Sýkora modřinka (Parus caeruleus) je půvabná, středně velká a poměrně hojná sýkorka. Z našich druhů se svými asi 13 g nachází mezi osmnáctigramovou koňadrou a desetigramovým uhelníčkem. Samci jsou azurově modří na temeni hlavy a na křídelních letkách a krovkách, samice mají tuto barvu jen naznačenou.

U obou pohlaví je kresba hlavy černobílá. Díky zbarvení poznáme snadno i mláďata a nedospělou mládež od dospělých modřinek. Mají matnější žlutou barvu, méně výraznou kresbu a hlava je po stranách žlutavá, ne bílá. Zpěv modřinky zní jako „síí-si-si-sirrr“ s klesajícím tónem, kontaktní hlas „sí-sí“, „tetetet“, „si-si-hé-hé“; při rozrušení a nebezpečí se ozývá „cerretet“.

Kde žije modřinka?

Modřinka je ekologicky značně přizpůsobivý pták, typický pro listnaté háje středních poloh a lesostepi, rozšířený u nás všude v kulturní krajině v parcích, zahradách a v blízkosti stavení. Obývá Evropu včetně Britských ostrovů, Středomoří a jih Skandinávie, Přední Asii a severní Afriku. U nás je modřinka stálá, žijde zde i přes zimu, i když část mladých ptáků táhne jihozápadně až do Středomoří.

  • Chcete-li sýkorkám připravit budku, musíte ji zavěsit hned na začátku zimy. Na zahradě se její pomoc při sbírání hmyzu opravdu vyplatí! Jako všechny sýkorky se modřinky v mimohnízdní době spojují s jinými druhy sýkor do společných hejn a často sledují datlovité ptáky, při jejichž činnosti se přiživují.
  • Už od ledna samci či stabilní páry hledají dutiny k hnízdění a brání si je; zpívají už od února.
  • Dutinu vystýlají mechem, peříčky a srstí. Snášejí přes devět narůžovělých, hnědavě skvrnitých vajíček, na nichž sedí převážně samice asi 14 dní; samec nocuje v jiné dutině a samičku pilně krmí.
  • Pokud samice dobrovolně (tedy nevyplašena) opouští hnízdo, přikrývá snůšku pečlivě výstelkou hnízda jako peřinou.
  • Mláďata krmí oba rodiče drobným hmyzem a pavoučky, k hnízdu s mláďaty přilétají až 400x za den; při jednom příletu nakrmí jen jedno z mláďat a zároveň pak vynesou jeho trus.
  • Hnízdí zpravidla dvakrát za sezonu, potom celé rodiny začínají „kočovat“ krajinou.
  • V přírodě se modřinky dožívají většinou jen 2–3 let a průměrný věk kvůli vysoké úmrtnosti mláďat je ještě nižší, ale zvlášť zdatní jedinci mohou žít i přes 10 let.

Záchrana nastydlé sýkorky

Je-li v době výchovy mláďat, která je pro rodiče velmi náročná na shánění potravy, chladno a málo hmyzu, dochází ke ztrátám. Prosazují se jen silnější mláďata. Slabší, mrtvá nebo polomrtvá, staří vynesou z budky a pohodí – je to nutné proto, aby alespoň část mláďat zůstala naživu.

Další velké ztráty vznikají, vylétnou-li mláďata (v asi třech týdnech stáří) do chladného a deštivého počasí a promoknou. Nalezneme li takováto prochladlá a vyčerpaná mláďata sýkor, můžeme jim snadno pomoci:

  • Mláďata posbíráme, v teplě opatrně osušímě a ohřejeme.
  • V klícce je zavěsíme na místo chráněné před deštěm a dravými živočichy poblíž rodné hnízdní dutiny; rodiče je brzy objeví a krmí přes dráty klece.
  • Na noc je opět umístíme v teple, ale hned s rozedněním musí být zase venku s rodiči.
  • Pustíme je, až se oteplí a přestane pršet.

Modřinky na lovu a na krmítku

Modřinky a ostatní sýkory se živí pavouky, hmyzem a jejich přezimujícími stadii (vajíčky, kuklami), ale i olejnatými semeny a tkáněmi z úlovků větších predátorů. V zimě jim velmi pomáhá přikrmování. Do krmítek je pro ně nejvhodnější lůj a slunečnice.