených lomů. Řasám, které patinu především tvoří, můžete v růstu i pomoci. Již postavené kameny lehce potřete bílým jogurtem, levným vínem, nebo roztokem kravského hnoje.

Stavba skalky v pěti krocích:

  • Základem skalky je dvacet až padesát centimetrů silná vrstva drenáže (skalničky potřebují dobrý odtok vody). Použít můžete štěrk, drobné kameny, keramzit i stavební suť, pokud je skalka ze zásadité horniny.
  • Kameny musí alespoň třetinou pevně kotvit v zemi a měly by být položené na šířku. Ani v přírodě většinou netrčí postaveny na výšku. Dopřejte si čas, s kameny je dobré si pohrát, vyzkoušet různá umístění a kombinace.
  • Půdu mezi kameny pokryjte štěrkem z téže horniny – kromě vylepšení vzhledu chrání půdu před přehřátím, odplavováním i vyschnutím.
  • Kamenité plochy vyváženě střídejte s místy pro rostliny.
  • U větší skalky je nutné vybudovat i přístupové cestičky. Nejlépe působí ploché nášlapné kameny.

Pokud si přejete skalku oživit vodou, která u úpatí vytvoří prostředí vhodné i pro vlhkomilné druhy, jako jsou například zahradní kapradiny, je třeba do ní včas zabudovat trubky – tak hluboko, aby v nich voda ani v zimě nezamrzla. Tekoucí vodu si můžete s pomocí čerpadla vykouzlit i na zahradě, která dar v podobě přirozeného potůčku nemá.

Spárová skalka – ideální řešení pro rovný pozemek

Skvělou variantou pro rovinu jsou spárové skalky, které na ní vypadají přirozeně a velmi působivě zároveň. Jsou inspirovány přirozenými skalními výchozy. Stavějí se z vrstevnatě odlučných hornin, plochých deskovitých kamenů, které se přirozeně dělí na pláty. Patří mezi ně například břidlice či opuka.Rostliny se sázejí do spár mezi kameny. Nahoře je příhodné stanoviště pro suchomilné druhy, u paty pro skalničky vlhkomilné.

Stavba spárové skalky:

  • Kameny by měly být v jednom rozměru dlouhé nejméně 40 centimetrů.
  • Zapouštějí se do země vedle sebe naplocho, tedy stejně jako v přírodě.
  • Mezi jednotlivými liniemi z kamenů ponechejte rozestupy 5 až 20 cm.
  • Velmi dobře vypadá, když se tyto linie mírně, avšak ne zcela souvisle svažují – nejlépe směrem na východ.
  • Mezery vyplňte zeminou vylehčenou štěrkem pocházejícím ze stejného druhu horniny, čímž vznikají spáry pro skalničky.
  • Stejný štěrk se použije v závěru na pokrytí povrchu.