Poničí slepice zahradu, když je na ni vypustíme?
Slepice mohou být na zahradě dobré pomocnice – pochutnají si na slimácích, dokud jsou malí, na housenkách a pečlivě vysbírají i klíšťata, prokypří při hledání dobrot půdu. Vzrostlým trvalkám, letničkám, zelenině ani keřům obvykle neublíží. Na dostatečně prostorné zahradě se jejich činnost ani neprojeví, zato malý prostor zcela zbaví zeleně. Minimální výběh pro čtyři slepice by měl být 10 m2 velký. Právě takový však bude brzy holý a plný děr. Zato na násobně větším prostoru se může menší hejnko slepic pohybovat trvale, aniž by způsobilo znatelné škody. Pozor však na čerstvě oseté či osazené záhony, které slepice velmi lákají a hrabáním mohou výsevy i čerstvé výsadby zničit. Zcela neodolatelné jsou pak pro ně plochy čerstvě zamulčované – a pokud v nich máme rostliny zatím malé, přehrabáváním mulče je mohou celé zakrýt a poničit. Řešením je držet drůbež v odděleném výběhu, dokud vegetace nepovyroste. Nebo chránit jednotlivé záhony – postačí k tomu obyčejná netkaná bílá textilie, kterou na okrajích dobře zatížíme. Kromě ochrany před drůbeží výsevům i sazeničkám prospěje v mnoha dalších ohledech. Chrání je před nočním chladem i mrazíky, uchovává vlhkost a příznivé mikroklima, což je při současném suchu a větru velmi potřebné. Později v létě, kdy by textilie rostlinám nesvědčila (mohou se zapařit a lákat houbové choroby) můžeme přes záhony přehodit pro změnu lehounké sítě proti ptákům. Ochrání také jahody, které slepice i ostatní ptáci rádi ozobávají. Někdy oždibují i saláty, které můžeme chránit stejně.
Pokud slepicím připravíme komfortní místo pro popelení - dolík nebo nádobu s popelem na místě chráněném před deštěm - nebudou jinde v suché zemině vyhrabávat hluboké díry. Popelení je jejich přirozeným způsobem očisty a také prevencí před vnějšími parazity.
Co si počít, když si slepice si navzájem ubližují?
Slepice potřebují společnost svého druhu, nelze chovat pouze jednu osamocenou. To bohužel neznamená, že jsou k sobě navzájem vždy laskavé – jako u každého společenského zvířete mohou být vztahy v hejnu složité, zvláště proto, že ho sestavujeme my sami. Problémy nastávají především mezi mladými kuřicemi a již dospělými slepicemi, pokud se náhle ocitly pospolu. Starší slepice mladé obvykle odhánějí od jídla, prohánějí je a klovou. Aby se situace uklidnila, musí mít dostatek prostoru a krmení ve více miskách na různých místech. Pokud útoky neustávají a hašteření se odehrává i v kurníku při zasedání na hřady, bývá lepší mladé chovat odděleně a hejna spojit teprve, až dospějí. Pak už k vážným problémům dochází výjimečně. Přesto mohou nově příchozí chvíli prohánět. Nikdy je v takovém případě nenecháváme na malém prostoru a situaci kontrolujeme. Pokud kvočna sama vysedí a odchovává kuřata, začlení se tato do hejna odmala přirozeně a vědí, kde je jejich místo – jsou sociálně způsobilá. A pokud si pořídíme stejně staré kuřice, chovají se k sobě navzájem obvykle přátelsky. Přesto se občas najde některá, která je k ostatním agresivní. Možná jí jen něco chybí…
Potřebují slepice kohouta?
Hejnko slepic, které mají dostatečný prostor a díky němu celodenní zábavu, může spokojeně žít i bez kohouta. Ovšem s ním bude jejich život ještě přirozenější a zábavnější. Správný kohout většinou dovede zabránit i výše uvedeným konfliktům, zvláště agresivní slepice se obvykle zklidní, místo výbojům proti ostatním slepicím raději nadbíhá kohoutovi. Kohout slepice hlídá, svolává je, když najde něco dobrého. Je na něj také pěkný pohled a poslouží i místo budíčku.
Kokrhání kohoutů se vrací na venkov
Rozhodně však nepořizujeme kohouty dva, nejen na smetišti se skutečně nesnesou. Ani chov v páru není vůbec vhodný, pro hrabavou drůbež je přirozené hejnko o několika slepicích a jednom kohoutovi – slepice by měly být nejméně čtyři, jinak se na nich mohou podepisovat známky kohoutovy náruživosti.
Bez kohouta se neobejdeme, pokud si přejeme odchovat vlastní kuřátka. Ani kvůli tomu nepotřebujeme líheň, zvláště tradiční plemena, jako je Vlaška nebo Zlatá čeká kropenka, na vajíčka často zasedají a kvočny své mladé odchovají. Postačí pak krmivo pro kuřata, o vše ostatní se starostlivá matka postará – kuřata zahřívá, vodí, učí a chrání. Kuřata z líhně jsou oproti nim tak trochu deprivanti, i když díky přirozeným instinktům si se vším nakonec poradí…
